Pořídit druuhou fenku?

U nás to neklape už rok. První rok byly kamarádky, vždycky starší fenečka vyvolala konflikt, mladší, jelikož je trochu větší a mnohem těžší, se nedala, já zasáhla a bylo zas na pár měsícu pokoj, prostě se potřebovaly porovnat. Pak se ale stalo, že jsem je nemohla od sebe odtrhnout, starší fenečka byla pokousaná. Nevím co se stalo, prostě jako by přeply z + na -. Starší fenečka teď oslepla, tak ji nemá ještě víc ráda, ale je vychovaná, vycvičená (4 roky jsme strávili na cvičáku), je úplné zlatíčko pokud není v dosahu mladší fenka. Ta je z toho frustrovaná, smutná. Ale je to hodně o povaze, naše mladší je zvykla prostě na luxus a nechce se o něj dělit, ta druhá má rádá moc druhé psi a hlavně kočičky které máme.

My měly roční fenku čivavy a pak jsme k ní koupili ještě štěňátko a žádný problém Zvykala si na něj dlouho (3-5 měsíců), ale teď už jsou nejlepší přátelé

Naše fenky se teda nesnášej, spíš ta starší-Pepča nesnáší tu mladší-Čaký, zná ji už od štěněte a taky zná od štěněte ségry fenku-Báru, ta je taky mladší a taky ji nesnáší a to je zná odmalička, nejdřív byla Pepča, pak byla Bára, a pak Čaký. To co někdy dělá za scény, to je vrchol a ještě navíc strašně žárlí. Po tolika letech si na ně nezvykla a taky je někdy napadá kvůli jídlu.
Hrozná žárlivka
Takže je to asi u každýho psa jiný

Fenky si na sebe dobře zvykají, ale záleží na povaze Tvého pejska.
Ale myslím si, že si na sebe zvyknou a možnou si budou i hrát. Naše to tak dělaly.
A je to pro ně snad i lepší, přijde mi, že když nikdo nebyl doma, tak se necítily tak sami jak tam byly dvě.

Máme tři fenečky ve věku 8, 6 a půl roku.Je to bišonek, jorkšír a shi-tzu. Všechny si na sebe zvykly úplně v pohodě. Nejlépe si rozumí ty dvě nejmladší. Je to určitě o povaze psa. Ale máme ještě jednu fenku venku jako hlídače a to je brazilská fila ve věku 9. let, tak jsem měla trošku obavy, jak si zvykne na tu nejmenší.Přece jen brazilská fila je docela k cizím nedůvěřivá, ale proběhlo to naprosto v pohodě a bez problémů.

Určitě si pořiď já pořídila k psovi druhýho psa měsíc si ten starší zvykal, ale teď bez sebe nevydrží ani minutu a dva psi.. dvojnásobná radost a láska))

Nečetla jsem všechny příspěvky, takže se omlouvám,pokud se budu opakovat. Pořízení druhého pejska většina lidí myslí dobře, ale může z toho plynout spoustu problémů. Má zkušenost je taková,že k nějaké šarvátce občas dojde. Měli jsme doma matku s dcerou a občas po sobě vystartovaly. Bohužel to bývá horší, pokud se dvě geny nesnáší nebo si nesednou, je to záležitost na celý život. Takže zbývá oddělovat a nebo jedné se vzdát.

U psů to nebývá tak divoké, většinou se porvou, ale jenom na oko, jeden si podvolí druhého a většinou bývá klid, navíc psi se spíš požužlají, feny jdou na život a na smrt. Proto vždy doporučuju smíšené dvojce. Raději jednoho z pejsků dát vykastrovat, než riskovat, že budou problémy. Sama bych si chtěla pořídit druhého psa (máme samce) a chci raději fenku

Ale rozhodně tě nechci strašit, záleží taky na povaze fenečky

Já mám stejný názor, dvě fenky (obvykle menších plemen) se mezi sebou kolikrát silně nesnáší už jen když jdou kolem sebe na ulici - jedna vystartuje po druhé. Na štěňátko obvykle fenka reaguje dobře, ale štěndo dospěje a můžou být problémy.

Máme taky dvě fenky různého plemene. Je pravda, že ta starší s náma asi 14 dnů "nemluvila", když jsme si malou přivezli, ale teď jsou kámošky největší. Když měla jedna štěňata, druhá ji pomáhala s výchovou. Bylo to někdy až dojemný. U nás OK, ale asi záleží na povaze.

Máme dvě fenky z útulku, Husky x NO a Sibiřský husky x aljašský malamut, té starší je teď cca 10 měsíců a té mladší 6 měsíců. Já jsem chtěla fenky, abychom nemuseli poté pejska kastrovat, i když vím, že většinou se snese kombinace pes - fenka, než dvě feny. Každopádně záleží jen a jedině na vaší výchově. Všechno jde, když se chce. Samozřejmě počítat s tím, že může vzniknout problém a to velký! U nás se spolu snesly v pohodě, druhá je neskutečně temperamentní, takže se jí poslední dobou snaží starší spacifikovat...samozřejmě musíte odhadnout, kdy mezi nimi probíhá pouze vymezení nějakých hranic a kdy už je to šikana. Ale když vše podchytíte a nebudete ani jednu protěžovat, můžou být super dvojka.

S tím nesouhlasím. Jak píšete - je to záležitost na celý život a to si člověk musí uvědomit, než si psa pořídí a i když k němu pak pořídí druhého. Pokud se psi věnuju, jsem pro něj autorita, problém nebude. Člověk si řekne : No jo, ty geny, to nejde dohromady, tak ho dáme pryč. A vůbec se nesnaží s tím něco dělat, nebo nemá dostatečnou trpělivost. Proto jsou všechny útulky přeplněné a psi se nechávají utrácet..Je to smutné, ale vždy jsme zodpovědní my za tuto situaci.