Zdravíčko,
jsem 3 měsíce s přítelem. Když jsme spolu, je snad nejhodnější na světě, udělal by první poslední, pořád by se mazlil, známe navzájem své rodiče, přátelé,... Jednoduše vím, že je opravdu zamilovaný..
Ale.. Jakmile si řekneme "ahoj" a jde si každý svou cestou, tak jakoby zapomněl, že snad žiju. Za celou dobu, co jsme spolu jsem od něj nedostala žádnou milou sms "jen tak", nebo sms na dobrou noc či dobré ráno...ANI JEDNU. Prostě někdy o něm nevím třeba i 5 dní absolutně nic. Občas přes fb se zeptá, jak se mám, ale opravdu jen občas a tak nějak "chladně".
Jsme od sebe daleko, takže momentálně se vidíme většinou jen o víkendech, i proto se lehce uvažuje dokonce nad společným bydlením (On by chtěl). Je pravda, že on nepíše nějak ani kamarádům či kamarádkám, jen většinou, když něco potřebuje. Na psaní údajně není. Neměl žádný pořádný vztah - max. 3 měsíce, kdežto já ano.
To NEpsaní mě opravdu mrzí. Nepotřebuji si psát každou minutu "ahoj jak se máš", ale jedna taková pěkná sms na dobrou noc alespoň obden by mi udělala obrovskou radost a necítila bych se "sama". Pak se po týdnu vidíme, jsem zakřiknutá kdežto on je štěstím bez sebe, že mě může konečně zase vidět. Když mu napíšu milou sms já, tak mi taky moc milé odepíše.
Nepsal mi ani když mě "lovil", toho jsem si ulovila spíše já. Byl to takový oříšek. Nesmělý.
Přemýšlím, jestli to prostě nemám přestat řešit a být ráda, že je nám fajn, když jsme spolu, ale jen přece.. Vám by nevadilo o vašem miláčkovi několik dnů vůbec nevědět a to pravidelně? Doteď jsem opakovala to, co on - taky jsem mu nepsala. Ale on je stále mrtvý brouk. Tak zkouším opak. Píšu mu teď každý večer něco milého a pak prostě přestanu psát a jestli ho třeba nenapadne tu roli převzít. I když si moc naděje nedávám. Ale už teď si připadám divně, když mu píšu první jen já.. To není můj styl, vždycky jsem já ta mrška)).
Setkal se někdo z vás s tím? Je nějaká rada, co by se s tím dalo případně dělat? Myslíte si, že je to normální a zbytečně řeším hloupost? Děkuji za případné rady).