Pokusím se vás co nejstručněji a co nejvýstižněji uvést do mé situace i když stručné to asi nebude tak se předem omlouvám za můj sloh.
S mužem o kterém vám budu psát říkejme mu třebas Roman jsem se seznámila ve svých 15 letech jemu tenkrát bylo 16 nejdříve jsem byli jen známí po té přátelé a pak jsme se spolu scházeli celkem dost pravidelně hned na úvod řeknu že je to blíženec možná to ledacos bude vysvětlovat nikdy se nechtěl vázat nebo spíše nikdy nechtěl být zaškatulkován jako ten zadaný a tak jsme se scházeli 2 roky 2 roky jsem hrála tu jeho hru nechodíme spolu ale dělali jsme věci jako každý normální fungující vztah scházeli jsme jak jsme jen mohli cestovali spolu všude možně spali jsme spolu řešili různé trable stáli při sobě... prostě vše to co ke vztahu patří ale nikdy neproběhlo to oficiální oslovení že spolu chodíme i přátele vždy upozorňoval větou : my spolu ale nechodíme... a všichni to brali spíše s rezervou a spojovali nás spolu...
Celé 2 roky jsem Romana milovala a byla od první chvíle přesvědčená že on je ten pravý...Ale bohužel je to hrozně komplikovaná osobnost každý den s ním byl zcela jiný jednou byl milující lichotící jak beránek totálně zamilovaný a druhý den přišla sprcha a byl mrzutý chladný odtažitý a takhle neustále furt dokola....jeden den se mnou plánoval budoucnost se vším všudy a druhý den se objevil vždy nějaký důvod který ho vrátil do reality a že vztahy jen bolí a jsou na nic a ve finále se všichni podvádějí a rozcházejí prostě emoční kolotoč jako blázen Protože jsem ho ale milovala a stále miluji brala jsem ho takového jaký je.
Bohužel mi ale začalo vadit, že jsme spolu už 2 roky a já stále nevím na čem jsem a už mi docházela trpělivost na to být nad věcí a trpělivá a tak jsme se ke konci začali dohadovat a já začala tlačit na pilu až se to celé nějak pokazilo on se úplně stáhnul a vztah jsme ukončili.
Po rozchodu jsme ale nedokázali být úplně bez sebe tak jsme zvolili přátelství já si po roce našla jiného přítele a měla jiný vztah s tím že Roman nedokázal pochopit že už mě nemůže kdykoliv obejmout líbat hladit, že jsme prostě zadaná... Musela jsem tedy kontakt s tím úplně utnout abych se mohla posunout dál ve vztahu s jiným, I Roman si našel přítelkyni. No ale co si budeme povídat druhý přítel byl velice hodný a milující přítel ale bohužel nepřekonal Romana a já po veškerém snažení milovat jiného jsem vztah ukončila...Opět přišel na scénu Roman ( který byl také po rozchodu) přátelství večeře sex atd. brala jsem to nezávazně a byla přesvědčená že Roman je prostě pro mě uzavřená kapitola a celkem se mi to i dařilo takže jsme opravdu byli dobří přátelé s výhodami. Ještě bych k tomu chtěla dodat že mi přišlo celkem vtipné jak po našem "rozchodu" všude mluvil o tom jak jsme spolu chodili 2 roky a jakej jsme měli vážnej vztah i přesto, že to v tu dobu nikdy nepřiznal a bránil se.
Po čase se objevil jiný muž, který se mi po dlouhé době velmi zamlouval a věřila jsem, že Romana dokáže překonat. Chtěla jsem si to na dobro s Romanem vyjasnit jak to je tedy mezi námi a svěřila jsem se mu že stále k němu hodně cítím, ale že mě hrozně zbržďuje a také že jsem poznala někoho kdo o mě jeví zájem a že se zdá být fajn. Na tož mi on řekl že mě má opravdu hrozně moc rád ale že už nám to jednou neklaplo že se lidi nemění a že i kdyby jsme to zkusili po druhé tak by to stejnak zas skončilo na tom samém. ( Štve mě že i po 7 letech si neuvědomě že jsme zestárli zmoudřeli prodělali pár jiných vztahů a určitě jsme vyspělejší než tenkrát v 15) řekl že jsem pro něj hrozně důležitá a cenná osoba a že je pro něj cennější mít mě jako přitele při sobě než to celé zahodit a nemít mě vůbec, na to jsem mu s brekem řekla že mě ale takhle ztrácí úplně protože to chci tím pádem ukončit a posunout se dál. Tohle ač nerad přijal a já dala šanci tomu druhému. Vztah to byl celkem fajn ze začátku jsem byla vážně šťastná a na Romana se mi podařilo celkem rychle a dobře zapomenout bohužel ani tento vztah neklapnul protože po pobláznění opět nepřišla láska a já opět cítila že ani tento muž nepředčil Romana a že nechci dál pokračovat ve vztahu s někým ke komu necítím ani zdaleka ne to co k Romanovi tenkrát a skončil rozchodem.... na chlapi jsem teda zcela zanevřela, rezignovala a měla období zaměřené sama na sebe studovala užívala si cestovala, byla v Americe, randila ale nikdy to nebylo aspoň minimálně takové jako u Romana.
No a momentálně jsem zase ve fázi kdy jsem opět v kontaktu s Romanem hlavně je to taky kvůli tomu že jsme ze stejné vesnice a máme stejné přátelé, které nás tak nějak opět svedli k sobě..
Opět se scházíme a opět jsme ve fázi kamarádi s výhodami je to vlastně stejné jako tenkrát opět mi tvrdí jak se nechce vázat já mu opět tvrdím jak se taky nechci vázat ale opět se mnou ale plánuje dovolenou výlety filmy kina večeře atd atd opět jsem v tom až po uši a opět jsou chvíle kdy potkat nás na ulici tak si každej řekne ježiš krásnej zamiloavnej pár a opět po těchto chvíli přijde zas ten skeptickej Roman kterej ochladne a začne mi připomínat že nemůžem spolu být že už to jednou neklaplo atd. atd.
Opravdu mu nerozumím a nevím jak dál pokračovat jednou mi řekne že ví že se jednou stejně vezmeme že jsem ta pravá a den na to se zas splaší a je protivnej aby mě odradil... Nevím jestli mu dát čas a být opatrná abych na něj netlačila a on zase roztál a přesvědčit ho o tom, že tenkrát jsme byli opravdu mladí a nezkušení a že teď jsme každý zase někde jinde a že by ten vztah byl zase úplně o něčem jiném a nebo to prostě vzdát protože nevím jestli na to budu mít zas sílu a nervy což si ale vůbec nedokážu ani představit protože si stále myslím že on je ten pravý a nechci žít s někým jiným, mít s ním rodinu,mít jistotu že mě miluje a vědět, že já ale kdysi milovala někoho víc jak jeho.
Tak toť vše, předem se moc omlouvám za ten sloh jen to vypovídá o mé zoufalosti a bezradnosti, budu moc ráda všem kdo se k tomu jakkoliv vyjádří btw. omlouvám se i za chyby snažila jsem se to psát co nejsrozumitelněji.
Poslat SZ
A to mě to semlelo v 25 letech, kdy už bych měla mít rozum 
...Tak nějak mi přijde, že se někde zasekl a myslí si, že mu tyhle jeho výstřelky ještě žeru, jenže já už jsem nějakou tu chvíli někde jinde, což mi dovoluje se nad tím povznést a zasmát se tomu 
Galerie obrázků
