Má tento vztah cenu?

nedokážu posoudit, vzhledem k tomu, že je to můj první vážný vztah, zda je to v pořádku nebo už ne.

A na to potřebuješ víc vztahů? v pořádku je to co ti nevadí a co ti vyhovuje... pro někoho to v pořádku být může, pro někoho ne...

můj přítel neumí žádné cizí jazyky, má jen výuční list apod. ale ani se nesnaží v ničem. Nastoupil, že si dodělá maturitu, ale neučí se, takže to zřejmě ukončí. Jsem neštastná z toho. Ted hrozí, že ho vyhodí z práce a on vše vidí hrozně jednoduše a představuje si, že mu všude za NIC dají hodně peněz. Jsem z toho neustále ve stresu. Pořád přemýšlím, jak to bude v budoucnu.

ehm...tak jeho vzdělání je na něm, do toho bych mu nekecala... někdo prostě nepotřebuje mít maturitu, diplom z vysoké, atd...
Záleží co si představuje za "hodně peněz" a za "nic" a co vlastně dělá?

Dále nemáme vůbec žádné společné přátelé, mám převážně kamarády kluky a na ty přítel žárlil (nedělal žádné scény nebo tak, to ne...) ale nikam tedy společně nechodíme.

A byli jste tak někdy někde? Co mu to zkusit navrhnout že by jste si s tím a tím zašli třeba na kulečník/bowling/šipky.. nebo s jiným párem do kina, někam na jídlo, atd.. ?

Dost často se také dívám po ostatních chlapech a porovnávám ho :/... přijdu si kvůli tomu hloupě, protože ho mám strašně moc ráda, ale spíš jako bráchu. Na druhou stranu mi přijde, že ten vztah bych takhle vydržela táhnout opravdu dlouho, protože mi hodně dává, ale za jakou cenu...
A vážně bys chtěla strávit zbytek života s bráchou? Já teda ne... pokud přítele nemiluješ... tak proč s ním být? je ti 22..proboha...

nebo sex, strašně se mi s ním líbí, on je fakt dobrej - za tu dobu už jsem si ho vycvičila a je ke mě strašně pozornej, pokaždé s ním mám i orgasmus, ale už mě moc nepřitahuje..
Pozorní jsou i jiní chlapi, kterým na partnerce záleží

Napiš si pro a proti.... Vadí ti že má vyučńák... vadí ti, že neumí jazyky... vadí ti že nemáte společný přátele... podle mě s ním jsi jen ze zvyku... měla by sis v hlavě urovnat

Ahojky já si myslim, že v každym vztahu každé z nás něco vadí, určitě neni vztah kde ti nic vadit nebude kdyby taky bylo vše dokonalé, tak to by tě brzo přestalo bavit....už jste spolu opravdu dlouho a já jelikož jsem stejně stará jako ty neumim si představit, že bych s někym takhle dlouho byla, ale je to krásný a závidim vám váš vztah co popisuješ ... chápu tě s tim, že ti vadí jak je přítel laxní ke škole, bývalý má jen základku a s tim se ještě víc blbě scháněla práce hlavně on si myslel, že na něj všude čekaj a já mu našla tolik prací a ani tam nenapsal byly to dost blbé časy, hlavně pro mě psychicky a jeho nálady kvůli tomu no hrůza....myslim si, že zrovna to, že tvůj přítel nemá maturitu neni tak hrozný i s výučňákem pokud tu práci chce dělat se ta práce najde, maturita neni zrovna tak důležitá a kdyžtak se dá dodělat i později ....spíš jde o to co ty chceš třeba se zkuste 14 dní nevidět a sama si za tu dobu uvědomíš co ti chybí a jestli on ti chybí nebo to pro tebe bude spíš úleva přeju hodně štěstí

Tak za prvé děkuji za hezké příspěvky. Spíš jsem čekala hned něco ve smyslu. Rozejděte se.

Tak do jeho vzdělání mu nehodlám mluvit, spíš to trápí mě, ale vím, že s jeho vzděláním si žádnou práci nenajde. Je vyučený kuchař, ale dělat to nechce a tak skončil ve fabrice, kde je už 6. rokem. Ted však má měnit místo a čeká, že všude ho vezmou (má hrozně nereálná očekávání) a za hodně peněz. A s těmi jazykama jsem to myslela tak, že jsem měla možnost mu najít práci v Německu, jenomže přítel nechce, protože neumí německy, což ho chápu, ale už jsme o tom mluvili několikrát a nemá ani žádnou snahu se to naučit. Nevím, takový postoj mě zklamal a pořád nad tím přemýšlím, jestli s tímhle přístupem k životu to má cenu.

Jinak jsem o tom už mluvila s kamarádkou. Je jí přes třicet a má už dvě děti a ona mi právě říká, že můj vztah by mi mohl každý závidět a že si to mám samozřejmě nechat projít hlavou, ale že by se nerozcházela, že v každém vztahu právě bude něco, co mi bude vadit.

Tak dřív jsme občas zašli, měli jsme velkou partu. Jenomže partner se pohádal se svým příbuzným, který do té party taky patřil a já se s nimi teda do ted bavím, ale on ne. A když jsme někde byli s klukama - s mými přáteli, tak se tvářil tak divně, nedělal scény, to ne, ale viděla jsem, že mu to není příjemné a ani já jsem se pak nemohla bavit, tak chodíme odděleně, většinou. Když jdu s kamarádkou, tak ty chtějí drbat chlapy, tak tam se zase nehodí, abych ho brala.. Ale do společnosti celkově chodíme, na večírky od jeho práce apod.. ale žádný třeba partnerský pár se kterými bychom někam zašli.

A toho bráchu jsem myslela spíš tak, že už se prostě strašně dobře známe, už tam nejsou žádní motýlci - což už asi po 8-mi letech v žádném vztahu nebudou.
Právě, že se snažím si to v té hlavě srovnat.

Jen tak mě strašně děsí, když vidím kolem sebe nějaké chlapy, tak to nejsou chlapy, ale nezodpovědný kluci, i moje kamarádky s tím mají velký problém a tak si nechci nechat utéct báječného chlapa, kvůli tomu, že třeba zažívám to, co je v delším vztahu normální..

Reaguji na Bubu333:
Jj, my jsme se kvůli tomu jednou už jednou rozešli a oboum se hodně stýskalo a vrátili jsme se k sobě.
A ty jsi tedka šťastná, po rozchodu s bývalým?

Já bych taky nebyla nadšená, kdyby mi přítel našel práci v zahraničí, i kdybych jazyk uměla...

Já jsem s přítelem skoro 7 let.. a víš co jediný mi vadí? že občas kouří...

Já ani po tak dlouhé době bych neřekla "mám ho ráda jako bráchu", protože to fakt nemám a nikdy ho tak ani mít ráda nebudu... protože svýho partnera miluju nadevše, což bráchu vážně ne ---> příbuzný si nevybereš, ale partnera ano!

No a to si myslíš, že jsou všichni takoví? Třeba tvoje kamarádky jen přitahujou debílky já mám ve svým okolí tolik chlapů, kteří by pro svou slečnu udělali první poslední (nebo pro holku, kterou ještě ani nedostali)...

A jak to můžeš vědět?

To je konkrétně co?

Taky bych nebyla nadšená, kdyby mi přítel našel práci v Německu (a to se německy jakž takž domluvím).

Zkusila bych na vašem vztahu zapracovat, hlavně z tvé strany, připadá mi, že ve všem vidíš jenom to nejhorší

Reaguji na Cherry_:
Děkuji, chtěla jsem slyšet Vaše názory a jak to máte. Proberu to s přítelem a uvidím, co z toho bude.

Jenom k té práci v Německu, chápu, že byste nadšené nebyly, taky bych nebyla, ale on o tom pořád mluví, že by chtěl do ciziny, že se mu tady nelíbí, proto jsem mu našla práci v Německu, ne, že bych se ho chtěla zbavit a tak mu našla práci v cizině sama od sebe. Ale vidím to, že on pořád o něčem mluví, přál by si, ale nic pro to neudělá.
Nebo by chtěl dělat práci, kde by k ní potřeboval hodně jazyky a tak jsem mu navrhovala, že odjedeme do zahraničí,ale on, že leda, kde by si vydělal hodně, že nic podřadného dělat nechce, ale tak se ani nikdy k ničemu nevypracuje. Občas je potřeba někde začít. Kor, když člověk nic nemá, aspoň, já to tak mám nastavený, tak nevím, jestli je chyba ve mě..
Reaguji na Lady Flame:
Nereálná očekávání - představuje si, že s jeho vzděláním a nulovou praxí, bude sedět celý den u pc, přinejlepším bude pracovat doma, aby nemusel vstávat a bude brát 50 000, ale ne, že by byl línej. On pracuje, ale má takové představy a pak je smutnej, že to tak nefunguje.

A k těm kamarádkám, ano, je dost možný, že takové typy přitahují a proto, že mám dlouhodobý vztah a s ostatními muži, jako na rande apod. se nescházím, tak nevím, jací jsou, proto jsem to chtěla slyšet i od úplně někoho jiného.

Promluvím si s ním. A ted se nechci obhajovat, ale jsem hodně optimisticky člověk naopak, ale tohle mě už trápí delší dobu, tak jsem se nezaměřovala na to hezký..

Co zde popisuješ se jeví jako dobře fungující vztah. Občasné mouchy se tam najít dají, ale to po 8 letech bude asi normální (já osobně nikdy neměl dlouhodobý vztah). Jak sama píšeš, tak nemáš absolutně žádné zkušenosti (vyhrála jsi loterii = první partner byl chlap a ne kluk jak je tomu zvykem) a nedokážeš adekvátně ocenit co máš doma.

Evidentně chceš od života víc jak tvůj partner. Což je docela běžné (někteří lidé se postupem času vyvíjí a jiní zase ne...), otázkou zůstává jestli jsi připravená se vzdát vztahových jistot a doufat, že štěstí nalezneš někde jinde (pro spoustu lidí je to strašidelná představa).

Ono je hezké chtít "perfektní vztah" (nebo cokoliv jiného), ale co se pro to všechno musí udělat si mnozí nedokáží ani představit... Rozhodnutí je pouze na tobě, nikdo jiný ti nedokáže přesně říct, co je ta pravá cesta pro tebe.

Reaguji na Mooney:
Děkuji za tvůj příspěvěk, píšeš rozumně.
Ano, možná je to o prioritách, že jen každý chceme něco jinak. To je, ale zásadní a není pak vhodné slovo JEN.
Na vztahu myslím pracovat umíme oba, myslím, že i 8 let je toho důkazem. Jen se prostě vyvíjíme.

On je víc takový bezstarostný a já naopak rozumná a nechci ho ani brzdit a nechci ho hlavně měnit. Vím, že všechno brát vážně taky není dobře a nikdo neříká, že jen můj přístup je správný.. třeba opravdu bude jednou brát 50 000 za to, že bude sedět u PC a já bych nechěla být ta, co by ho o to ochudila..

Promluvím si s ním o tom a uvidíme.. Víc už tady toho asi nevyřeším, to musíme spolu. Chtěla jsem slyšet jen objektivní názory, ne nikoho, kdo nás zná a ted už je to na nás, ale děkuji Vám všem.

Rozumíš si s ním, sex je super, konflikty vyloženě nemáte, tak bych řekla, že je to v pohodě. Chápu, že když je on tvůj první, tak tě může lákat vyzkoušet něco jiného a říkáš si, jestli sis vybrala dobře. Málokdo může říct, že si takto s partnerem rozumí i po určité době ve vztahu. Spousta holek, co sem píše deníčky, žije opravdu v nefungujícím vztahu, mají za přítele sobce atd. ty tady nic takového nepopisuješ. Jsou to tvé pocity a v tom ti nikdo neporadí.

Co se týče školy, tak znám lidi bez maturity, co vydělávají více, než člověk s VŠ, ale určitě je dobré tu školu mít. Řešila bych to, až dojde na lámání chleba. Pokud si tak věří, tak třeba takovou lépe placenou práci najde. Když ne a padne na hubu, tak mu dojde, že by pro to asi něco udělat měl. Jazyky jsou dnes důležité, ale jsou lidé, kterým jdou zase jiné věci..Hold to nebude ten typ člověka, co sedí v kanceláři u počítače, ale bude dělat fyzickou práci. Dnes vydělávají víc třeba řemeslníci, než průměrný zaměstnanec v kanclu...
Pokud je jinak inteligentní a není to žádný blbec, tak to v životě není k zahození.

Být spolu od 14 let až "napořád" je sice romantický ideál všech, které mají problémy najít normálního ( případně vůbec nějakého ) chlapa , ale mne osobně to připadá jako utopie a míň než 1 % šance, že se v dětském věku dáš dohromady s někým, kdo ti bude sedět celý život. Podle mne jsou takové vztahy z velké části držené pohromadě právě

, ano, právě tím strachem ze změny, ze samoty, z přizpůsobování novému, atd.
Což je samozřejmě v pořádku, pokud to oběma vyhovuje - ne každý má dobrodružnou povahu, co se vztahů týče a to, co jednému nahání husí kůži, je pro druhého životní cíl.
Zakladatelka založila téma a přemýšlí, jestli má vztah smysl, takže evidentně nevyhovuje.

Jen samotná maturita dobrou práci nezaručí. Problém je ne v nedostatečném vzdělání, ale podle toho, co píšeš, asi v takové nějaké rozsedlosti, lenosti a nedostatečné průbojnosti tvého přítele a to, že ti připadá jako tvůj brácha a nepřitahuje tě v posteli s tím podle mne souvisí taky. Pokud není chlapa alespoň trochu za co obdivovat, jiskra ze vztahu jde velice rychle pryč. Pokud bych byla pesimista, tak napíšu, že celý váš vztah skončí, až poznáš nějakého pořádného, drsného, životem protřelého Chlapa, který tě pořádně vyšu** .... a trochu ti zamíchá životní hodnoty A tuším ti to tak trochu i přeji, protože je strašná škoda mít ve 22 usedlý život a bráchu v posteli ....
Nee, to nemůžu psát, neb mne uživatelky sežerou. Tak tedy jinak : zkus v rámci záchrany vztahu svého přítele trochu rozhýbat. Nebuď ta přísná velká máma, která nutí synka do učení ( takový vztah znám z okolí taky, nedopadlo to dobře ) - zkus v něm vyvolat pocit, že on sám chce, aby z něj něco bylo. Že on sám se o tebe chce "ucházet" a nabídnout ti hezkou společnou budoucnost. Pokud mu budeš shánět práci, stresovat se místo něj a nutit jej do něčeho, tak to bude k ničemu a ještě víc se ti vztah zprotiví ...

Toto je bohužel ale pravda :/ Ten chlap musí nějak fungovat už kvůli budoucí rodině. Takže aby o té práci snů bez školy opravdu jen nemluvil..Tam už je potom ten bod pochybnosti..V tomto ohledu by měl každý chlap fungovat.

Aha, tak to je jiná...
No nevím holka, některé chlapi stačí nakopnout a některé holt nezbývá než vykopnout... tím neříkám, že by ses s ním měla rozejít, evidentně žádné "horší" problémy nemáte. Zkusila bych si s ním o tom upřímně promluvit, třeba ani neví, že tě to tak trápí, někteří chlapi jsou opravdu natvrdlí.

Reaguji na Kkaaaciii: aha tak ale to je dobře že jste si chyběli a vrátili se k sobě je to dobrý znamení ...no docela mě to pbčas žere, ale jinak už si zvykám zjišťuju, že mi chybí spíš obejmutí a přitulení se k někomu což u něj tak ani nebylo....pokud si chceš přečiíst můj příběh taky ho tu mám- pauza ale rozchod ne ... a ještě s tim vzděláním zkus si s nim o tom promluvit a zkusit ho trošičku pošťouchnout ale ze svý zkušenosti vim, že se nesmí tlačit až moc na pilu aby ho to akorát nenaštvalo, ale každý kluk je jinej....

Reaguji na dadabus: souhlasím s Tebou
I když ženy jsou různé. Já mám potřebu moci k partnerovi alespoň trochu vzhlížet, že je v něčem lepší než já, že se postará...
A samozřejmě čím je žena starší a až bude chtít mít děti, tak si tohle vše uvědomí ještě víc. Pokud teda nebude budovat kariéru ona a chlapa nechá doma u dětí. Možné je vše.

Maturita není podstatná, ale když už se něčemu vyučil a nechce to dělat, tak vlastně jakoby neumí nic. Leda by měl na něco ohromný talent, který zatím nerozvíjí, či štěstí, známosti...

já bych navrhovala přestat mu podsouvat ty práce atd, ale na chvilku to téma nechat spát a seznámit se s pár týpkama, kteří mají dobrou práci, umí cizí jazyky.... neříkám partnerovi zahnout, ale tak nějak neokatě být ve styku s lidma, kteří Ti imponují.
No to by bylo aby to přítele aspoň trošku nenamotivovalo. Ale nic okatě...