Jít do vztahu, aniž se člověk zamiluje?

poradit asi nechceš, není totiž co, asi jenom, že časem to přebolí a určitě se zamiluješ do toho pravého a on do tebe na 100% taky určitě jsi mlaďounká, máš spoustu času, na světě je chlapů...

na druhou stranu člověk si prostě nemůže být city toho druhého nikdy 100% jistý, protože do hlavu nikomu nevidíš...to je nevýhoda lásky, ale zas má jiné výhody a je lepší si raději myslet, že ten druhý naše city opětuje a radovat se z toho, než zbytečně podezřívat a užírat se černýma myšlenkama, to by se člověk nemohl zamilovat a milovat nikdy..

A nebo třeba sám sobě nerozumí a není zvyklý vyjadřovat své city... Každopádně zamilovanost u kluků přichází postupně a později než u holek.

Mám to presne z opačnej strany.
Ja som tá "zlá", one je ten "nešťastne" zamilovaný a milujúci.

On to ale všetko vie, ako to mám. Podľa jeho slov však "nevadí, že ho _zatiaľ_ neľúbim, to príde časom". Z času sa stal rok a nič.
Chcem odísť, ale on nechce.
Babo raď

já jsem třeba ten typ ,který jde do vztahu bez zamilovanosti,smozřejmě ten dotyčný se mi musí líbit a musíme si rozumět ,ale zamilovanost tam není ta u mě přijde až časem.je to zvláštní ale je to tak..

Reaguji na romísek:
Tak to já se zamiluju strašně rychle, ani s tím dotyčným nemusím nic mít...stačí mi maličkost, že mi třeba v něčem pomůže a už v tom lítám

Možná je to OT, ale stalo se vám někdy, že jste byli moc moc zamilovaní, ale najednou, ze dne na den vás to přeslo?

Mně se to stalo - kluk se do mě zamiloval, hnedka do tydne řekl miluju tě ale já ho měla jen ráda. Možná to na mě bylo rychle proto sem nebyla tak úplně zamilovaná. Taky sem si říkala že to přijde časem, že i to něco přijde časem ale nepřišlo..Pro příště vím, že to je varovaní si nic nezačínat.

Ano, jsou takovéhle typy lidí. Jsou to ženy i muži, narazíme na ně skoro každý den, ale nic s tím asi neuděláme :/

já nikdy!! buď to tam je a nebo není

Tak to mám teď za sebou....Byl na mě milý, hodný, líbal mě, hladil mě, miloval se se mnou tak něžně jak to jen šlo... Že mě miluje mi sice nikdy neřekl, ale pořád říkal, ať se ničeho nebojím, že jsme teď na to dva a že mě má rád... říkal, že jsem celá jeho.... Zajistil mi u sebe v práci brigádu a já, jelikož nejsem z města kde bydlí a byt jsem měla dál než on, jsem byla měsíc u něho.... minulý víkend jsem s ním prožila jako ve snu... a hned v pondělí mi řekl, že mě má rád, ale neví, jestli se dokáže zamilovat.... po 3 měsících vztahu, kdy hned na druhý schůzce se nechal sbalit a od té doby jsem si myslela, že mám zase fajn kluka. I rodičům mě představil, sice jen tak letmo, ale měla jsem s nimi tu čest.... no a teď jsem zase sama zamilovaná a sama!

Reaguji na Janicek:
Víš, mně to od něj zase přijde poměrně férový. Mohl s tebou být a mít pravidelný sex a jiné výhody do doby než by se třeba objevila nějaká jiná. Takhle jsi mu prostě byla sympatická, měl tě asi opravdu rád a třeba sám doufal, že by to mohlo přejit v lásku. Což se bohužel nestalo a tak ti to narovinu řekl. Chápu, že tě to bolí, ale bohužel takový je život. Já jsem totiž párkrát byla na té druhé straně a taky jsem nikomu nechtěla ubližit. Sice jsem to nikdy nedefinovala jako vztah, ale randila jsem a když jsem viděla, že z mý strany do toho jako do vážného vztahu jít nechci, tak jsem to taky řekla narovinu. Mrzelo mě, že jsem tomu druhému, který už byl o dva kroky napřed ublížila, ale láska neni na povel.
Hodně síly a lékem je asi jen čas.

Reaguji na JulyJuli: No jo, ale proč to hrál? Proč se choval tak jako by nic? Jakoby bylo všechno OK? Proč mi nosil čokoládu, jezdil pro mě na nádraží, proč mě hladil po tváři, když mi bylo smutno? ..... proč se to nedá poznat Jsem naivní.... chci jen normální láskyplný vztah.... ten můj vztah tak o víkendu vypadal.....

Reaguji na Janicek:
Ale proč by to měl hrát? Copak ti teď řekl, že tě celou dobu nesnášel? Ne, prostě tě měl hodně rád, tak dělal věci, které pro lidi, které máme rádi děláme. Bohužel zjistil, že u toho "mám tě hodně rád" asi zůstane a v lásku to nepřeroste. I když samozřejmě soudím jen dle toho, co píšeš.

Já musela být vždycky zamilovaná až po uši.. Jinak mi to s tím člověkem prostě neklapalo.. Ano, můžu ho mít ráda, ano, může se mi líbit, přitahovat mě, ale pokud necítím to chvění v břiše, tak vím, že to není ono a ono to ani nebude ..
Zrovna to řeším.. A než bych mu ublížila, tak se na to raději vybodnu a budu sama. I když on by mě chtěl i s tímhle, že ho nemiluju - sice jsem mu to samozřejmě neřekla, ale člověk to tak nějak vycítí..

jednou sem do toho šla a po dvou týdnech to vzdala, fakt to nešlo. On chtěl abych ho představila rodičům, spala u něj, jezdili na výlety... býval to dobrý kamarád, ale od doby co jsme se pokusili spolu chodit jsem ho neviděla. Nemohl pochopit že o taky tak "strašně moc, moc, moc" nemiluju.
no a pak sem to zkusila podruhé a je z toho krásných 5 let. Skoro sem ho neznala a šla do toho s tím, že z toho třeba vůbec nic nebude. A dneska sem moc šťastná, že ho mám.