Jak se vám žije s váhou přes 100kg?

Neboj, nejses moje váha se pořád pohybuje kolem stovky,uz sem to vzdala,diety držim snad od základky a pořád ***, zhubnu 5 kilo a pak zase je naberu,pořád dokola

já taky , nefunguje nic, pokud nejdu okolo zrcadla tak to jde

Ne nejsi.Já diety vzdala dávno.No a jak se žije?Myslím že celkem v poho.Je teda pár věcí co mě štvou a omezujou-v létě se potím a ač mám ráda koupání,stydím se do plavek.I když je to rok od roku lepší.A pak takové blbosti,třeba bobová dráha,x let na ní chci ale protože jsem přesvědčená že se určo nevejdu do toho vozítka,tak to ani nejdu zkusit a jen tiše koukám na ostatní.Nevím co by tě konkrétně mohlo zajímat.

žila jsem s touhle váhou několik let celkem v pohodě, ted mám o 30 méně, ale řeknu vám holky, celkem žádná změna, mindráky mám pořád, jen jsou trochu jiné, ale neméně obtěžující..

Mám kamarádku, která má 101kg.Diet už držela snad stovky a manžel jí koupil rotoped.Ona svá kila umí, ale správně nosit a rozhodně netrpí komplexy méněcenosti.Něco z ní vyzařuje, hezky se obléká, líčí je milá a přátelská a s kilči navíc dokonce hezká i, když samozřejmě stále chce zhubnout.

Váhu už prostě neřěším,v naší rodině není a nikdy nebyl štíhlý člověk,tak proč bych se s tím měla štvát...

Ahoj holky!
Já sice nemám 100 kilo, ani nemám po kom tolik kilo mít, u nás v rodině jsou spíše hubeňouři.
Ani bych tak neřešila vzhled, znám 100 kilové ženské, které jsou vážně kočky a kam se na ně hrabou mnohé vyhubliny!
Ale nemáte obavy spíše ze zdravotních komplikací, plynoucích z nadváhy? Teda hloupá otázka, obavy určitě máte, ale není toto ten nejlepší hnací motor pro zhubnutí? Neříkám úplně na "ideální" váhu, ale třeba znám holčinu co měří 156 cm a váží přes 100 kilo. A to mi už přijde příliš nezdravé, se vzhledem to nemá nic společného. Bolesti kloubů, srdeční nemoci... To přece není o co stát.

Já znám holku, co při výšce 170cm váží téměř 150kg! A to jí je 28 let!
No, nic hezkého to není, už na pohled, sorry holky.
Tímhle jsem chtěla říct, že se taky vykašlala na diety a jak to během 8 let dopracovala...
Vysoký tlak, problémy s chůzí, bolesti zad, kloubů...
Jo a ještě si díky vzhledu (i když je to dost diskriminující) nemůže sehnat práci a přitom má VŠ.
Samozřejmně já rozhodně nechci nikoho soudit, je to každého osobní věc a věřím, že to je nejspíš hodně náročné i psychicky...
Tak,držím palečky

A nemyslíte si že taková extrémní váha má u 90% lidí původ v psychice? myslím tím, že na takovou váhu se z normální váhy človek přece nedostane přes noc...to jsou roky "práce" ...přece clovek si všimne že zaříná ztrácet kontrolu nad svou "idealni" vahou ...a v tom momente je asi na programu vyhledat specialistu, psychologa.. nebo? nenechat to dojit tak daleko.... podle me tady vubec nejde o krásu ale o zdraví. nejen to fyzicke ale i psychicke...

Ahoj, zcela Vás chápu holky. Sice nemám 100kg, ale během dvou let bych se k tomu jisto jistě dopracovala. Když moje váha překročila 90kg, tak už jsem řekla dost. Konec kilům a mindrákům z tloušťky. Rozhodla jsem se pomalu a zdravě zhubnout. Dobře vím, že je to boj na dlouhou trať, ale už teď se cítím mnohem lépe. Veřím, že to půjde. Je to jenom o tom se rozhodnout a veřit si.
A souhlasím se všemi...Nadváha podstatně ovlivňuje život. Většina z nás má z těla mindráky a jít si v létě zaplavat? Jako v plavkách? Tak to ani náhodou, aby se každý díval na moji celulitidu, to tak...To radši sedíme jak pecky doma a zajídáme to sladkým, protože to je na depky nejlepší, že? Jistě, existují vyjímky,které mají výraznou nadváhu a jsou samy se sebou spokojené, ale to jsou opravdu jen vyjimky potvrzující pravidlo...
Proto, kdo není ve svém těle spokojený měl by vzít život pevně do svých rukou a změnit ho. Protože ono to opravdu jde...

Já měla dlouhou dobu opačný problém - měla jsem dost velkou podváhu (neúmyslně) a zhubnout ještě kilo, doktorka by mě poslala do nemocnice.
Štve mě, když někdo, kdo má nadváhu to svádí na geny, nebo na "nefungující" diety. Chápu, že když je někdo nemocný, opravdu s tím asi nic nenadělá.
Mě taky dlouho dobu nešlo přibrat a když jsem přibrala tak jsem hned na to shodila zpátky a měla ještě míň než předtím. Asi 3 roky jsem přibírala a teď mám konečně váhu se kterou jsem spokojená i když je to ještě podváha. Takže když se chce, tak to jde. Jen to dost trvá.
A myslím, že čím dřív s tím něco uděláte, tím líp. Když vidím ty staré babičky jak se s takovou váhou sotva unesou na nohou a každý pohyb jim dělá neskutečný problém je mi jich líto. Jenže u nich je už na diety pozdě.

Jenomže, bohužel, genetika roli hraje. Někdo má geneticky daný tak rychlý metabolismus, že může jíst co chce a tělo to stejně spálí. Já mám po taťkovi metabolismus fakt pomalý (líný ) a tak přestože jsem začala poměrně dost cvičit (oproti dřívějšku), tak na sobě žádné změny nepozoruju, jedinou změnou je, že se váha už nezvyšuje. Ani na centimetrech žádnou změnu nevidím (kalhoty jsou mi stejně jako mi byly dřív...). A to nejsem nijak tragicky tlustá, měřím 190 a vážím cca 95 kg, take ta nadváha fakt není nijak hrozná. Ale faktem je, že jsem se sebou začala něco dělat právě proto, že se ručička váhy neúprosně blížila stovce a já se na ní dostat opravdu nechci......
Jinak přibrat jsi mohla taky díky tomu, že s věkem se metabolismus zpomaluje (obvykle kolem 18 - 20, pak kolem 30.....), takže to že se Ti povedlo přibrat mohlo být dané právě tím.

CarollinCalico
Takže když se chce, tak to jde. Jen to dost trvá.

Naprosto souhlasím.

Reaguji na bakalářka:
určitě ti co to mají v rodině, to mají těžší, ale i tak se to určitě dá. Jen najít ten vhodný způsob a být trpělivá.
Já přibírala asi od 12 a v 15 jsem s tím přestala. A taky to pro mě nebylo nic jednoduchého. Když jsem konečně na váze uviděla číslo 40, byla jsem šťastná a na chvilku s nechutným přejídáním přestala. A hned jsem měla zpátky 37...
Když se říká, že ten kdo zhubne, stačí mu jeden bonbón a přibere zpátky tak to platí i naopak.
Ale obezita není rakovina. Vyléčit se dá.