Ahoj, touto diskusí byhc chtěla poprosit o různé příběhy jak jste se dostali z depresí způsobených kosmetickými nedostatky. Od 13 let trpím silným akné, od malička ekzém. V období puberty mě ještě rodiče přemluvili ostříhat se na kluka, do toho šílené pupínky. Spolužáci se mi smáli a v sobě to mám dosud. Je mi 23 let, přítele mám již 2 roky, je na mě hodný všecko. Přesto si neustále tolik nevěřím. Kdykoliv jdeme dívám se po které holce koukne, říkám si že ta má krásnou pleť, ta má tohle a já ne, proto s emu líbí. Nevím, jak se toho zbavit. Postavu mám v pohodě, chlapům s elíbím, jen ta plet. Vyzkoušela jsme antikoncepci, šílené množství i té nejdražší kosmetiky, přírodní léčbu a bez úspěchu. Čili mi nezbyde než se s tím srovnat. Když vidím někoho postiženého nebo s nějakým hlubším problémem říkám si jaká to jsem, že mi zkazí náladu akné. Ale o pár minut později už je mi azse hrozně, nesnáším, když se an mě lidi zblízka dívají, nejsme uvolněná, bojím se už i svobodně projevovat. Nevím co s tím a jak tomu pomoci ...U přítele neustále zkoumám i jeho bývalé přítelkyně a proč je vladstně se mnou, kolikrát mám i chuť se raději rozejít...Nemáte někdo podobný problém?