Reakce okolí na zvětšení poprsí

Já teda na plastice nebyla,ale moje kamoška ano. Řekla to jen doma a kamoškám. Nastoupila do práce a nikdo ji nic neřekl, jen jeden zákazník, ptal se co je nového a ona,že nic a on ,že jo ,že vidí,že má nová prsa..přešla to s usměvem....
Já být tebou bych blbý narážky ignorovala(vždycky se najde nějaký blb,který bude mít kecy). Hlavně ,že ty budeš spokojená. Já jdu za 3 týdny na horní víčka a např. moje mamka to nemůže pochopit, proč jako,že nejsem žádná celebrita...

Reaguji na Beby: Tak přeci jen víčka jsou proti plastice prsou opravdu malý a velmi rychlý zákrok.

Já nejsem zastánce těch operací, ale jdeš do toho kvůli sobě a s tím, že to může řešit okolí se musíš smířit. Když nebudou řešit prsa, budou řešit něco jiného. Pokud ta prsa budou vypadat hezky přirozeně a nebudeš mít ke své menší postavě balony jak dudy, tak co. Jsou ženské, které mají umělá a nikdo to ani nepozná, jak to vypadá hezky přirozeně.

Reaguji na lisoun: Ahojky, řeším v hlavě podobné otázky a obavy, ale jak už tady zaznělo - děláme to pro sebe, ne pro okolí...Také se chystám na augmentaci (termín mám za měsíc) a ví o tom zatím jen manžel a moje maminka. Nechystám se to někomu dalšímu říkat, ale také nemám v plánu si nechat udělat na hrudníku balóny, chci mít přirozená prsa a cítit se zase jako žena a jestli to děláš ze stejného důvodu, tak si myslím, že o tom nikdo vědět ani nemusí. Považuji to za čistě moji věc, moje rozhodnutí a nemyslím si, že bych měla povinnost říkat to lidem na počkání. Já jsem augmentaci nikdy neodsuzovala, ani v době, kdy jsem prsa ještě měla plná a krásná a zastávala jsem názor, že bych si umělá prsa nikdy nenechala udělat, ale po tom, co jsem odkojila dvě děti, si myslím, že není nic špatného na tom, si zvednout sebevědomí, když to jde. A jestli tohle někdo odsuzuje, tak je to buď závist, nebo nepochopení a v tom případě by to nemělo trápit ani tebe. A jakou máš představu od operace?

Ja jdu za tyden a vi ti teda manzel,maminka a dve nejbližší kamarádky.....myslim, ze v dnešní době uz se to tak neřeší hlavne je to tvuj hrudník,takze na názory okolí se neptam

Taky nemám potřebu to nekde vykládat. Ví to manžel, sestra a kamarádka. Je to moje věc. V praci a rodičům jsem řekla, že jdu na operaci hornich viček, což je pravda, nechala jsem si je udelat zároveň s prsama. Tak doufam, že po navrátu mi budou koukat do očí a ne na prsa 🙂.

Jsem ráda, že to neříším jen já. Jasně, že to dělám kvůli sobě . Dokud jsem nad augumentací přemýšlela jen teoreticky, nenapadalo mě, kolik žen to podsoupilo či přemýšlí o tom.
Řešily jste, že je to na celý život? Je mi 33 let a představa, že tuto operaci budu cca co 10 let podstupovat, mě od zákrotu trochu odrazuje....

reaguji na Sara09: Mám představu o menších trojkách (bylo mi doporučeno 250 - 325ml). Nechci žádné balóny, ale na druhou stranu chci mít plný dekolt (jistě mi rozumíš). Zatím chodím po konzultacích a vybírám kliniku a doktora....a ty čekací doby jsou hrozné , chtěla jsem to stihnout do léta....

Reaguji na lisoun: pokud je sono a vse v pořádku,tak vyměňovat se nemusi (rozhodne ne po 10letech... Mam známou co je ma 15let a vše OK me je teda 23 a rozhodne nepočítám ze za 10let pujdu na obměnu....to spis tak kolem mé 40 (takze nejdriv za 17let)

Reaguji na lisoun: Přesně vím, co myslíš tím, když chceš mít na svém hrudníku viditelnou, pozitivní změnu Také jsem byla hodně překvapená, kolik žen augmentaci má, nebo se na ní chystá...Představu mám jako ty - chci plné dvojky, až trojky. A stejně jako tebe i mě děsí, že bych mohla/musela podstupovat nějakou další reoperaci. Doufám, že bude vše bez problémů a nebude třeba žádná další operace. Jsme si věkem i proporčně podobné - mně je 31 let, měřím 166cm, akorát jsem za posledních pár měsíců přibrala a mám 55kg, v tom se lišíme. Ano, ty čekací lhůty jsou hrozné. Už máš nějakého favorita (kliniku) ?

Já překvapená nejsem. Spousta žen se v dnešní době hodně hodnotí. Hlavně ve vzhledu. Všechny zajímá hlavně, jak vypadají. Neříkám, že to není důležité se o sebe starat, ale tyhle věci, které nejsou přirozené jdou mimo mě. Opravdu nechápu názory, že ženská nechce kojit své dítě, aby neměla vytahaná prsa apod. jsou pro tu ženskou důležitější prsa, než to dítě? Nemám to ráda, ale respektuji každého rozhodnutí. Jen by bylo fajn, kdyby se lidé dali ocenit i jinak, než tím, co mají v podprsence..

Už jen ta narkóza je docela riskantní věc. Já když pod nůž, tak když mi půjde o život. Představa, že půjdu třeba 2x za život na operaci kvůli podprsí mi přijde docela hloupá. I ty peníze za to. Já bych raději jela na dovolenou..

Reaguji na Frederique: Nikdy jsem nepochybovala o tom, že bych kvůli vzhledu o něco obírala svoje děti. Obě děti jsem kojila, jen abych jim dala to nejlepší a v životě by mě nenapadlo, že bych nekojila jen proto, abych si nezničila prsa a udělala bych pro ně vše. Pro augmentaci jsem se rozhodla hlavně kvůli svému vnitřnímu pocitu, abych si zase připadala jako žena. Dřív jsem si říkala to co ty - že bych nešla pod kudlu jen tak a umělá prsa už vůbec ne, každopádně ani v té době jsem neodsuzovala rozhodnutí žen, které augmentaci podsoupily proto, aby si zvedly sebevědomí (nemluvím o těch, které to dělají z plně jiných důvodů a rozměrů). Možná to je dnešní doba a dřív by to ženské ani nenapadlo, ale proč si nepomoci, když to jde...

Plně souhlasím se Sárou. Dřív jsem také o ničem podobném neuvažovala, jenže nikdy neříkej nikdy. Všechny děti jsem kojila přes rok, takže jim dala myslim po tehle stránce dost a i na mně se to podepsalo. Přesto jsem o operaci prsou prvně zauvažovala až před zhruba třema lety. Priznavam otevřeně, že mi začala štvát téměř nemožnost sehnat skvěle padnoucí podprsenku a taky díky tomu začala trochu "žárlit" na pěkné dekolty kolem.. běda, když přitel byť jen krátce juknul, vražda, když nijak spatne nemyslic to okomentoval Dlouho jsem váhala, zda do toho jít i za cenu jizev, bez kterých se modelace neobejde a věděla jsem, že samotna augmentace by můj stav neresila. Když už tak už. A musim říct, že jsem ráda, že jsem šla. I když mi ceka ještě dlouhe hojení, tak uz ted se citim mnohem lépe, opět jako Já dříve, i když v tomhle směru snad i ještě líp prostě jsem si vzala zpet to, na cem se těhotenství podepsalo a určitě to nepovažuji za nic zbytečného nebo rozmarileho a drzim palce všem holcinam, ktere take zatím třeba váhají mmch.. take jsem slyšela nazor od kamaradky, že jsem prastena a moje mamka mi rekla, ze jsem magor a prvni z naší rodiny, co jde dobrovolne pod kudlu, ale nakonec se s tim smirili všichni.

Reaguji na ladylui: Přesně tak, nechat si vrátit to, na čem se podepsaly děti A asi by byl zázrak, kdyby se na ženě neprojevily (v mém případě) téměř dva roky kojení. Já mám alespoň to štěstí, že se kojení nepodepsalo na tvaru prsou (nemám věšáky), ale na objemu rozhodně...Přesně jako tebe i mě hrozně užírá, že nejsem schopná sehnat padnoucí podprsenku, natož takovou, která by mi prsa trochu zvýraznila (co by se také dalo zvýraznit na něčem, kde nic není). A to jsem přibrala téměř 5kg a trošilinku se mi ta prsa zaplnila, ale ne natolik, aby se dalo mluvit o plném poprsí, takže řeči lékařů, že kdybych přibrala, tak prsa mám, jsou také trochu zavádějící, protože to bych musela přibrat tak 15kg a to už by asi nebyl problém poprsí, ale to, že bych se lekla při pohledu do zrcadla Ještě stále mám pořád pochyby, jestli dělám dobře, jestli nejsem malicherná, zbytečně neriskuji, atd. Na druhou stranu se ale hrozně těším a pevně doufám v to, že budu s výsledkem naprosto spokojená a najdu ztracené sebevědomí...

Taky se přidám k ostatním.... Nikdy jsem neměla velká prsa 75B, pak jsem kojila své dvě děti (každé skoro 2roky) a má prsa se zmenšila na 75A Prostě jsem věděla, že chci jít na zvětšení, ale jen kvůli sobě. Jak už tu psala Reaguji na ladylui: jakmile se manžel podíval jinam, tak jsem neskutečně žárlila.... nenosila jsem šaty, trika, topy..plavky byla moje noční můra a nedej bože se svlíknout Rok jsem zvažovala pro a proti, narkoza, finance....atd atd. Došla jsem k tomu, že žiju jenom jednou a záviděla jsem ostatním holkám, které měly odvahu. Každé léto jsem litovala, že jsem nešla... Nesměla bys nic, aby se náááhodou ,,něco´´ nestalo. Jestli jsi vnitřně rozhodnutá, že to chceš, tak jdi do toho a určitě litovat nebudeš. Nikdo o to mě neví, jen manžel. Nikde se nechlubím ani nevystavuju, udělala jsem to kvůli sobě a jsem maximálně spokojená a šla bych do toho znovu. Jsem sama se sebou šťastná a konečně se i ráda na sebe podívám a nestydím se za sebe. Asi tak.... Tak nanic nečej,ať tohle léto nelituješ