Kdysi v jednom fóru mi někdo naznačil, že tuhle poruchu můžu mít. Teď jsem si přečetla podrobnosti a sedí na mě úplně všechno. Jsem z toho docela zděšená, že asi mám něco, o čem jsem tolik let nic netušila
Podle čeho tak soudím: Jako dítě jsem radši byla sama než s ostatními dětmi, ve školce jsem nemluvila a styděla se říct jen "dobré chutnání", děsil mě dupot dětí při jedné hře. Zato doma ty záchvaty vzteku! Třeba mi dali polívku a řekli, ať si vezmu lžičku, a já se urazila, že nejsem blbeček, že vím, že si mám vzít lžíci a odmítla jsem jíst. Několikrát mě zavřeli do sklepa a několikrát ohřívali polívku, jenže oni to o té lžičce vždycky zopakovali, už jsem vážně chtěla být hodná, jen jsem nechtěla, aby to říkali. Měla jsem různé fóbie, děsily mě věci, kterých si jiní lidé ani nevšimnou. Taky mi nebyly příjemné lechtavé roláky u krku a "teplíčký bačkůrky", které tak protivně lechtaly uvnitř, byly mi přivazovány násilím na několik uzlů. Nechápala jsem děj filmů, radši jsem si něco malovala, ale byla jsem nadšená z písniček, odjakživa. Nechápala jsem některá rčení, například: bylo tam toho tolik a tolik, tam sedí Ivoš - jak to, momentálně tam přece neseděl. Ve škole mi šla matematika, ale nikoliv dějepis a literatura, na tělocvik jsem byla neohrabaná. V manželství jsem zažila několik hádek i neshod s tchyní, třeba jsem dobře nepochopila, proč by se mohl někdo zlobit. Párkrát jsem hystericky vybouchla a pak se za to styděla. V práci jsem stále omílala stejné téma, i když se řeč stočila jinam a kolegyně mě na to upozorňovala. A konečně mám i ty posedlosti, že mě zajímají určité předměty nebo jevy, do oblíbeného zpěváka se dokážu vždycky nehorázně zbláznit. Melu o tom svém a nezajímají mě plovoucí podlahy kolegyň. Hlavně že už to všechno vím, tak budu své chování aspoń usměrňovat, když už nejde změnit.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Asi mám Aspergerův syndrom
Poslat SZJak jsem to četla, úplně jsem se poznala, lidé nadaní na matematiku, logiku, hudbu, s vysokým IQ, kterým ale někdo musí říct: to nesmíš říkat, to by se ti smáli. Kdybych měla příručku pro tyto lidi, co problémů v manželství a v práci bych si ušetřila.
vosmajda
Já myslím, že se sama těžko můžeš diagnostikovat. Nebo kdokoliv z diskuze, jen tak přes písmenka na skle...Tohle by měl posoudit klinický psycholog nebo psychiatr.
Nemyslím, že by Ti jedna příručka změnila život, kdybys ji četla dříve, ale souhlasím, že něco možná úpně v pořádku není a je dobré vědět co Ti je a co se s tím dá dělat.
Jsem o tom přesvědčena, že mám AS. Taky už si kolikrát ze mě lidi utahovali. Prostě jsem někde říkala asi něco, co se neříká. Vím, že se to nedá změnit, ale ráda bych se chovala normálně, neobtěžovala lidi ani jim nedávala důvody k tomu, aby se mi smáli, a chtěla bych s nimi nějak vyjít. Ataky nědělat ostudu rodině. Teď se ještě rozpomínám, jak mi kdysi musel manžel vysvětlovat, že některé věci si prostě musím nechat pro sebe. Chtěla bych to fakt trochu potlačit, nehledat hodiny na internetu témata, kterými jsem posedlá, ale udělat více domácích prací (které mě táák moc nebaví).
Aspegerův syndrom mít můžeš, ale taky nemusíš. Je dost hraničních lidí nebo lidí kteří jsou prostě zvláštní. Opravdu se to dá zjistit jen dobrými diagnostickými testy. Doporučuju APLU, ti jsou opravdu skvělí. Můžou ti udělat diagnostiku a pomoct ti. Zkus tam napsat email nebo zavolat. http://www.apla.cz/
Ahoj, myslím, že AS nemáš, studovala jsem specku.. Jsem taky trošku jiná, Tobě v něčem podobná, ale to hned neznamená, že máme AS 
Co jsi za znamení?
Trochu tuto problematiku znám a jak říká psycholožka-tato porucha by se měla jmenovat sociální disfunkce,tím se totiž diagnostikovaní hlavně projevují.Ale jinak je to přesně tak,jak zde bylo psáno,jsou na to poměrně rozsáhlé testy a Aplu mohu jen doporučit.
Nevím i kdybys ten syndrom měla ,tak myslím ,že je to jedno.
Já sama jsem dělala to co ty s lžičkou ,akorát jako malá jsem byla ukecaná a od 6 let průbojnost ztrácím.Myslím ,že jsme dost podobné ,jenže já mám narozdíl od tebe průměrné logické myšlení.Raději o sobě nebudu moc vyprávět nebo zjistím ,že jsem psychopat.
Jé to je blbost nejspíš, věř mi. Studuji psychologii a s lidma s aspergerovým syndromem dělám docela dost let. Kdybys viděla, jak vypadají a jak se chovají, tak by sis uvědomila, že to není naprosto jen o omílání věcí dokola, výbuchu vzteku nebo posedlostech. To by to měla půlka populace.
Můžeš si ostatně dojít na diagnostiku k odborníkovi.
BTW já jsem při studiu párkrát taky byla přesvědčená, že mám nějaké příznaky určitých diagnoz. Ale to je prostě normální..nečetla si nikdy Tři muže ve člunu? No tak doporučuju...
Ono vtip je v tom, že aby to byla diagnoza, musí to být opravdu vyhrocené, ten člověk opravdu není schopen normálně fungovat, pracovat, mít rodinu, mít manžela. To není tak, že si myslíš, že sociálně si neohrabaná a tudíž jsi najednou autistka...Takovou podobu sociální neohrabanosti prostě projevuje spousta lidí. Normální je být NENORMÁLNÍ.
Galerie obrázkůvosmajda
Myslím si, že jsi spíš nepřizpůsobivá.
Jsem podobná jako Ty a nikdy mne nenapadlo hledat pro svoji nepoddajnou povahu diagnózu.
S léty se moje nepřizpůsobivost zmenšila, protože jsem na sobě dost pracovala.
Nehledej omluvu, hledej způsob jak se změnit.
Taky jsem ještě jako malá dělala ostudu na veřejnosti, asi dvakrát jsem ukazovala prstem, jednou ve vlaku: "Ten dědek je plešatéééj", pak v nemocnici při obědě, když jsme byli jen na návštěvě: "A nedají mně a nedají mně." Ale když už jsem věděla, že se to nesmí, tak jsem s tím přestala.
Posedlostí jsem měla moc, jako malou mě třeba fascinovaly veškeré splavy, jezy a vodopády, z té bílé tříště jsem byla podivně smutná. Ale to by opravdu byl asi kdekdo autista, taky myslím, že posedlí jsou nějak všichni. A jsem kozoroh, kdybyste to chtěly vědět.
Který dítě nedělá ostudu 
S tou fascinací....tak třeba jeden kluk,kterého jsem znala, fascinovala botanika,Ale stylem, že poznal KAŽDOU rostlinu, pojmenoval ji latinsky a řekl o ní cokoliv. Jenže se nebavil o ničem jiným. Když ho někdo v konverzaci přerušil, zača mít náběhy na záchvaty, opravdu silný záchvaty. Naopak to bylo spolehlivý téma, který ho uklidnilo...Tak takhle si představuji posedlost
Jé, zrovna ty latinské názvy jsem uměla taky, a dneska neznám pomalu ani české - naši totiž rádi zahradničili. Ale záchvaty jsem fakt neměla.
