Smazat

Přítel nemá rád mé dva psy.

Problémy ve vztahu po sestěhování s přítelem, kvůli rozdílnému vnímání domácích mazlíčků a jejich chování vůči lidem. Konkrétně vztah mého přítele a mých psů.

Ahoj děvčata,

Nejsem si vlastně ani jistá, zda mi toto pomůže. Nevím ale, kam se obrátit a v naději že se setkám alespoň s pochopením, případně radou, to píši sem.
Je tomu půl roku, co jsme se s přítelem sestěhovali a od té doby nastal problém. Mám dva psy, menší fenečku Jenny(1 rok) a většího Maxe(3 roky) (pro představu - Jenny váží 8kg a Max 15), oba jsou kříženci, které miluji a snažím se jim zajistit hezký život. Byli zachráněni z nevhodných podmínek a proto je někdy rozmazluji. Umějí základní povely jako sedni, lehni, pac, na místo apod. Oba jsou to ale strašní mazlové, možná i trochu rozmazlení, ale v rámci únosných mezí, rádi se nechávají drbat a jsou hraví.

Můj přítel je zlatý člověk. Je ke mně pozorný, milý, pomáhá mi doma apod. Problém je ten, že nemá rád ani jednoho mého psa. Je schopný pouze tolerovat jejich existenci. Vypadá to asi tak, že se s nimi nemazlí, neustále je posílá na místo, nebo je tam zavírá, okřikuje je za vše co dělají. Když jí a hafan na něj třeba jen kouká, okamžitě ho okřikuje. Okřikuje je povelem "na místo" pokaždé, když se psi prochází po domě, když si čistí srst apod. zkrátka téměř vše co dělají je špatně a příteli to vadí. Zvláště pak že jsou mazliví, z toho pění nejvíc a omlouvá se větou "Nebudu je hladit když si přijdou oni, pohladím je až se mi bude chtít a až si to zaslouží." Abyste pochopily, jak přemýšlí, tak vám uvedu příklad, jak si představuje ideálního psa. Ideální pes poslouchá za všech okolností na slovo, hledí si svého na svém místě, dokud ho člověk nezavolá. Nelíže si srst, nelíná a chce ven tak jednou denně. Když přijdete domů, tak vás za žádných okolností nevítá, ale čeká na svém místě.

Přítel vyrůstal v přesvědčení, že pes který je větší než yorkshir, patří ven a ne do domu a nedej bože do postele, nebo na gauč.
Někomu se to możná bude zdát jako hloupost, ale mě to nesmírně trápí, že člověk kterého miluji, nesdílí se mnou lásku ke zvířatům. Od malička vyrůstám se psy. Nemám problém ležet s nimi u televize na gauči, nebo je pustit do postele (pravidelně koupeme, po procházce čistíme packy atd.)

Už jsme to spolu několikrát řešili, dělám mu spoustu ústupků. (Pejsci už nemají pelíšky v ložnici, ale v obýváku, nesmějí do postele a když je přítel doma, tak ani na gauč). Ví že mě to trápí a tvrdí že se snaží. Jediné jeho snažení spočívá ale v okřikování psů a výčitek, co vše dělají špatně.

Setkala se některá z vás s něčím podobným? A pokud ano, jak jste se s tím vyrovnaly? Případně to řešily? Děkuji za přečtení/vyslechnutí mého problému.




 
arrow
profile_image
amelie1111
od 8. 4. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ajaj, tak to mi přijde jako poměrně zásadní problém
Když budou doma psi, bude strádat tvůj přítel, když tam nebudou, budeš se trápit ty.
Sice se snažíte o kompromis ohledně přístupu ke psům, ale to podstatu problému stejně nevyřeší..
Já osobně bych psa doma také nesnesla, ale v tom jsme naštěstí s mužem za jedno. Ale chápu, že pokud je miluješ a jsi na ně zvyklá, nikdo po tobě nemůže chtít, aby ses jich zbavila.. No, nevím, třeba si přítel zvykne a najde si k nim cestu. Pokud ne, myslím, že to bude váš vztah dost nahlodávat. Nechci sýčkovat, ale možná časem dospěješ k situaci: buď psi nebo přítel. I to se může stát.

arrow
Neprodává v Bazaru

True: a když začne trpět demencí děda z jiného deníčku, je zakladatelka mrcha, že kolem něj nelítá s nadšenim?

Myslím si, že tenhle vztah nemá smysl. Možná pár měsíců, ale do budoucna určitě ne. Přemýšlela jsi nad tím, kdyby jste měli děti? Myslím výchova pes-dítě.. Já třeba vím, že stejně jako já, budou moje děti vyrůstat se psy, k tomu patří chlupy, sliny, olizování obličeje atd.
Zvířata miluju, dá se říct, že přítele si vybírám také podle vztahu ke zvířatům. Když jsem se seznámila se svým nynějším, celkem mně vystrašilo to, že měli rodinný domek a fenku, která nikdy nebyla vevnitř. Hned jsem ho upozornila na to, že můj 50ti kilový pes se mnou tráví čas v posteli, na gauči atd.. Neměl s tím problém, pokud by měl, rozloučili bychom se. Nyní už 5 let bydlíme spolu a každé ráno máme naše hovádko s náma v posteli a každý večer se kvůli němu mačkáme na gauči, aby měl dost místa
K tvému problému.. S takovým člověkem bych nevydržela a myslím si, že on se mnou také ne. Nezaslouží si tě, najdi si někoho, s kým budeš svojí lásku ke psům oslavovat společnými skvělými chvilkami strávenými se psy. Ani si moc neumím představit váš volně strávený čas. Celé léto věnuji s přítelem myšlenkami na to, kam se pojedeme koupat, kam můžou psy a tak. Teď na jaře máme v plánu stavět na zahradě bazén. Moje první podmínka byla, aby tam byli dobré schody, po kterých se bude psům dobře vylézat ven
Měj se hezky, snad to vyřešíš a nakonec budeš šťastná

Reaguji na Ellenuschka:
Jsi super člověk, kéž by bylo víc takových!

Cituji TeraBera: v poslední době si říkám, jaká to bude úleva, až pes nebude… Jak je starý, dost smrdí

Že se nestydíš!! Nechápu, jak si mohla v začátku svého příspěvku uvést to, že psy miluješ! Člověk, který psy opravdu miluje, by tohle v životě nevypustil z pusy!
To je hnus, nedokážu pochopit, jak někdo může říct, že pes, který je starý smrdí, je na obtíž a těší se, až nebude!
Ty snad budeš vonět, až budeš stará?? A poslouchalo by se ti dobře, když bys slyšela rodinu jak řeší to, že je s tebou starost, že smrdíš, že jsi na obtíž, že se těší, až nebudeš??!!

Já se divím, že jste šli spolu vůbec bydlet, když nemá rád psy....

arrow
profile_image
Sona80
od 5. 12. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji deschanel: Tak to fakt nefunguje, mně nevadí na zahradě, doma bych je mít nemohla, a ani tak je neberu za nejlepší kámoše, ale jako zvířata. K lidem mám vztah naprosto bezproblémový a děti miluju

Takhle to mám i já.
Doma bych psa nechtěla (vadí mi chlupy, cítím je a nejsem vlastně ani ochotná je venčit a chodit na cvičák atd..). Venku by mi bylo psa líto (manželovi třeba ne, ale vím, že bych ho v mrazu venku prostě nenechala, na to bych srdce neměla). Psy mám i ráda, ale právě proto si ho nepořídíme - kvůli péči, kterou bych mu musela dát a já nechci.
Tvého přítele chápu v tom, že mu psi vadí, nicméně neustálé okřikování a omezování (když na sedačku nesmí, do postele nelezou apod.) mi nepřijde ok. Manžel také není typ, co by vyloženě miloval psy, ale třeba u kamarádky ty její krysičky pochová (když na něj skočí) a pohladí. Jakmile ho chtějí olizovat, odstrčí. Vlastně bych řekla, že je v tomhle "lepší", než já. Lásku k nim si od přítele nevynutíš, ale s tím okřikováním by se mi to nelíbilo a požádala bych ho, ať je prostě nechá žít a nevšímá si jich.

Cituji TeraBera: Tak to tu čtu a asi taky něco napíšu. Psy miluju odmalička, vždy jsem psa strašně moc a moc chtěla. Byla jsem až posedlá - venčila jsem sousedům všechny možné hafany a přemlouvala mamku, ať si psa pořídíme. Nepořídili - že prý do bytu ne. 2 + kk.Psy mám ráda pořád, pořád hladím i milé cizí psy.Teď bydlím s přítelem v garsonce (!), a ten přítel má labradora (12,5 let).No, zkrátím to - psa do bytu nikdy více…max malou potvoru co nelíná.Garsonka je přepažená na 2 pokoje, pes tedy s námi nespí, ale i tak je to děs. Psa mám sice ráda, viz moje příspěvky hledání pelechu pro starého labradora atd., ale i tak je takové soužití spíše utrpení. Chlupy a ****** naprosto všude, pominu to, že o psa se starám hlavně já (předtím se starala bejvalka), resp. po něm uklízím ten svinčík, myju zapatlané misky, stříhám drápy, chodím k vetovi…v poslední době si říkám, jaká to bude úleva, až pes nebude… Jak je starý, dost smrdí, navíc se s ním těžko manipuluje, jak je velký (myslím zvedat ho do vany atd.). Na druhou stranu mu kupuju přípravky na klouby, nevadí mi ho krmit, venčit, on je moc hodný, je to to dobrák a zlatíčko, má nejhezčí kukuč, co jsem kdy viděla, děti ho milují. Ale prostě - taky sem nebyla zvyklá mít chlupy naprosto všude (velká starost o to jak a kam ukrýt černé oblečení do práce) a celkově takový nepořádek, případně takový zápach, když dorazím domů. Ti psi jsou cítit, ne že ne.

Přečti si to po sobě, asi to, že máš ráda psy, je tak trošku v rozporu s tím, co píšeš... Ano, pes je břemeno i pro člověka, který zvířata/psy miluje, ale určitě ne obtíž. Mám doma všude chlupy, poté co uklidím můžu za půl hodiny začít znovu, dovolené, volna, zábavu podřizuju tomu jestli mám hlídání/venčení, ale určitě to není obtíž. Stejný názor jako máš ty na psy mám já na děcka - ty jsou pro mě obtíž - a proto říkám, že děti nemám ráda

arrow
profile_image
Sona80
od 5. 12. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji TeraBera: Tak to tu čtu a asi taky něco napíšu. Psy miluju odmalička, vždy jsem psa strašně moc a moc chtěla. Byla jsem až posedlá - venčila jsem sousedům všechny možné hafany a přemlouvala mamku, ať si psa pořídíme. Nepořídili - že prý do bytu ne. 2 + kk.

No vidíš, u nás to bylo tak, že psa neustále chtěla ségra. Já ne, v 15ti jsem měla jiné "zájmy", než venčit. Slibovala hory doly, dopadlo to tak, že s naším miláčkem šla ven na 5 min před barák a letěla pryč. Já přišla, mohl se radostí zbláznit a 2 hodiny jsem s ním řádila venku.. Právě proto, že bych neměla to srdce prásknout dveřma jít..

Reaguji na Ciiicaaa:
Moje slova

arrow
profile_image
Sona80
od 5. 12. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji mischel1988: Že se nestydíš! Nechápu, jak si mohla v začátku svého příspěvku uvést to, že psy miluješ! Člověk, který psy opravdu miluje, by tohle v životě nevypustil z pusy!

Promiň, ale tohle je neadekvátní reakce. O psa (který je jejího přítele) se stará jak o život. Napsala to tak, jak to prostě cítí a napsala to upřímně. Mohla by všude rozhlašovat, jak psa miluje apod, ale nehnout prstem a polovinu "činností" vynechat. Já třeba psy ráda mám, na druhou stranu je prostě cítím a nebudeme mít psa, protože by byl rozmazlenej a mohl by všude.. A to by mi vadilo, prostě paradox..

Cituji blackorchid: Pořád mi říkal, že to asi nezvládne, a že má tady na ponožce chlup, a že už aby chcípli,

Cituji blackorchid: že ho nesnáší, že je to tupej de.bil a ko.kot atd

TVL, ... Orchid ... sorry, ale doufám, že tohle je další z tvých poněkud přehnaných historek a že až takového k*k*ta doma nemáš - a teď ROZHODNĚ nemyslím tu kočku !
K samotnému tématu se vyjádřit nemůžu, mám maličkého psa, kterého můj přítel miluje, přitom jsme oba přesně ty typy, co

Cituji True: nemají rády lidi a děti přímo nesnáší

..tedy většinu lidí, dodávám
Spíš mne napadá, že zakladatelka měla psy patrně ještě před přítelem a tedy přítel o nich ze začátku věděl. Snad se nesestěhovali bez toho, aby přítel ty psy viděl u ní na návštěvě ? Nebo snad nedal najevo své pocity a čekal, že se jich zakladatelka zbaví / ona čekala, že si zvykne ? Vidím v tom komunikační problém, ale to už je teď pozdě řešit. I to, že pes má spát v posteli buď nikdy, nebo navždy. Na druhé straně, pokud přítel není zvyklý, není se mu co divit, že se mu nechce do postele s pomerně velkými psy.

arrow
profile_image
TeraBera
od 27. 10. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Nejsem extrémista, psy ano, ale v rozumné míře. Prostě ano - vzhledem k tomu, že to naše hovádko je s námi na tak pidi prostoru, tak je to občas na palici...pocity jsou pocity, někdy to na mě doléhá. Spíš bych psa opravdu viděla venku nebo prostě pidi midi psa ve větším bytě. U nás to ještě bylo tak, že měli s bývalkou střídavou péči... 14 dní u ní, 14 u nás...po té, co psisko mělo záchvat a zvracel a zvracel ho bývalka chtěla dát utratit. Přítel ho obrečel (já teda taky, no), načež se pes vzpamatoval a máme ho doma na furt. Což je krásně vidět, jak psisoun prospívá (v mé nenávidějící péči ) - přibral, je psychicky v pohodě a přežil se o už o rok On něco sežral, ale jelikož labradoři jsou popelnice, zase se z toho vylízal. Udělal to ještě párkrát a hádejte, kdo uklízel spoušť v koupelně...naštěstí je psisoun úžasně čistotnej a dopajdá se do koupelny na dlažbu. Ne on je supr, ale jak říkám, občas je to psychicky dost náročný a znovu bych si do bytu tak velkého psa nepořídila (pokud vůbec, tak něco pidi, jak jsem již psala). Ale péče o něj mi nevadí, naopak. Navíc tedy ehm..máme ještě morčata (ty jsem dotáhla já) a 2 myši (pořízeny společně), takže ****** je i z nich Ale to že je z psisouna svinčík, to je, přítel to vidí. Bohužel mu nevadí žít v hrozném čurbesu, mně jo, i když jak sem psala výš, na dost věcí jsem už rezignovala.

arrow
profile_image
Veronika989
od 27. 3. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Cherry_:
Za začátku jsem vůbec netušila, že by se takto mohl stavět k mým psům. Chodili jsme spoulu často na procházky a společně je venčili, když jsme spolu ještě nebydleli. Tohle přišlo až časem. Nicméně jsem s ním včera vedla sáhodlouhý rozhovor. Dobrali jsme se ke slibu, že na ně bude hodnější. Jeho lásku k nim si nechci vynutit, spokojím se s akceptováním a že na ně nebude hnusný, ikdyž bych ráda s ním sdílela lásku ke zvířatům to ano. Ale holt ne každý miluje zvířata stejně.

Cituji Sona80: Promiň, ale tohle je neadekvátní reakce. O psa (který je jejího přítele) se stará jak o život. Napsala to tak, jak to prostě cítí a napsala to upřímně. Mohla by všude rozhlašovat, jak psa miluje apod, ale nehnout prstem a polovinu "činností" vynechat. Já třeba psy ráda mám, na druhou stranu je prostě cítím a nebudeme mít psa, protože by byl rozmazlenej a mohl by všude.. A to by mi vadilo, prostě paradox..

Ano, všichni víme, že psi jsou cítit, někteří méně, někteří více. Milovník se pozná tak, že mu tyhle ,,smrady" nevadí a skoro i voní

 

Téma Přítel nemá rád mé dva psy. je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené