Jak na chlapa, který neustále někde ztráci a zapomíná

Armelle
V tomto si můžeme podat ruce. Za posledni rok:
2x peněžeňka, notebook, kočarek a autosedačka (nechal v kufru přes veškera nabadani), mobil - 2x... No a nespočet krat se nam peněžeňka a doklady, mobil, připadně pas vratily... Teď opravdu hodně pomaha, že parkujeme v garaži. Protože mobil nebo peněžeňku zapomina v autě teměř denně.
Nenadělaš nic. Roztržitost se asi neda změnit, možna je hodně přepracovany.

Souhas, prostě se věnuje pro něj důležitějším věcem, proto zapomíná. Nezbývá nic jiného, než se s tím smířit a zkusit omezit ztráty na nejmenší míru...

Holky, pokud ti vaši chlapi zapomínají a ztrácí veci tak moc jak popisujete, tak jsou přetížení. Prostě musí myslet na příliš mnoho věcí najednou. Jsou zaneprázdnění nad rozumnou hranici, a jsou unavení. I ta roztržitost bývá způsobená tím, že prostě i v tom autě po cestě musí přemýšlet o něčem dalším o práci, o vztahu ... Nechte je vydechnout, nechte je se sebrat. Možná si moc berou práci, možná starost o rodinu. My o tom neradi moc mluvíme a radši děláme, jako že všechno zvládnem. Ale nikdo není dokonalý.

Armelle
Já mám takového muže i syna a sama jsem taková. Nedá se s tím dělat nic. Prostě- každý jsme nějaký a pokud nemá větší vady...
M.

Taky už se ohlížíme po garáži, snad to trochu pomůže. Mít každý týden vytlučené okénko ... příběhy s autem (něco zapomenutého, špatné parkování) jsou fakt nekonečné...

Asi máš pravdu. Už mě to několikrát napadlo. Tak asi není řešením se na něj zlobit.

Bere si spoustu práce, ano, ale nemusí, aspoň já si tedy myslím, že nemusí, nepracuje v soukromém sektoru, pracuje na ůřadu, kde jsou veskery postupy a vzestupy přesně daný tabulkami, nevyhodí ho, plat mu nezmenší, nezvednou, dokud to nedovalý přesně daný postupy, nemusí podávat maximální výkony .... Asi ta mužská ješitnost... pořád má potřebu být dobrý...

To mám v zásobě ještě další perličky, třeba předevčírem platil něco internetovým bankovnictvím, stálo to 27,04 EUR a on převedl částku 2 704 EUR ....

Roztržitý byl vždycky, ale teď je to teda fenomenální, asi ho budu muset nechat nějak vydechnout... ale jak? Tavimi, jak to řešíš? A jak reagujes, když se zase něco nepovede? Utěšuješ ho nebo nadáváš? Asi se budu muset přestat na něj zlobit, moje zlobení mu asi moc síly nedodá...

Ja utěšuji. Co jineho? Vždyť je z toho sam špatny... Řešeni nevidim. Ma toho opravdu v praci nad hlavu. Když jsme před tydnem zase obvolavali zname, zda tam nenechal peněžeňku, tak jsem mu řikala že koupim přiručni taštičku, takovou tu pošťackou přes prsa a že bude povinně nosit . Tak na mě koukal jestli nejsem těmi kabelky už posedla

To je asi jediný, co se dá dělat. Sama jsem extrémně roztržitá. Celkem běžně něco zapomenu, ztratím, i když se moc snažím. A pak jsem z toho přešlá. Když mi to někdo vyčítá, akorát se koncentruju na to, jak jsem neschopná a je to o to horší.
Tohle nesouvisí s přepracovaností, přetížením, v člověku to buď je nebo není. Mám tenhle problém ať zrovna jsem nebo nejsem vytížená... Tím, že mne to trápí, sleduju to i u ostatních - je to v člověku. Bohužel jsem ještě nevysledovala, jak tomu zabránit

Přesně to jsem navrhla, odmítl, že prý tašku ne ... předhazovala jsem, že existují i krásné tašky pro pány, ať si vybere nějakou krásnou, kožený pásky, peněženky., i moje kožené tašky má moc rád a baví ho to vybírat, ale o pořádný tašce pro sebe nechce ani slyšet... stejně prý pak zase až půjde na oběd nebo na kafe strčí peněženku do kapsy... a ona zase vypadne...

Já taky, takový klasický vodnář s hlavou v oblacích, ale prostě se víc snažím, pokud jde o věci, za studií to byla katastrofa a nadělalo mi to tolik nepříjemností, že jsem musela jít do sebe. Ale jsou oblasti, kde na to snažení už prostě nemám, třeba u vaření nebo u uklízení, dělám to rychle, nedávám pozor a vždycky příjdu k úrazu... při výrobě dnešní večeře jsem se třeba spálila (z nepozornosti), včera řízla (z nepozornosit)...

Ale budu na něj hodnější, má toho hodně... já ho nekonejším, nemluvím a prý se tvářím nepřístupně.

Můj přítel taky moc zapomíná, vlastně to děláme oba. Já už si za tento rok několikrát úspěšně zapomněla pas a zjistila to později než pozdě. On zase velmi rád nechává doma řidičský průkaz, nedávno ztratil průkaz pojištěnce. Já pro změnu nahlásila krádež občanského průkazu a za dva dny jsem ho našla. Nemůžeme si nic vyčítat, tak spíš jeden druhého utěšujeme, že takové věci se zkrátka stávají. Přítel je hodně pečlivý, má všechno dokonale naplánované, několikrát vše kontroluje. Já jsem zbrklá, jsem schopná vyjít z domu a nechat otevřené dveře apod. Ale ve výsledku jsme na tom oba stejně. Nadávání nepomůže, tyhle situace jsou často způsobeny hlavně stresem. Výčitky způsobí jedině stres další.

Jsem expert na zasilani pasu/občanky/peněžeňky taxikem na letiště

nadia
to jste se asi museli hledat, ne? Taková náhoda snad není!!
Ale hezky se to čte!

Jeho sestra říká, že se snažíme trumfnout toho druhého, kdo toho dokáže zapomenout víc. Život je pak pestřejší. Táta byl taky schopný někde zapomenout i vlastní děti, snad na tom nejsem ještě tak zle.

Já si teď vzpomenul, jak ještě jsem byl dítě a jel jsem na kole nakupovat do krámu. Až když jsem přišel domů, jsem si vzpomněl, že kolo zůstalo před krámem a já si to došpacíroval domů pěšky!
Takže z toho pro mě vyplývá už žádné pošklebování!

Výborné téma
Já to řešil omezením na nošení pouze naprosto důležitých věcí a všechny tahám na pásku od kalhot.
Takže zleva, dozadu: taštička s klipsnou na mobil, taštička na peněženku (v ní 14 různých dokladů a 8 přístupových a platebních karet), Walther cal.22 (obvykle), 3 svazky klíčů na karabinách, taštička na cigára, pouzdro s nožem. Shazuji to zároveň s kalhotama a ráno oblékám. Jako má to docela váhu, ale od té doby jsem neztratil nic.
Různé aktovky a podobně - cesta do pekla.