Bez chlapa-zoufalost,deprese

Přesně. Tak pryč s tím

Ahoj, no možná se někomu můj názor nebude líbit, mně se taky nelíbí - ale co třeba zkusit začít chodit s někým, kdo ti až tak moc neimponuje - třeba s nějakým klukem, který o tebe má zájem, ale ty ho nechceš, přinejhorším někoho najít na seznamce, nebo tak někde....mno a pak nebudeš sama a pokud časem potkáš někoho lepšího, tak ho prostě vyměníš....samozřejmě by to neměl být člověk, který se ti úplně hnusí...ale mně se taky přítel se kterým jsem byla 5 let nejdřív zdál strašnej ve všech směrech a nakonec z toho byla láska, byl moc hodnej

Ono se to řekne - pryč s tím- ale já taky když byla bez chlapa, tak jsem byla nespokojená i když jsem měla kamarádky, chodila jsem ven, prostě pokud jsi v jakž takž dobrým vztahu, tak jsi jakoby spokojenější - prostě víš, že tě někdo podrží, když bude nejhůř a že tě někdo má rád....no, nevím

já si myslím naprostej opak....chápu, že seš smutná, osamělá, že potřebuje obejmout a mít vedle sebe někoho, kdo Ti bude dávat pocit, že seš nenahraditelná, nepostradatelná....nemyslím si, že je řešení, nabrnknout si prvního truhlíka, kterýho potkáš, protože přeci nelze mít naplňující vztah s někým, s kým seš jen tak z nouze..myslím, že by to Tvou nespokojenost a zoufalství naopak jen prohloubilo...nemluvě o tom, jak je to krutý a nefér, bejt s někým, koho nemáš ani ráda, ani Tě nepřitahuje, když on by se do Tebe mohl bláznivě zamilovat a mít z toho pak akorát zbytečný trápení...ani Ty bys nebyla šťastná, kdybys někoho dělala nešťastným....

vím že to je tisíckrát omílaný klišé, ale já si taky myslím, že když nebudeš urputně hledat, že Ti prostě osud někoho přivede do cesty

To se snažím...přede všema dělám jak mi to nevadí a jak sem strašně v pohodě a přitom mě to uvnitř užírá...uvnitř mě to prostě nejde změnit

no, ono je taky chyba čekat na nějakýho pana dokonalýho, který bude splňovat minimálně 90 procent tvých požadavků...protože takovej je buď zadanej a nebo střídá ženský....prostě nečekat na pana úžasňáka, který ti totálně poplete hlavu...pokud se najde slušnej, hezkej kluk, tak bych do toho šla i pokud z něj nebudeš totálně mimo....jinak já vždy když nehledám, tak najdu, to je fakt

To by mě teda zajímalo, jak se chlap na vztah hledá?....V barech a podobně najde tak maximálně někoho na sex....takže prostě snad jen rozhlížet se po okolí, bavit se s muži a čekat zda se z toho něco nevyvine....nebo snad má zvát cizí pány na rande?

Kdyby to bylo tak lehký tak sem nepíšu...snažím se,chodím do společnosti atd....nesedím celej den doma a nečekám,že zaťuká na dveře

A co v okolí? Nemáš nějaký nápadníky, které vytrvale odmítáš?

no když se mi někdo líbí/zaujme mě něčím, tak nečekám jak princezna z věže na vysvobození a jdu se seznámit. nedá se počítat s tím, že ten, po kom zrovna uchváceně zírám, ví o mé existenci a upřímně doufám, že na téma "jak oslovit chlapa" tu nějaká dikuze je
Reaguji na Nikoletka2:
lidi (chlapi) to poznají, i kdyby si to neuvědomovali, a prostě hodí zpátečku... já někoho našla teprv až se mi začalo líbit být sama a udělala jsem z toho pozitivum, že můžu dělat co chci a s kým chci. pak jsem někoho potkala a rebélie mě přešla raz dva

Reaguji na pulspuls:
Nemám,teda alespoň o nich nevím...

To je jako myšleno vážně?

to se mi taky líbilo donedávna,věnovala sem se hlavně škole a říkala si,že až to přijde tak to přijde...a ono pořád nic nepřicházelo a nyní už jsem z toho zoufalá

Reaguji na Nikoletka2:
ehm, no já to ventilovala i různými nezávaznými známostmi (ze kterých jsem čekala, že se něco vyvine - naivně ), ale to se rozhodně nedávám za příklad. Takže jsem si párkrát pofňukala, jak je svět hnusnej a všichni jsou zlí a chlapa jsem našla na internetové seznamce (aby to nevypadalo tak růžový, tak asi na dvacátej pokus - a sama jsem byla všeho všudy rok)