Bezdůvodné malé lži

Reaguji na simuška:
Tak myslím si, že pravda sa lepšie odhaluje keď zostáva človek v anonymite. Čiže nevidím nejak zmysel v tom, aby tu na fóre holky klamali. Aj keď samozrejme nejaké to "prilepšenie" zážitkov a osobných príbehov sa tu určite vyskytuje
Mne sa napríklad minule stalo, že som išla do parfumérky a chcela som si pozrieť make-upy Shiseido. Slečna v parfumérke sa ma hneď na začiatku opýtala či mi môže poradiť. A ja som na ňu vyvalila: Chcela by som si pozrieť dekoratívku Sisley. A ona ma k nej hneď viedla a ja som si jak pako potom prezerala 10 minút dekoratívku Sisley miesto Shiseido, lebo mi bolo blbé priznať, že som sa pomýlila
Ale tak to je taká prkotina a skôr moja blbosť Ináč také tie milosrdné lži tiež občas používam. V puberte som samozrejme používala to "všade som bola, všetko viem, všetko som skúsila" ale teraz sa už nehanbím priznať, že o niečom neviem. Práve naopak, rada sa na to opýtam a dozviem sa niečo nové.

Já myslím, že jsou tři druhy:
1.) milosrdná lež - sluší ti to, nepřibrala jsi
2.) přibarvení příběhu - atraktivnější téma, nechceš se shodit, že nevíš/neznáš
3.) drobné lži bez důvodu - problém je v tomhle, ne?

Já to totiž dělám taky. Ale úplně zbytečně a bez žádného racionálního důvodu. Prostě zalžu, i když by pravda vůbec nevadila/nešokovala/nebolela. Je to zvláštní. Taky jsem se nad tím několikrát zamyslela a snažím se to odbourávat a nedělat. Ale důvod neznám

jsem na tom úplně stejně .. a jak to tady tak pročítám, tak si říkám, že je to asi opravdu tím sebevědomím .. možná se někdy ráda dělá zajímavější než možná ve skutečnosti jsem .. a poslední roky mě to už opravdu štve .. kolikrát jsem si už řekla, že s tím seknu .. že se prostě budu snažit říkat za každou cenu čistou pravdu .. ale pak se mi zdá, že ten svět je takový méně barevný, když si to člověk neudělá zajímavější .. což je strašně blbá výmluva

Lhaní nechápu, ani ho neprovozuju. Se smíchem říkám, že bych si upravenou verzi nepamatovala a při příštím vyprávění bych se určitě prozradila, což by mi bylo trapné. Takže je pro mne jednodušší říkat pravdu. Spíš je to ale o zvyku. Nač si něco vymýšlet ? Jaký je to pocit, když se časem na lež přijde ? To se tomu zamějete a "jede se dál" ? Nebo se omlouváte ?

Řekla bych, že na Omlázku se tyhle malé lži moc nevyskytují a když už, tak jedině v bazaru pod kouzelnými slovíčky "jednou na sobě/úplně nové - jednou prané/jen odstřihlé cedulky" apod.

Tohle jsou většinou takové kecy, které pak už nikdo neřeší.. Navíc se jimi trochu bráním jenom, když jde o téma, ke kterému bych se sama - bez vyzvání - nikdy nevyjadřovala a chci se mu vyhnout, tak prostě řeknu něco neurčitého, co o tom neříká ani že jo, ani že ne a takhle, abych si vyloženě nevymýšlela.

No právě že jo, já už jsem se několikrát s tím setkala, kdy se dotyčná pokládala za vlastníka něčeho, co jí nepatří, zkopírovala to z netu a vložila tady do fotogalerie k nějakému tématu a básnila o tom celkem věrohodně A nebo jiné případy, které si celkem protirečily, prostě kdo má malé sebevědomí a vylepšuje si ho před lidma, bude si ho vylepšovat taky ve virtuálním světě...

Tomu rozumím, ale mně by zajímal ten pocit, když se na lež přijde. Já jsem přistihla při lži souseda - pána, asi 70 let. Bylo to až trapné, když se chytil za pusu jak malé dítě.

Ano, taky si vzpomínám na šatnu, kterou tady její hrdá "majitelka" vychvalovala, a pak nějaká šikulka našla, že je to stažené z netu. Trapné. Nechápu, že to vůbec někoho napadne

Bezva, to jsem ráda

Holky, mě tak napadá, že tím, když člověk lže (i ty malé lži, které ani nevíme proč vypustíme), tak se vlastně ochuzuje o něco, co by se mohlo dál odehrávat, kdyby přiznal pravdu. Tak třeba v tom kadeřnictví, kdyby zakladatelka řekla pravdu, tak se celá konverzace mohla odvíjet úplně jiným směrem, mohla dostat jiné rady nebo se dovědět něco zajímavého, co se pro svou lež nedověděla. A tak je to s každou lží, i tou milosrdnou... prostě takový člověk ochuzuje sebe i toho druhého o něco velkého, co ta lež prostě vezme, konverzace a situace se pak odvíjí úplně jiným směrem, a to by ten lhář měl mít na mysli, než něco nepravdivého vypustí z úst.

já osobně nesnáším lež dovádí mě k šílenství nevidím rozdíl mezi malou bezdůvodnou nebo úmyslnou lží. Co z toho jako kdo má?

A proč to někdo dělá? Zřejmě proto, že si myslí , že když si něco přikrášlí bude pro ostatní zajímavější a získá na větší prestiži. Z jiného důvodu to snad ani dělat nelze. A je to dáno malým sebevědomím.

Mi se to stáva málo kdy.. ale když si pak uvědomím , že jsem si něco přibarvila nebo vymyslela, tak mám z toho špatný pocit..asi z toho, že dotyčný poznal, že jsem si to vymyslela, ale dělá jak mi to sežral (i když to tak třeba není..jde o ten pocit) ..proto se to snažím nedělat..myslím že to ale malinko ulítne skoro každému Nesnáším, když to někdo dělá skoro pořád. Před rokem jsem poznala holku, se kterou jsem si fakt sedla..byla to moje hodně dobrá kamarádka , ale časem jsem poznala že si všechno přibarvuje a vymýšlí..Celkem jsem se to snažila ignorovat , jenže ono se to pořád stupnovalo a přišlo mi, že lže snad skoro ve všem co mi vypráví. Neustále si asi potřebovala něco dokazovat, byt zajimavější ..ale nejvíc směšné bylo to , že ji nedocházelo , že ji to nežeru i když jsem ji to několikrát naznačovala vždy to nějak zahrála a ja to pak neřešila .ale opravdu mi bylo do smíchu ..jednou jsem ji to řekla naplnou hubu, proč to dělá a hrozně se ji to dotklo u srdce a nepřiznala to ani za nic ted už se tolik nebavíme a upřímně - docela se mi ulevilo že nemusím ty žvásty poslouchat )

Ano, přesně v tomhle je zakopaný pes. Jak tak čtu reakce - ano, stydím se za to, ale divím se, že se mi to děje - obecně jsem proti lhaní a jindy to nedělám. Proto mě tyhle "malé" překvapují.

Koukám kolik nás je Taky se mi občas stane, že trochu zalžu. Nebo se mě někdo na něco zeptá a já bez přemýšlení řeknu něco jiného a přitom ani nevím proč a pak si nadávám co to zase kecám