Nevěra v těhotenství

Pokud by do slečny nebyl zamilovaný, byl to prostě "omyl" a je si vědom chyby tak ano. Jsem asi naivní, ale odpouštím skoro každému (nemyslím nevěru-obrazně řečeno)

NE!

NIKDY

Todle nikdy.

No, ale půl roční vztah, to zamilovaný nejspíš byl.

no jo, ale omyl netrvá půl roku. Možná kyby to bylo jednou, právě jako ten omyl, tak bych se na to byla ochotna podívat trošku jinak, ale toto je dlouhodobá nevěra a to je podle mě prostě neodpustitelné.

Jsem k věcem ohledně nevěry poměrně otevřená, mám na to řekněme neobyvklý /pro někoho nenormální/ názory, ale nevěra v těhotenství a v době, kdy jsou děti malé a žena je na partnerovi velmi závislá, tak to mi přijde jako největší hnus.

Pokud je to dlouhodobé, tak se nejedná o takové to poblouznění. Chápu, že je to těžké, ale podvádět bude nejspíš dál... Tohle bych už odpustit nedokázala.

To už není nevěra. Tomu se říká paraelní vztah.

Ne, neodpustila.

Přesně. A partnerčino těhotenství (případně malé děti či vážná nemoc a podobné situace způsobující závislost - jak píše Alma Singer) z toho dělá vyloženě "chce-se-mi-zvracet" záležitost...

Reaguji na MagdaA: A je to tvůj případ nebo "naštěstí" někoho jiného ?

Podvádět v těhotenství, to je nejvetší hnus. Takovýho bych kopla a poslala někam.

A kdyby vás prosil o odpuštění?