arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Zdravím milé dámy,
ani se nenazdáme a za chvíli je tu čas koupání a to ve mně vyvolává jisté obavy. Vodu mám moc ráda a na koupání se těším, ale od jisté doby se bojím hloubky. Nevím si vysvětlit, kdy nastal ten zlom. Když jsem byla menší z vody mě nemohli dostat ven, s kamarádkou jsem se potápěly do hloubky a soutěžily, která se dotkne dna, nebála jsem se plavat dál od břehu.A najednou mám strach, nedokážu plavat dál od břehu, hned panikařím. U moře jsem byla poprvé dva roky zpět v Chorvatsku. Voda byla nádherná, ale když jsem viděla ty tmavé místa(rostliny pode mnou) a když mi přítel řekl, že pode mnou je nějaký přívěs, tak jsem vylezla na lehátko a málem ani prst do vody neponořila.
Máte někdo podobrý problém? Jak jste to řešili? Mám kvůli tomu navštívit psychologa, nebo vyzkoušet jiné metody? Má to vůbec cenu....?

arrow
profile_image
bedrunela mojeid
od 11. 11. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

mám úplně stejné pocity - hlavně tmavé shluky rostlin v moři v chorvatsku totálně sedí.
Když přemýšlím, začala jsem se jako dítě bát takové neznámé temné vody po debilních filmech typu Čelisti, Pyraňa...

prostě se bojím, že tam něco je..

Jo to znám, já plavu prostě tam kde dosáhnu no někdy zabrousím i do hlubších vod, ale jen chvíli a ne zrovna s příjemným pocitem - ale já vím proč to tak mám - chytaj mě často (no často - několikrát, tak 4x mě už při plavání chytly) šílený křeče do prstů na nohách, vůbec se při tom nedá plavat a mě děsí představa, že mě chytne někde v hloubce a k tomu i ta temná hloubka...no nic moc teda. JInak spíš se bojím, že tam na mě něco jakoby "vybafne" no jo, to jsou přesně ty stupidní filmy viz

Cituji bedrunela: po debilních filmech typu Čelisti, Pyraňa...

A nebojíš se i výšek? Já mám teda úplnou fóbii až hysterickou z výšek a ve vodě se taky bojím, že je to hluboko(jakoby jsem ode dna vysoko) a něco mě stáhne a z toho mám strach. Když jsme byli v Itálii na dovolené, tak tam byla tak čisťounká voda, tak jsem od bójek plavčila na lehátku do moře a že jsem daleko, tak slezu a s lehátkem už normálně doplavu ke břehu, ale jak jsem slezla a viděla tu hloubku(tak 20metrů) pode mnou, tak se mi udělalo zle a tma před očima, že jsem vystřelila zas na lehátko a pachtila se ke břehu aspoň 15minut. K psychologovi nepůjdu, protože vím, že strachu z výšek se nikdy nezbavím, to přece není nemoc a když se kouknu z balkonu, tak už mám nepříjemný pocit v žaludku. V životě mě to neomezuje, u moře se stejně má opalovat a cachtat se vodě když si chci zaplavat, jdu na bazén a nebo na koupák, kde hloubka a černí bubáci pod vodou nejsou

od určité doby to mám taky, přitom dřív jsem vodu milovala, hloubky mi nevadily.
v hlavě mi proběhne- kolik tak metrů je pode mnou? co tam třeba na dně může být + něco z filmů- třeba nějaký zmutovaný ryby co mě stáhnou dolů , pak se ve mně jakoby všechno sevře...a hodně rychle plavu ke břehu
pomáhá mi plavat vedle někoho s kým se třeba můžu bavit, když plavu sama tak si třeba počítám tempa abych nemyslela na ty kraviny...ale většinu času se držím spíš u břehu, kde dosáhnu a vidím na dno

arrow
profile_image
Jenulinka
od 4. 3. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Jéé holky to mám úplně stejné. Jak je pode mnou temná voda tak šupajdím na břeh. Hrozně se bojím že mě něco chytne za nohy a stáhne dolů. Jo to bude asi z těch výše zmíněných super filmů. Ale já to už poslední roky neřeším, protože v přírodních vodních nádržích se už nekoupu. Pokaždé jsem to totiž odskákala nepěkným zánětem. Takže jedině do bazénu a to je vpoho.

Cituji Jenulinka: že mě něco chytne za nohy a stáhne dolů

Cituji adamhel: třeba nějaký zmutovaný ryby co mě stáhnou dolů

přesně ty zmutovaný ryby jsou přesný, taky si je představuju

arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Výšek se ani moc nebojím. Občas mám trochu závrať, když jsu po nadchodu, nebo mostě, kde je vidět dolů, ale jinak mi balkóny ani pohledy z výšky nevadí.
Taky si myslím, že to může být z těch filmů
Ale mně ta fóbie docela vadí. Hlavně proto, že jsem vždcky vodu milovala. Na rybník kam jsem se chodívala koupat jako malá jsme s kamarádkou zaplavaly vždy pár metrů od břehu a soutěžily, která se dotkne dna. Noha se mi tam zabožila do bahna po kotník a nic jsem si z toho nedělala. Teď by to pro mě bylo nemyslitelné. Když jsme byli z přítelem u moře a psat se mně proč nejdu dál a začal si dělat sradnu jestli chci celý týden strávit jenom na rkaji kde dosáhnu, tak jsem chytla hysterický záchvat a málem se rozbrečela, že mám prostě strach.

arrow
profile_image
bedrunela mojeid
od 11. 11. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Cituji Jenulinka: Pokaždé jsem to totiž odskákala nepěkným zánětem. Takže jedině do bazénu a to je vpoho.

já si nosila záněty i z bazénu
nejlepší je na tohle moře

Cituji kačulík: Noha se mi tam zabožila do bahna po kotník a nic jsem si z toho nedělala. Teď by to pro mě bylo nemyslitelné.

ááááááá fůj, to by mě mory braly

tak přesně tohle mě taky trápí a vim přesně,že to začalo právě po shlédnutí nějakýho trapnýho filmu typu Čelisti...já teď už prostě plavu jenom v průzračných bazénech,jinak do moře jdu maximálně po pas ...a to je dost blbý,když u moře žiju. Vůbec nevim jak se toho zbavit,začínám si spíš zvykat na myšlenku že takhle fobie mi už zůstane navždycky

já jsem naopak ráda, když vidím co tam je, já jsem v životě jenom jednou jako malá vlezla do zakalenýho rybníka, kde se mi o nohu otřela ryba aniž bych ji viděla a od té doby žádný přírodní koupaliště... bazén nebo čirý moře.
Hloubek se bojím, ale jenom proto, že nejsem dobrý plavec a rychle se unavím

arrow
profile_image
bedrunela mojeid
od 11. 11. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

tak já se třeba chodím koupat na Lhotu, tam je sice taky takový blátíčko, ale nějak mi to nevadí, zas je mi odměnou, že nemám na sobě plavky

jo a ještě jsem zapomněla napsat, že před pár lety jsem se potápěla s kompletním vybavením, neoprénem atd...a to mi nevadilo, naopak se mi to moc líbilo (až na upornou bolest uší)

arrow
profile_image
DanielaM
od 10. 9. 2007
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Holky, já myslím spíš že máte moc bujnou fantazii Já plavu normálně i ve velkých hloubkách, potápím se, a v životě by mě nenapadlo přemýšlet nad tím, že by mě něco mohlo stáhnout pod vodu Btw. film Čelisti jsem viděla, Piraňu taky Možná to chce jen zvyknout si a půjde to. Psychologem bych to asi neřešila - s koupáním ve velkých hloubkách člověk ve většině případů bývá konfrontován jen párkrát ročně... nebo se taky dá koupat i v mělkých vodách Co teda fakt nemám ráda, tak je zabahněná voda - v té se nekoupu, ale nikoli ze strachu o život, ale o to, abych nechytla nějaký zánět a navíc to je nepříjemné.

Nebojím se,že by mně něco ve vodě sežralo,ale pokud nemám pod sebou vydlaždičkované dno bazénu,tak neplavu.Do rybníka by mně nikdo nedostal dál než voda po prsa,v moři je to stejné,stačí mi dotek třeba vodní trávy a panikou bych byla schopná se utopit ač jsem celkem dobrý plavec.
Temný flek na dně a sedím manželovi na hlavě s křikem "odnes mně okamžitě na pláž" ,do moře chodím jen s ním a nebo ležím na místě kde vlny omývají pláž,aby mi nebylo vedro,ale neplavu.

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené