Bez chlapa-zoufalost,deprese

Lina_M - taky si to myslím, moje nejúspěšnější vztahy byly ty, kdy jsem žádný motýlky necítila.....když jsem cítila motýlky, tak byl sex a konec, nebo se to jinak rozpadlo.....moc ty motýlky přeceňujete

Reaguji na pulspuls: Ono jde o to, že ty motýlky beztak časem zmizí, zamilovanost buď přejde v něco vážnějšího a pevnějšího, anebo po odpadnutí růžových brýlí lidem dojde, že to bylo jen chemické pobláznění a stejně konec šmytec.

Neřekla bych, že to tu tak úplně bylo myšleno, že musí být motýlci jinak nic. Spíš, že prostě není potřeba brát kdekoho, být za každou cenu s někým a slevovat ze svých nároků.

Reaguji na Nikoletka2:
Jsi mladá a určitě i hezká dívka, podle příspěvků tady to máš v hlavě srovnané. Proto mě vždycky zaráží, že právě ty správné holky jsou často sami. Chápu, že rad, ať nezoufáš, že on někdo přijde, asi dostáváš hodně, ale bohužel je to opravdu tak. Nauč se užívat si čas, který máš sama pro sebe, věnuj se koníčkům, zlepšuj jazyky, cestuj.... máš spoustu možností, pokud tě tady nedrží škola, tak klidně někam dlouhodobě vycestuj...
Já to měla podobně, jen s tím rozdílem, že jsem single stav nikdy jako hendikep nebo důvod proč se trápit nevnímala. První vážný vztah jsem měla až ve 24 letech, předtím jsem měla na vysoké nějaké kluky, ale nikdy tam nešlo o lásku, nebo plány do budoucna, zpětně vidím, že to bylo vážně spíš o kamarádství a sexu. No a pak jsem potkala bývalého, a to byl takový ten první důležitý chlap v životě, krásná láska i vztah. Byl cizinec, a vztah s ním mi dal opravdu hodně, vedle něho jsem dospěla, naučila se na spoustu věcí dívat jinak. Po roce jsme se ale rozešli, a já se pak zařekla, že chlapa už nechci vidět pak jsem byla rok a půl sama, myslím opravdu sama, i bez kohokoli jen na sex. A vzpomínám na to období moc ráda, ten pocit hrdosti sama na sebe, že všechno zvládám, nejsem na nikom závislá. No a pak se objevil můj současný přítel, kterej to se mnou neměl teda vůbec lehký, tři měsíce jsem ho vytrvale posílala do kytek, zdál se mi jako děsně libovej frajer, no a vidíš, už jsme spolu dva a půl roku...
Osobně si myslím, že než špatný vztah je lepší žádný vztah. A najít si chlapa jen na přechodnou dobu, než se objeví někdo lepší je prostě podvod. Tak buď si najdu kamaráda, se kterým budu spát, občas zajdu na večeři, apod., ale oba víme, co od toho čekáme nebo si prostě hledám chlapa na vztah. Souhlasím s tím, že motýlci v břiše nejsou zase tak podstatní, ona ta počáteční zamilovanost je někdy tak slepá, že pak snadno přehlídneš dost zásadní chyby.
Jinak radím zkusit internetové seznamky, vím, že je tam docela velké riziko natrefit na úchyla, ale zase na druhou stranu mám ve svém okolí docela dost lidí, kteří se tak seznamují a vyhovuje jim to....

Holky,děkuji za příspěvky

Opravdu se snažím ten volný čas co mám pro sebe nějak využít,ale někdy to prostě nejde a všechen ten smutek a samota na mě spadne...v tu chvíli mě nic nebaví,nesnažím se o nic,najednou mi přijde zbytečné se i namalovat a starat se o sebe,když nemám "pro koho". Naštěstí to jsou jen takové momentální nálady,ale dokáží potrápit

Ahoj, tyhle nálady znám moc dobře. Taky ji zrovna mám. Je mi 25, celý týden lítám mezi školou a prací, večer stihnu maximálně fitko, kde se upocená a v teplácích seznámim těžko. Mám uzavřenou skupinu kamarádů a v podstatě nev, kde se seznámit s normálním klukem pro vztah. Mám pocit, že rozchodů už bylo dost a když někoho potkám večer v klubu, obvykle druhý den nezavolá nebo já zjistím, že tohle vážně ne... Vím, že jsem v začarovanym kruhu, protože kolem sebe nikoho, kdo by připadal v úvahu nemám, ale nevím jak to změnit...

Reaguji na malamyska:

Mám to úplně stejně! Až na to, že přijdu z práce a už se mi nechce nic dělat! Kamarádů mám málo a tak se ani přes týden moc mezi lidi nedostanu, někam do podniku. No a na diskotékách je to všechno už mladší Takže taky nevím a už mě to taky dost štve!

Zaúkoluj kamarádky a kolegyně v práci, ženský si totiž strašně rády hrajou na dohazovačky. Když se dozvědí, tak se určitě porozhlídnou ve svém okolí, jestli by tam pro tebe někdo nebyl... A několika mým kamarádkám dohodily chlapy jejich matky, prostě matka ví, že dcera někoho nemá, poptá se v práci mezi kolegyněmi, jestli některá nemá volného syna a většinou některá vždycky má...

Tak tohle dohazování u mě asi neklapne. Už jsem takhle měla rande jednou a dopadlo to děsně. Oba jsme byli křečovití a pořád koukali na hodinky. Vážně nevím, co s tím. Kolikrát se po mně i někdo kouká a vím, že se mu líbím, ale o číslo si neřekne. Už si říkám, že bych možná měla vyhledat nějakýho psychologa, protože mě docela stresuje, jak jde rok za rokem a furt nikde nikdo...

Já si teda myslím, že bez motýlků to nemá žádný smysl ... to je jen takové divné přátelství