arrow
profile_image
Sophinne
od 10. 1. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Ahojte,
zajímá mě, jaké jsou Vaše názory na vztahy ze začátku a pak jejich pokračování. Je možné, aby vztah mezi partnery zůstal stále stejný jak v počáteční zamilovanosti? Mám teď 4 měsíce nově přítele a bylo to s ním jako v pohádce. Neříkám, že teď není, ale přece jen mi přijde, že jak byl ze mě nadšený na začátku, tak teď už tolik ne (nebo ano, ale nedává to tak najevo). A to jsme spolu teprve 4 měsíce. Je to s ním pořád krásné, pořád pro mě dělá ty samé věcí (co nikdy nikdo nedělal), ale cítím, že už ze mě není tak poprděný nebo jak bych to řekla... Jsem strašná romantička a snílek, a když jsme spolu začali chodit, úplně jsem se rozplývala a říkala si, že to ani není možné, že takový chlap existuje. Nevěřila jsem tomu po mém nevydařeném 7 letém vztahu před tím. Chtěla bych, aby to tak zůstalo pořád, je to vůbec možné? Jak se mám chovat a co mám dělat, aby to tak bylo? Abych pro něj byla tou jedinou a dokonalou? Vím, že dokonalý není nikdo, ale víte jak to myslím. Pro toho svého partnera jste dokonalí, i když máte chyby. A když se o tom bavím s kamarádkami, každá mi tvrdí, že nikdy to už pak není jak na začátku. Taky jsem si to říkala podle toho, jaký jsem měla předchozí vztah. Ale teď, když jsem narazila na někoho, s kým je mi tak krásně a úplně jsem cítila, že jsme pro sebe jak stvořeni, tak jsem si říkala, že přece když se dva lidi milují, tak to přece jde, aby ten vztah byl pořád stejný nebo ne? Musí ale oba chtít. Přece pokud se lidi pořád budou k sobě chovat stejně, tak to jde, ne? Mně tedy alespoň ano. Přece člověk nezmění chování jenom tak. Přijde mi, že jsem pořád stejná. Ale už začínám být taková jiná, pač cítím, že už nedává tak najevo, jak jsem super. A to mě mrzí, takže jsem taková smutná občas a hodně přemýšlím a mrzí mně to. A už mi to i říká, co mi je, že jsem nějaká nešťastná. Tak kde je chyba? Je chyba ve mně? Ale já přece nejsem taková pro nic za nic. Prostě na něm pozoruji změny, tak jsem taková. Myslíte, že si to moc beru? Že to moc řeším a vidím v tom třeba zbytečnosti? Že má třeba starosti (nastoupil do nové práce a neustále o tom mluví, když jsme spolu - přijde mi pak, že já nejsem důležitá, já jsem šla stranou a teď je důležité tohle) a tak si ani neuvědomuje své chování? Před tím, než nastoupil do práce studoval vysokou, kterou ukončil. A neměl v podstatě žádné starosti, tak jsme spolu byli pořád, on pořád chtěl a řešili jsme jenom nás. Měl strach, že od něj pak třeba odejdu (jsem o 3 roky starší a s bývalým jsme byli zasnoubení a plánovali rodinu), že prostě si uvědomím, že už to rodinu chci a že si najdu někoho jiného, kdo mi to může dát, pač on teď nemůže, dokud nebude mít práci a nějakou jistotu tam a své bydlení (bydlí u rodičů). Což chápu a je to i rozumné. A docela koukám, že tak na to mladý kluk pohlíží. Moc takových neznám. Jsem už teď z toho zmatená, že opravdu nevím, jak se chovat. Říkal mi, že chce, abych 100% zůstala taková, jaká jsem. Že prostě jsem dokonalá, že jsem strašně hodná a že takovou holku nikdy nepotkal. Snažím se o to, pač taková asi opravdu jsem, na začátku jsem se chovala normálně přirozeně, nehrála jsem si na nic, abych si ho získala. Chtěla jsem, aby mě měl rád takovou jaká jsem. Úplně mě udivilo, jak jsem ho okouzlila, když jsem se v podstatě nemusela nijak snažit. Prostě jsem to byla já a nevěřila jsem, že bych byla tak úžasná, jak říkal. Ale o to víc mi to zvedlo sebevědomí a byla jsem za to moc ráda. V pár diskuzích tady jsem se dočetla, že být hodná holka není moc dobrý, ale já taková jsem prostě doopravdy. Taky vím, že není dobré, aby měl kluk u holky naprostou jistotu. Tak teď jsem z toho zmatená a opravdu nevím, jak se chovat. Už nad tím moc přemýšlím, kde je chyba a pak se teprve chovám tak, že to nejsem já. Zamotávám se do toho. Tím, že pozoruji trochu změny, tak to řeším. Protože mi na něm moc záleží. Ale nevím, jak se chovat. Vím, že je typ kluka, co se několikrát spálil a opravdu hledá někoho, kdo je hodný. Věřím mu. Říkal mi to i na začátku, že se bojí, že ho zklamu. Že jsem strašně fajn a k tomu ještě krásná, že tomu ani nevěří. Že se mu to se mnou asi jen zdá. Byli jsme na tom oba stejně. Byla jsem zrovna po bolestném rozchodu. Mrzelo mě pak, že se o mě strašně bál, když jsem někam šla večer s holkama a tak jsem se mu snažila dát víc a víc jistotu, pač mi na něm opravdu záleželo, a chtěla jsem, abychom byli šťastni a nemuseli se ničeho bát a že jsme tu pro sebe. Nechci to mít tak, jako třeba někdo, že dělá jen věci na oko, aby ten druhý žárlil nebo se nějak přetvařovat a dělat věci, které bych normálně neudělala jen prostě tak, aby to nějak vypadalo nebo tím chtít něčeho docílit. To nejsem já. Jsem taková, že co cítím, to řeknu, udělám a konec. A už neřeším, jestli je to vhodné nebo jestli je to brzo a podobně. Jestli mám odepsat hned nebo čekat půl hodiny, aby si náhodou nemyslel, že jen čekám u telefonu, až napíše. Teď už asi ví, že ho opravdu miluji a možná proto už to on neříká tolik mně. Nebo nevím, co si o tom myslet. Prostě bych chtěla, aby to bylo jak na začátku. Ty nádherné sms, pořád jsme se objímali a líbali. Na veřejnosti dával najevo, jak jsem jen jeho. Teď už to není tak horké. Proč? Protože ví, že jsem opravdu hodná a potvrdilo se mu to? Zase se nechci stát nějakou mrchou, když vím, že o takovou ani nestojí. Ale jak se teda chovat, aby se se mnou třeba nenudil, neměl tu jistotu, ale já abych zůstala pořád stejná, hodná, dávala mu najevo, jak moc mi na něm záleží a přitom to bylo pořád takové vzrůšo? Poraďte, prosím. Máte někdo takovou zkušenost?

arrow
profile_image
Sophinne
od 10. 1. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, snad to někdo dočte do konce

arrow
profile_image
smarny mojeid
od 28. 6. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na Sophinne: No, jste spolu hodně krátce. To co ty popisuješ není nic neobvyklého, ale stejně je to docela brzo na vychladnutí. Jinak tohle téma je tu už snad desetkrát a rady jsou v něm pořád stejné, tak se na ně podívej. Stejně je základ každého vztahu snaha, nic nejde samo. Navíc, to je normální, že už z tebe není tak unesený jako na začátku, už jste spolu, poznal tě. Ta velká zamilovanost atd. u každého poleví časem trochu. Moc si to bereš a řešíš, jste spolu chvilku, nech tomu volný průběh.

arrow
profile_image
Mia_Sofia mojeid
od 3. 5. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Cituji Sophinne: Že to moc řeším

Sophi, teď to vůbec nemyslím zle, ale řešíš to šíleně, až valím oči...Zkus si to po sobě přečíst... Domýšlíš scénáře, zamýšlíš se nad tím snad ze všech možných stran a hrozně to hrotíš... jak jsem to tak četla, tak mě jen napadlo, že jestli to i do něj tímhle stylem hustíš, tak mu to za chvilku začne lést na nervy. Z příspěvku je vidět, že jsi hodná a citlivá holka, ale nic se nemá přehánět. Taky mi přijde, že řešíš něco, kde není problém.

Cituji Sophinne: Co dělat a jak se chovat, aby vztah zůstal jako na začátku?

Tady vidím jedinou konkrétní otázku, na kterou se dá z tvého příspěvku nějak odpovědět
Podle mě se časem vztah určitě trošku změní, těžko budete 20let jako na obláčku - celí pobláznění, sedat si ze sebe na zadek při každém letmém pohledu a dotyku. Přeci jen když jsi s někým každý den, tak si na něj svým způsobem zvykneš. Ale zase si myslím, že po letech vztah může být ještě hezčí, než ten obláček na začátku. Pokud si opravdu sednete jako člověk člověku a skutečně se poznáte, budete váš vztah prohlubovat a pracovat na něm, pak věřím, že nebudeš zklamaná.. Taky si myslím, že jste spolu zatím nezažili žádný vážnější problém, který byste museli řešit, proto jsou teď pro tebe prioritou jeho důkazy lásky. Ve vztahu přijdou taky vážné problémy, starosti, děti..a řešit zamilovanost tě časem třeba ani nenapadne.

arrow
profile_image
cherrinka
od 10. 3. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Přesně jak píše smarny, nech tomu volný průběh a hlavně to neřeš. Chlapi někdy prostě nedávají tak moc city najevo. Ale jakmile to budeš tak moc řešit, tak si ho akorát odradíš.

Jinak určitě si můžou partneři rozumět celý život, ale bohužel už tam nebude taková chemie a zamilovanost jako na začátku. Během let může vstoupit tobě nebo jemu někdo, z koho se mu zatočí hlava a je to v dupě....

ale to je bohužel život a i kdybys byla dokonalá, tak to tomu nepomůže..jsou to prostě hormony.

arrow
profile_image
qikytka
od 18. 7. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Taky myslím,že to řešíš přespříliš. Ale chápu,ze kazdy řešíme co je pro nás důležité. Mě partner vyčítá ,ze už nejsem jako na začátku. Možná ne,zvykla jsem si,ale neměnila bych to přes rokama zpátky. ted mi je s ním mnohem líp i když to možná vidí jinak. vím co jí,co se mu líí, co by chtěl a co ne. Co by řekl a hlavně jsem uvolněná. Řeknu co chci a nestrachuju se co by si myslel. V citech se nic nezměnilo a nechtěla bych jiného ani před čtyřmi lety ani ted. Na venek to možná jiné je ale uvnitř ne. A to je podle mě důležité

arrow
profile_image
Sophinne
od 10. 1. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na smarny:
Děkuji . Vím, že si to moc beru, štve to i mě samotnou, ale nemůžu si pomoci. Byla jsem tak šťastná, asi potřebuji chlapa, co se bude kolem mě neustále motat a dávat mi najevo, jak jsem úžasná ), ale to chci asi moc

Cituji Mia_Sofia: tak mě jen napadlo, že jestli to i do něj tímhle stylem hustíš, tak mu to za chvilku začne lést na nervy

To naštěstí ne. Ovládám se, tohle s ním neřeším vůbec. Vím, že bych to pokazila a že to není dobré. Pač bych řešila kraviny v podstatě, pač on tak třeba vůbec nevnímá. Spíš to řeším s holkama nebo se ptám pořád sama sebe, co je špatně, že už to tak není. Když ale kolikrát vidím jiné páry po několika letech, zírám. Také bych to tak chtěla. A říkám se prostě, že pokud ten kluk chce, tak to tak může být. Já nevím, no. Vím, že to moc řeším...

Ale mrzí mě, když něco před tím dokázal ocenit, že teď ne. Proč? Spíš to chci nějak dostat z hlavy a nevím jak. Nechat teda tomu ten volný průběh a nehrotit to tak. Nechci, aby na mě něco poznal a aby se mě ptal, jestli jsem smutná. Chci, aby věděl, že jsem s ním šťastná a všechno bylo fajn. Ale jsem tak zmatená a pořád na to myslím, že už nevím, jak se chovat. Chci to být zase já a nejde to.

Cituji cherrinka: Během let může vstoupit tobě nebo jemu někdo, z koho se mu zatočí hlava a je to v dupě....
ale to je bohužel život a i kdybys byla dokonalá, tak to tomu nepomůže..jsou to prostě hormony.

To se může stát, to máš pravdu. Ať je člověk jaký je, tak to prostě neovlivní. Toho se ale bojím. Mám hrůzu z toho, že by přišel někdo lepší... Jsem děsná v tomto. Potřebuji být prostě vždy na prvním místě, štve mě to . Musím se naučit to tak neřešit a nebrát si vše hnedka tak negativně. Snad to půjde. Budu se snažit, pač to tak chci

Reaguji na Mia_Sofia:

uf, nečetla jsem to celé, začátek stačil a souhlasím s Mia_Sofia hlavně zůstaň svá. Určitě se vztah změní a nezůstane jako na začátku, ale to neznamená, že to bude špatně. Čas ukáže jestli spolu budete nebo ne. Neřeš to a užívej si to

arrow
profile_image
Sophinne
od 10. 1. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Cituji qikytka: Mě partner vyčítá ,ze už nejsem jako na začátku.

Možná to bude znít divně a blbě, ale možná bych i tohle chtěla. Zase je pěkné od kluka tohle slyšet. Záleží teda, jakým moc to vyčítá. Nemyslím doslova, že je to pěkné, ale třeba, že tohle řeší chlap, se moc taky nevidí. Spíš ženy řeší tyto problémy. Víc to pozorují a vnímají. Jde vidět, že tě má moc rád a že mu na tobě záleží.

arrow
profile_image
noeud
od 17. 11. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Gratluju (asi) k nejdelšímu příspěvku na omlazení

Cituji Sophinne: V pár diskuzích tady jsem se dočetla, že být hodná holka není moc dobrý, ale já taková jsem prostě doopravdy. Taky vím, že není dobré, aby měl kluk u holky naprostou jistotu.

Podle mě to tak skutečně je. Ze svého okolí jsem vypozorovala, že s moc hodnou holkou vždy chlap zamete, ikdyž jí ze začátku tvrdí (jak tobě) jak je to vlastnost, která ho na ní přitahuje. Přečti si Proč muži milují potvory (možná je to pořád ještě na uložto). Vím, že hodná být chceš, ona i ta "potvora" v knize může být hodná. Myslím, že tam v mnoha příbězích najdeš sebe samotnou a navede tě to jak být hodná a zároveň taková, aby si tě nepřestal vážit.

arrow
profile_image
Gatty
od 20. 1. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Ahoj,
smekám nad tvou slohovkou Dočetla!
Já to tak měla také, že na začátku vztahu jsem byla jak v sedmém nebi, každý týden kytky, pozorný, úžasný. A také - zhruba po 4 měsících tohle opadlo, ale to opravdu opadne všude. I tak vím, že takového chlapa bych asi hledala těžko. I když má své mouchy, já mám mouchy, máme problémy, někdy taky hrotím kravinky...
Nelam si s tím vůbec hlavu a pusť tyhle myšlenky z hlavy, tím docílíš toho, že se budeš chovat tak, jak by ses chovat měla. Přirozeně. A takovou Tě má nejradši.
A kdyžtak, pokud koukáš na příliš přespříliš sladké romantické filmy, kde se nevyskytuje žádný problém - nekoukat!! (Ale to jentak pro odlehčení) V životě je to, co popisuješ úplně normální průběh vztahu... Buď šťastná s tím, co máš. Jsi určitě charakterově moc dobrý člověk, on si Tě váží, tak neměj zbytečný strach. Jistě ze svého předešlého vztahu víš, že to nejde chovat se k sobě stále jako na začátku - poblouznění zamilovaností. A to i když je chlap sebelepší.

arrow
profile_image
Jancysska
od 8. 7. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

podle mě to hrozně moc řešíš a navíc to chvílema vyznívá tak, že tě nezajímají jeho starosti, že nechceš řešit jeho ale chceš jen poslouchat to, jak jsi dokonalá a nic víc tě nezajímá

my jsme s přítelem před týdnem oslavili 5. výročí a vztah máme jako na začátku, ale neříkám, že to tak bylo po celou dobu, měly jsme samozřejmě různá horší období, třeba půl roku byl vztah z jeho strany chladnější, on si to uvědomoval, tvrdil, že mě má pořád stejně rád, jen že mu to zrovna nějak nejde dávat najevo no a pak se to zase srovnalo... Prostě chvíli mám já jeho radši, chvíli on mě, to je podle mě naprosto normální...

arrow
profile_image
Sophinne
od 10. 1. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Cituji kyss: uf, nečetla jsem to celé, začátek stačil a souhlasím s Mia_Sofia

Holky, moc Vám děkuji za příspěvky a jsem ráda, že mi takto radíte a nekoukáte na mě jako na blbce, alespoň doufám . Já všechno vím a uvědomuji si to. Říkala jsem si, že to moc řeším, ale je těžké se s tím asi smířit a podle toho se nějak zachovat. Vy to vidíte z jiného pohledu a všechny se tu shodujete, máte pravdu. Teď mi jen řekněte, co teda dál, abych ho do sebe neodradila. Vím, že mám být svá, neřešit to, užívat si to. Ale přijde mi teď, že se to trošku obrátilo, že já mu dávám asi možná až moc najevo, co pro mě znamená. Před tím to dával víc on najevo. Tak mám teď couvnout trochu? Zase se nechci nějak měnit, aby si myslel, že už mi na něm tolik nezáleží.

arrow
profile_image
Lady Flame
od 17. 12. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Cituji Jancysska: podle mě to hrozně moc řešíš a navíc to chvílema vyznívá tak, že tě nezajímají jeho starosti, že nechceš řešit jeho ale chceš jen poslouchat to, jak jsi dokonalá a nic víc tě nezajímá

Mám stejný pocit.

arrow
profile_image
Jancysska
od 8. 7. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji Gatty: A kdyžtak, pokud koukáš na příliš přespříliš sladké romantické filmy, kde se nevyskytuje žádný problém - nekoukat!

jó to je hrozný problém, ale ještě horší než filmy jsou knihy, to jsou neskutečný slaďáky a člověk se do toho zažere... Jak já tehdá milovala Rhetta Butlera a ten můj vedle něj vypadal jako naprostý ňouma

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené