Ahoj, po x letech léčení s akné, kdy absolutně nic nezabralo (viz jiná témata), jsem skončila u pana primáře na kožním. Ten mi definoval právě Acne excoriee, se slovy, že spíše než nějaké mastičky by mi dal prášky na zklidnění 
prvně jsem na něj koukala docela divně, ale když se nad tím člověk zamyslel a hledal definice této "nemoci", všechny příznaky včetně psychických stavů perfektně seděly. Ráda bych zjistila proč tomu tak je, kde je zakopaný pes a jak získat takovou vůli, že si na ten obličej, dekolt, záda, kterákoliv postižená místa sahat nebudu. Zkoušela jsem to několikrát a opravdu zjišťuji, že někde problém bude, protože nejsem schopná si říci, že něco dělat nebudu a dodržet to. Dokonce to dospělo do takvé fáze, kdy se vyloženě těším na to, až přijdu domů před zrcadlo a hledám každou chybu. Máte s tím někdo zkušenost, pomohly prášky, nebo je lepší volba psychologa i kvůli tomuto?
Já bych osobně proi prášky snad ani nebyla nepřijdu si jako blázen ikdyž kdo ví 
spíš bych ráda nějakou radu jak tu vůli posílit ...
