Bude dědit nevlastní otec, když nebyla sepsána předmanželská smlouva

Patřil by i taťkovi, kdyby si ho koupili dohromady po tom co se vzali.
Když si byt koupila před manželstvím tak patří jenom jí.

tak ať to vaši vše ošetří poslední vůlí a jste bez starostí

Pokud mamka byt nabyla ještě před svatbou, tak je jejím výlučným vlastnictvím a nepatří do společného jmění manželů. Nicméně jako její manžel je společně s jejími dětmi (tedy s Tebou, případně sourozenci, pokud nějakké máš) dědicem ze zákona (v první dědické skupině dědí děti zůstavitele a manžel). Pokud si mamka nepřeje, aby po její smrti přešel její majetek na jejího manžela a poté na jeho děti, nejlepším řešením je napsat závěť, v níž Tě (resp. Tebe a Tvoje sourozence) ustanoví jako jediného dědice svého majetku.

V SJM byt není, maminka jej nabyla před sňatkem, nicméně nevlastní tatínek dědicem bude.

byt vlastnila před vstupem do manželství, je tedy výhradně její, nový manžel je však, tuším, v první skupině dědiců, takže asi nejjednodušší varianta je darovat byt ještě za života tomu, komu má připadnout, přičemž se ten byt bude započítávat do dědického podílu, nicméně, s novým občanským zákoníkem se to bude měnit, doporučuji nastudovat,

Reaguji na Eva7891: Trochu jsi to zamotala do sebe...

Byt Tvojí maminky je výlučně její a nespadá do SJM, protože si jej pořídila před svatbou.

V případě ev. dědictví (kdyby se něco stalo s maminkou) by tento maminčin byt byl předmětem dědického řízení a jeho účastníci, tedy dědicové bys byla Ty jako maminky dítě a Tvůj nevlastní otec, oba 1/2 (pokud nemáš další sourozence).

Kdyby se něco stalo s Tvým nevlastním otcem, tak byt by nebyl předmětem dědického řízení, protože není jeho majetkem a to ani jeho část a tak by dědictví sestávalo čistě z majetku, který by v té době vlastnil.
Do toho spadá vše, co vlastnil před svatbou a také i to, co nabyl společně s Tvojí maminkou po svatbě.
Nejprve by se vypořádalo SJM ze společného majetku - Tvoje maminka by z něj měla polovinu a druhá polovina by šla do dědického řízení společně s jeho "vlastním" majetkem.
Dědicové by byly tři, Tvoje maminka a jeho dvě děti a každý by dědil 1/3.

Závěť je dobrá věc, ale pokud vím, tak zatím nelze vyloučit neopomenutelné dědice, což děti jsou a tudíž dle mého skoro nic neřeší.. papír snese vše a každá závěť lze napadnout.

Reaguji na Veselka10:
súhlasím, takisto i s Cosette 15.11 hod.

Ano, neopomenutelné dědice ignorovat nelze, a to nejen zatím, ale i v novém občanském zákoníku (i když tam jsou jejich práva oproti současné úpravě redukována).

Já jsem mluvila o závěti, kterou by měla napsat mamka zakladatelky. Tam to naopak řeší hodně, resp. to, na co se zakladatelka ptala - že byt nepřejde na nevlastního otce a následně na jeho děti.

Pokud jde o majetek, který má výlučně nevlastní otec zakladatelky, případně majetek, který má v SJM s její mamkou:
Nevlastní otec by závět taky mohl napsat, může zkusit své děti v ní vynechat (pokud to nenapadnou, bude se podle ní dědit). Pokud jeho závěť napadnou, tak bude mít každé z dětí nárok na svůj zákonný podíl (jsou-li jeho děti nezletilé) resp. na 1/2 jejich zákonného podílu (pokud jsou zletilé). Dalšími možnostmi je třeba darování (výlučného) majetku nevlastního otce mamce zakladatelky ještě za jeho života, případně zúžení SJM (pokud je v něm majetek vyšší hodnoty, jinak se to moc nevyplatí). Nebránila bych se ani tomu zkusit děti vydědit (pokud jsou vztahy k dětem nevlastního otce opravdu špatné).