"Život" po smrti?

Lenička
Leničko to ti neporadím chápu, že ho chceš vidět ale ty ho chceš vidět takového jaký byl ale ve snu by takový nebyl a bylo by ti to pak líto, věř mi, mě když se zdá o tom dotyčném tak není takový jako byl a ikdyž se ve snech směje a říká mí, že se vrátil, tak je mi z toho smutno...možná tě takhle chrání aby jsi nebyla ještě víc smutná já nevím...ale určitě je s vámi a je na tebe pyšný

Petrůů
tak to máš dobré ale nevěřím ti, že z toho más krásný pocit, takový stejný jakoby ti lidé byli s tebou, tak jako za živa, já jsem třeba taky ráda, že se mi o nic zdá ale stejně mě to spíš bolí a mám z toho divný a smutný pocit ...

Ahoj holky, tak ja se taky pridam..verim, ze neco urcite existuje, je to asi 4roky co jsem spala,najednou jsem ucitila, jak si za me nekdo leha do postele, chtela jsem se pohnout, ale neslo to, nemohla jsem se hybat, kricet proste nic, jak kdybych byla zmrzla. nevim, jak dlouho to trvalo, ale pak tlak ustoupil a ja citila uvolneni a usnula jsem. Co to bylo nevim do ted, ale sen to nebyl 100%.

Ahojte. Určitě znáte ty příběhy, kdy si dítě začně vzpomínat na jakýsi jiný život, tvrdí, že žilo někde jinde. Pak ho rodiče vezmou na to místo, co dítě popsalo, místo je vzdálené třeba i tísíce kilometrů. Dítě bezpečně pozná dům, pokoj, hračky...A zjistí se, že rodina, co v tom domě žije, přišla před několika lety o dítě, a to dítě je zpět. I když u jiné rodiny a daleko. Moc jsem o tom četla a viděla dokument. Takže to určitě nějak funguje. Prostě jen opustíme naše tělo, a pak se vrátíme. Nikdo to nedokáže vysvětlit, ale děje se to. Takže si myslím,že situace, které prožijeme a zdají se nám, že jsme je už zažily, místa, které navštívíme poprvé, se nám zdají být povědomé...že už jsme tu prostě byli, a jsme zpět. Určitě se to stalo i těm, co nevěří v nic po životě.Jak to tedy vysvětlí???

Petrůů
to je hezký jak to píšeš a věřím ti že to tak je

Pro vscechny; Me se zas stava toto. Obcas se mi zda o me tete a babicce, obe mrtve jiz par let Vzdy kdyz v tom snu jedna z nich na me mluvi, pokazde se neco stane. Jeste kdyz byl nazivu muj pejsek jezevcik, matka s nim chodila u nas predbarak. Kdyz se se mnou ve snu bavila babicka, hned druhy den rano meho psa pokoUsal nejaky pes. Tento tyden se mi zdalo o tete ,mluvila na me. Rano se probudim a rikam hruza, neco sestane. Odpoledne mi volal pritel a rikal ze mu doktor zdelil ze jeho nemocnou matku ma rakovinu, nelze operovat. Vim ze je to mozna nahoda ale co kdyz se mi obcas snazi moji milovani blizci na pripadne nestesti upozornit?Toto se mi stava obcas , moje babicka jeste kdyz byla na zivu a ja byla mala holka vzdy rikala. Jakmile se Ti bude zdat sen o nekom kdo Nas opustil a ten clovek v tom snu na tEBE BUDE MLUVIT PAMATUJ, ZE SE TE SNAZI VAROVAT .KDYZ JSEM PRED CASEM CASTO JEZDILA DO PARIZE JEDNOHO DNE JSEM MELA SEN .MLUVILA KE ME MA BABICKA. JA MELA KUPOVAT LETENKU NA POSLEDNI CHVILY NICMENE JSEM NESTIHLA KVULI CENTRU PREJET ZACPANOU PARIZ. RIKAM PRITELI V TAXI .HELE JE ZACPA SICE MAM ZABALENY KUFR ALE KASLU NA TO ,POLETIM ZITRA. ODPOLEDNE JSEM NA CNN VIDELA ZE TEN NOVY TERMINAL SPADL, TEDY JENOM TA CAST ODKUD SEM MELA LETET.NEVIM SNAD ME BABICKA VAROVALA.ZVLASTNI, MOZNA OPET NAHODA , NEVIM.AMANDA

To je pěkně hnusný. Tohle vyprávějí lidé, co je "unesli" mimozemšťani. Nejsem schopna posoudit, zda je to možné či ne, ale bylo by krapítek nabubřelé myslet si, že jsme ve vesmíru sami.... Koneckonců už staří Sumerové tu návštěvu z kosmu měli, rytiny z jejich doby to dokazují. Rakety, kosmonauti a tak. Údajně lidé jako takoví jsou napůl z opic a napůl z těch návštěvníků. Viděla jsem to kdysi na Discovery, názor ať si udělá každý sám.

amanda1
Tak to je hustý! ty jo, fakt nářez, já s tímto zkušenost nemám, nikdy se mi nic takového nestalo a vždy když někdo popisuje takové zážitky, běhá mi mráz po zádech, něco mezi nebem a zemí prostě musí být..

To doufám, vnuka se nedočkal..., samý baby měl kolem sebe. Pyšný by byl, vybudovali jsme s manželem velmi prosperující firmu, barák postavili, děti máme zdravé a chytré..., ale ten děda jim chybí, nic naplat. Můj syn má navíc geny po něm, je vysoký a štíhlý a je mu podobný. Já jsem taky dlouhá, prsa jsem taky měla po tátovi , ale kluk má hodně z něj. Tak já si zkusím pustit to video. No, snad to se mnou nesekne........, ale třeba se mi o něm pak aspoň jednou bude zdát. díky, L.

Na netu jsem objevila tenhle článek:

Existuje život po smrti a existuje lidská duše? Shromáždění vědců na proslulém California Institute of Technology naslouchalo lékařům nemocnice v Southamptonu, kteří přinesli přesvědčivé důkazy, že lidské vědomí pokračuje ve své činnosti i poté, kdy mozek přestal fungovat a pacient je klinicky mrtvý.

Britští lékaři referovali o studii, která vyšla letos ve vědeckém žurnálu Resuscitation. Sledovali soubor 63 pacientů, kteří byli prohlášeni klinicky za mrtvé: jejich srdce se zastavilo, přestali dýchat a mozková aktivita zanikla. Po oživení, kdy se probrali z klinické smrti, s nimi lékaři dělali rozhovory. Část pacientů měla v době, kdy mozek nevykazoval jakékoli funkce, jasné a uspořádané myšlenkové procesy. Rozumně uvažovali a vytvářeli vzpomínky na to, že komunikovali a pohybovali se mimo tělo.

Výsledky výzkumu byly tak slibné, že lékaři založili nadaci zaměřenou na to, aby zkoumala zkušenosti blízké smrti na širším vzorku. Zatím shromáždili shodné prožitky u 3 500 osob. Pacienti sdělovali pocity míru, radosti a harmonie. Pro některé se zrychlil čas, zbystřily se smysly, ztratili vědomí svého těla. Viděli jasné světlo, dostali se do jiného prostoru a hovořili se svými mrtvými příbuznými. Jeden, který se označil za pohana, referoval o setkání s mystickou bytostí.

O podobných stavech při přežití smrti existují zprávy staré i několik staletí. Zkušenosti pacientů, které shromáždil dr. Parnia, se shodovaly s těmi, které popsali před ním už lékařka Elisabeth Kübler-Rossová (O smrti a umírání) a psycholog Raymond Moody (Život po životě). Současná studie však pochází z prostředí velké renomované nemocnice a využila nejnovější technologické postupy.

Skeptici například tvrdili, že tyto prožitky vznikají následkem nedostatečného okysličení mozku při zástavě srdce. Jenže ve skutečnosti měli pacienti s prožitky vědomí po smrti větší přísun kyslíku do mozku! Parnia dodává: "Když má mozek nedostatek kyslíku, upadají lidé do naprostého zmatku, prostě odpadají, a obvykle nemají vůbec žádné vzpomínky. U našich pacientů jde o vážné poškození mozku, ale o dokonalou paměť."

Skeptici také namítali, že vzpomínky pacientů pocházejí z doby, kdy vědomí ztráceli či se jim vracelo, tj. fungovalo. "Právě naopak," oponuje Parnia. "Okamžiky, kdy je mozek momentálně traumatizován záchvatem nebo nárazem auta, tedy bezprostředně před nebo po ztrátě vědomí, si nepamatujeme. Při zástavě srdce je poškození mozku tak závažné, že se srdce zcela zastaví.
Lidé říkají: ?Pamatuji si, že jsem viděl auto. Potom si vybavuji až to, jak ležím v nemocnici." Soubor 3 500 osob už něco vypovídá. Nadto při shromažďování zkušeností se smrtí lékaři zjistili, že mnoho lidí o svých zážitcích nikdy nehovořilo. Báli se, aby nevypadali jako blázni.
V souboru je zachycena i zkušenost chlapce, kterému bylo při zástavě srdce po záchvatu dva a půl roku. Rodiče kontaktovali dr. Parniu, když chlapec začal kreslit obrázky, na kterých se dívá seshora na svoje nehybné tělo. "Když umřeš, vidíš jasné světlo," sděloval i chlapec.

Všeobecně se má za to, že ve stavu totálního bezvědomí mozek nemůže produkovat plynulé myšlenkové procesy nebo utvářet trvalé vzpomínky. Jenže tomu, jak mozek ? orgán těla, složený z hmotných buněk - vlastně generuje nehmotné myšlenky, stále plně nerozumíme. Dr. Parnia vyvozuje z výsledků výzkumu, že lidské vědomí může pracovat nezávisle na mozku, když používá mozkovou kůru jako mechanismus k manifestaci myšlenek ? tak jako televizní přijímač překládá vlny do světla a zvuku.
"Když poškodíte mozek a mysl funguje, napovídá to, že je poškozený pouze aparát. Což znamená, že mysl nemusí být nutně vytvářena mozkem. Další výzkum v tomto směru skutečně může odhalit existenci duše."

Koza líza
Já jsem, ještě za hlubokého totáče, kdy podobná literatura byla přísně zakázána, četla okopírované články z nějaké knihy. Tam se mluvilo o tomtéž, dokonce tam byly výpovědi lidí, co se blízko smrtí ocitli. Ti říkali, že viděli, jak jejich astrální tělo leží na operačním stole a lékaři kolem těla kmitají, tělo je totálně zdevastované a té dušičce je krásně, když je mimo tělo a nechce se jí zpět. Ale že něco z vrchu jí řekne, že její role v tomto životě ještě není naplněna a musí se vrátit...pak si vzpomínám, že tam psal jeden opravář vysokotavných pecí. Měl spravit jednu část v pokažené peci, vlezl tam, a opravoval. Jenže nějaký chytrák ji zapnul, co nevěděl, že by měla být mimo provoz a pec začala tavit. Takže začínalo být šílené vedro, pomalu se to dostávalo do vysokých grádů a pan opravář už se připravoval na šílenou smrt. Začínalo mu už být mdlo a v tu chvíli viděl, jak ho nějaké světlo vyvádí, on ho následoval a to světlo ho vyvedlo nějakou pomocnou komorou, o které on nevěděl. Takže to ho zachránilo. A takových případů tam bylo hodně....Já si prostě myslím, že pokud má někdo nějaké poselství, tak ho prostě musí splnit, dokud to neudělá, můžou se s ním dít různé věci a pořád tu bude. Prostě naše svíčku jsou dané. Co vy na to?

Pro vsechny; Kdyz ma nemocna teta lezela v koma ,mela leukemii den pred smrti jsme ji sli z mamkou navstivit. Lezela na posteli. Na matka s ni byla dosti blizka a sedla si k ni rikala ji ze to bude vse vporadku a az se probudi ,ze si daji neco fajn k jidlu a pokecaji s kamaradkou. Pritomny lekar rika : Ona Vas bohuzel nevnima.Matka ji vzala za ruku a v tu chvily teta jakoby hnula rukou. Mam rika doktorovi vzdyt hnula rukou. Lekar ji mel za blazna ,nebo psichycky vycerpanou nad tim nestesti . Dodnes tvrdi mamka ,ze fakt tou rukou hnula. Byla jsem tam sice take ale nevim ,nedokazu to posoudit . Po chvily jsem sla na chodbu, nemohla jsem se na tu hruzu podivat. Ma teta byla skvela vitalni zena, co i pres svou nemoc milovala zivot. Nesnesla jsem pohled na to jak umira , vedela jsem ,ze na to jeste nebyla spravna doba. Ona byla bojovnice.Amanda

Holky, já nechápu, co řešíte. Je-li něco po smrti, nám to může být jedno. Je možné, že naše dušička vyletí někam a bude kdesi věčně plout nebo že se převtělí a vrátí se na zem, ale my o tom už nebudeme vědět, už nad tím nebudeme moci uvažovat, my, jak jsme teď, prostě jednou přestaneme existovat a tak to bude. Mimochodem, ta reinkarnace, víte, kolik bychom měly už v současné době za sebou životů? Dožije-li se člověk 80i let, tak takových 100 životů je 800 let. Co je 800 let s porovnáním k vesmíru a existenci světa? Vy opravdu věříte, že máme za sebou např. milion životů??? A i kdyby to tak bylo, co z toho máme? Nic, nepamatujeme si to, z toho tedy vyplývá, že naše vědomí po smrti přestává fungovat.

Jinak, amando1, aby ji teta vnímala, není možné, v bezvědomí, ve spánku nelze vnímat časoprostor, to samé se děje po smrti.

no jedno nám to může být ale něco existuje, proč se potom dějí věci takové jaké se dějí? je jasné že to nikdy nezjistíme ale lidé se tím odjakživa zabývali a zabývat budou pokud tě to nezajímá tak tu nepiš a mysli si o tom co chceš
ani ty sama nemůžeš tvrdit že to tak není, protože to nemůžeš vědět

Koza Líza
supr článek něco na tom bude život po životě je drsná knížka doporučuju