Je práce lepší než škola?

To se snad ani nedá paušalizovat.
Je to prostě něco úplně jiného. Záleží taky na tom, jak se ti líbí studenský život a jak ti studium jde. A práce - pokud seženeš takovou, která tě baví a navíc v dobrém kolektivu a ještě dobře placenou, pak máš vyhráno.
No, ale jak jsem napsala, je to hodně individuální.

Měla jsem to samé co ty - prostě škola = kopr. Teď už jsem 6 let ze školy venku, většinu let z toho pracuju a co bych dala za to, kdybych zase slyšela školní zvonek a biflování... i když mám dobrou práci, tak rozhodně bych se do školy vrátila, protože člověk byl opravdu bezstarostnej, nemusel se zaobírat složenkami, nájmem, jak se uživit, neplatil půjčky, účty a co já vím ještě... Byly to supr léta, takže jako pracujíci říkám, že bych si zase sedla do lavice.

Zatím nemám ve škole problémy, ale prostě me ták nebaví .

To je jediné čeho se děsím, asi má vše své pro a proti .

To se asi nedá říct obecně....pokud jde o stereotyp, tak v práci ho bývá více jak na SŠ, navíc SŠ je většinou méně náročná na odpovědnost, na výkon. Ale záleží, jakou pozici pak budeš zastávat.

Mě SŠ bavila moc, práce mě baví ještě víc...

Pod tohle bych se podepsala Jak už bylo napsáno, nedá se to paušalizovat, ale mě i když střední šla a bavila mě, pak jsem zkusila rok VŠ a to už nebylo nic moc.. Teď už dva roky pracuju a líbí se mi to. Líbí se mi stát na vlastních nohou, být pánem svého času a peněženky. Jasně, člověk se musí starat o domácnost, nakupovat, vařit, platit nájem atd., ale já už bych do školy nechtěla.

Snad na tom budu stejně .

U mě vyhrává práce, určitě to je tím, že svou praci miluju, skvely lidi, penize...ale na druhou stranu,kdyz nechces jit do skoly, tak tam proste nejdes, časté prázdniny..v praci máš jasně několik dní dovolený a šmitec:/ to je vopruz

jojo přesně Když zaspíš, tak se to snadno promine a nemusíš na kobereček proč bla bla a když se ti do školy nechce, tak tam prostě nejdeš, pak si půjčíš jen sešity a je to je to prostě jiný režim, ale máš zase peníze na cokoliv chceš

Je to všechno o lidech... Pokud narazíš na práci v dobrém kolektivu a z vedoucího ti nebudou šedivět vlasy, budeš ráda, že vyděláváš a že tvůj život nabral směr. V opačném případě už je to horší...

Mě střední bavila neskutečně, ale vejška vůbec. Teď pracuju a naprosto paráda. Do prváku na střední bych se klidně vrátila, ale práce mě moc baví! Ale souhlasím s holkama, že je to individuální. A taky záleží na práci, já bych se třeba v kanceláři, nebo ve školce zbláznila do tří minut. Ale mám práci, která mi sedne naprosto ve všem, takže se tam těším.

Jak už tady psaly holky, je to dost idividuální. Každopádě na SŠ jsem měla dost podobný pocit co ty. Nebavilo se mi učit a odpočítávala jsem dny do maturity. Po SŠ jsem šla na VŠ. Děs! Ale zase zkusila sem to. Ale už bych do ní znovu nešla. Momentálně sháním práci. Je dost možný, že se na tebe usměje štěstí práci najdeš do měsíce anebo ani za půl roku nic mít nebudeš. Projdeš si krušnýma chvilkama, ale to se vše dá zvládnout. Každopádně pokud dost přemýšlíš zda zkusit VŠ nebo hned jít pracovat, tak zkus tu VŠ. Když ti to nepůjde, tak ukončíš a najdeš si práci. Ale později už by se ti do té VŠ chtělo jen těžko, aby sis par za 2 roky neřekla, že já to tenkrát nezkusila hned. No ale to musíš vědět ty sama. Každopádně najít si slušnou práci dá dost zabrat. Vím o čem mluvim.

Měla jsem ty samý pocity, učení mi na SŠ i VOŠ lezlo krkem, zvlášť poslední rok. Zároveň jsem ale věděla, že ukončením studia mi skončí "sladký studentský život."
Při studiu jsem zvádala jen brigády a neměla jsem moc peněz. Teď jsem dva roky zaměstnaná na HPP a musím říct, že je super mít každý měsíc výplatu na účtě, být nezávislá, nemuset po práci ještě ležet ve skriptech a šrotit. Na druhou stranu mi dost schází prázdniny (20 dnů dovolený na celý rok je hrůza!) chybí mi zaklapnout ráno budík a vykašlat se na školu a chybí mi moji vrstevníci. A navíc po čase pocítíš streotyp i v práci. Taky musíš poslouchat a plnit úkoly. Navíc na nesplněný úkol ve škole se kolikrát zapomnělo, ale tady na mě čeká, dokud ho nevyřeším. Všechno má svý pro a proti...

Procházím si tím stejným už od léta 2012.
To jsem odmaturovala a hrozně se těšila na to až vypadnu z gymplu. Šla jsem na VŠ a po prvním semestru to vzdala, protože mi to učení lezlo krkem.. Pak jsem šla pracovat do NewYorkeru jako prodavačka a ohromně mě to bavilo.. Bylo fajn mít peníze a nemuset být závislá na rodičích. Žila jsem si podle sebe.. Pak jsem ale řekla, že nechci být po celý život prodavačka a s matuitou na gymplu nikoho neoslním. V práci jsem skončila (hlavně teda ze zdravotních důvodů) a teď jsem v prváku na VOŠ.. a víš ty co? Vůbec mě nebaví. Učení mi sice jde, ale nebaví mě přijít domu, sednout nad poznámky a šrotit se to.. Nebaví mě dělat pitomé projekty a prezentace a hlavně mě nebaví být opět závislá na rodičích.. Lituju toho, že jsem šla znovu do školy a nezůstala v práci. V březnu jsem mohla mít odpracovaný rok, teď budu zase začínat odznovu.
Hledám práci, ale jak jsem tušila - s maturitou na gymplu mě nikdo nechce. Školu zatím budu dělat dál, ale to jenom proto abych nebyla na ÚP. Až se mi naskytne pracovní příležitost, která bude torchu zajímavá, tak sbohem školo a vítej finanční nezávislosti...

S tím souhlasím, taky mě nejvíc láká finanční nezávislost. Doma a v okolí starších lidí pořád slyším, počkej až budeš starší, budeš toho litovat, na to sama přjdeš. Ale neni to med být závislá n rodičích a kor když oni samy moc nemají...
Ale neskutečně se těšim, až se osamostatnim..
Hold na to příjdeš sama, sama si musíš zkusit co tobě bude nejvíc vyhovovat. Já si na to přijít musela taky sama. Tady ti můžeme dát rad kolik chceme, ale ty sama se musíš rozhodnout srdcem hodně štěstí