Dobrý den,
prosím o radu. S přítelem jsme spolu už 4 roky, mě je 26 let, on o 28 let starší, rozvedený, dospělé děti. Moc si rozumíme, trávíme spolu volný čas, jezdíme sami i s přáteli na dovolené, výlety. V sexu si rozumíme, máme společné zájmy, humor, hodně jsme spolu prožili, prožival se mnou i smrt mého táty, která mě dost vzala... Začali jsme uvažovat o společném bydlení, svatbě, dítěti. Já mám jasno, vím, že právě tak to chci i s riziky s tím spojenými. Přítel má ale obavy, bojí se, že by mi zkazil život, že teď je sice vitální, ale že za pár let být už nemusí, nemusí mi stačit v sexu a má strach, že by nás nezabezpečil finančně, kdybychom měli miminko. Není to tak, že by miminko nechtěl, jen se bojí. Miluji ho, vím, že i on mě. Nechce mít jiný vztah, ani s o něco mladší, než je on, ani s jeho vrstevnicí. Pokud by nám to nevyšlo, ví určitě, že by zůstal sám. Zatím jsme v mrtvém bodě a nevíme, jak dál. Ráda bych mu pomohla, vysvětlila, ale víte jak to je, strach je strach. Řekl mi, že by bral cokoliv, co by nám pomohlo rozluštit takovou situaci a kdybychom objevili naší "spásu". Vím, že s tím bojuje, i pro něj je to těžké.... Myslí to upřímně, to vím, znám ho. Řešit to chce, ale já nevím, jak mu pomoci. Co myslíte?