Přítel se zamiloval do jiné, ale chce být semnou

Reaguji na trvalka:
Já osobně bych nebyla s člověkem, který miluje jinou a polož si otázku, jestli láska k někomu jen tak přejde a za jak dlouho....

Já osobně bych s tím pocitem, že je zamilovaný do nějáke jiné žít nemohla

Uf, tak to je opravdu těžká situace. Vůbec si to nedovedu představit. Ale nevím, jestli bych s člověkem, o kterém bych věděla, že je zamilovaný do jiné dokázala být. Navíc i kdyby to přešlo, měla bych i v budoucnu nějaké pochybnosti, že se to může stát znova apod....Každopádně přeji pevné nervy!

Ahojky, tak přesně tohle znám taky. Chvíli jsem to trpěla, ale pak mi došly nervy a řekla jsem mu, že ho moc miluju a je mi to líto, ale že se s ním rozcházím, protože nejsem sadista, abych se takhle trápila. Vyměnila jsem si číslo, ale to staré jsem si pro jistotu ještě nechala, co kdyby náhodou dostal rozum No a jak zjistil, že to myslím vážně, tak s ní okamžitě přerušil veškeré kontakty. Už je tomu skoro 10 let a jsme manželé
Ať si to zkusí otočit - že bys mu tohle řekla ty. To by asi nestrpěl, že? Co si o sobě myslí, že byste to snad mohli dát dohromady všichni tři, ne?

Reaguji na Issabell28:

Asi tak...

tak to je mi líto...ale já bych asi nedokázala být s někým, kdo mě nemiluje

Já vůbec nevím co mám dělat, jenže ho strašně miluju Od včerejška nejím, nespím.... a modlím se, aby ho to přešlo

Reaguji na trvalka: Ztracené to určitě není. Záleží na tom, jestli se přes to dokážeš přenést a netrápit se do budoucna, nevyčítat a udělat za tím tlustou čáru.Já osobně chování tvého přítele považuji za nešťastné, možná i trochu sobecké-obecně nemám ráda takové ulevování svědomí.Okouzlení, sympatie apod. k jiné osobě se prostě stávají časem ve většině dlouhodobých vztahů, ale je jen na člověku, aby si položil otázku co je důležité a nenechal to dojít dál než chce a především považuji za sobecké jít se vypovídat ke svému partnerovi, zranit ho a nechat ho vyčkávat jak se rozhodne.

No a.. nebude to z jeho strany jen nějaký chvilkový pobláznění?

Reaguji na Nicadezuria:

No to právě nevím V to strašně doufám Já bych mu to i snad odpustila, jak ho strašně moc miluju, jenže se bojím, co když to nebude jenom pobláznění. A on si přeje to samý, aby to byloo chvilkový pobláznění, opravdu mu to věřím....taky kvůli tomu nespí a je z toho celkově hotovej

Já nevím, ale pokud jsem se do někoho zamilovala, tak to bylo tak silné, že jsem chtěla být s ním a s nikým jiným. Otázka je, jestli spíš nejde o přitažlivost než o zamilování se. Ono se to, myslím, může lehce zaměnit - jestli se mu dotyčná líbí a přitahuje ho.
Ale když ví, že ty jsi to nej, co ho mohlo potkat a miluje Tě, tak jak k tomuhle mohlo dojít? Co je to za slečnu, je to kolegyně, kamarádka? Protože jestli se do ní "zamiloval", museli spolu trávit víc času nebo?
Od přítele je sice hezký, že Ti to přiznal, nicméně si myslím, že pokud s danou slečnou nic nezamýšlí a chce být s Tebou, měl si to raději nechat pro sebe, protože Ty teď budeš jen ve stresu a nebudeš myslet na nic jiného než na to, kdy Ti oznámí, že chce být s ní... Je to hrozné a je mi líto, že Tě to potkalo.. To, jak to vyřešíš je jen a jen na Tobě. Nevím, co by bylo správné, je třeba zvážit hodně věcí. Ono se lehce řekne - s takovým bych nebyla, ale realizovat to, je věc druhá. Já taky můžu za sebe říct, že s člověkem, co se dokázal za vztahu zamilovat do jiné, bych nebyla, ale kdyby mě to potkalo, bůh ví, jak bych se zachovala. Každopádně, ať se rozhodneš tak, či onak, přeju Ti hodně sil, ať to zvládneš - ať už ten stres z obav, jestli s ním zůstaneš nebo ten smutek z rozchodu!

Reaguji na Lorelein:

Jde o to, že jsme první rok každý na jiné výšce, takže ano, jsme spolu méně. A ta holka bude jeho spolužačka Za týden máme výročí Je mi z toho hrozně zle a už vůbec nevím, co si počít. S tímhle jsem nikdy nepočítala.... Protože celé 4 roky jsme neměli ždáné větší problémy a rozuměli jsme si....ještě minulý týden to bylo super A teď nevím, jak se to mohlo takhle najednou změnit

Neměl ti to říkat, třeba by ho to přešlo. Jen ulevil svému svědomí . Až když bys na to přišla a přímo se ho zeptala, měl být upřímný. Trochu se mi zdá, že hraje na to, aby jsi to rozsekla ty, on je na to příliš velký slaboch. A jak řekl - sám neví.
Většinou se doporučuje dát si pauzu. Říct mu, že tě to bolí a že chceš být teď sama, že to není rozchod, ale prozatímní odloučení. Stanovte si, že to bude třeba na 3 neděle, to dodržte, nevolejte si, nepište a pak si dejte schůzku a proberte to. Pokud se mu bude po tobě stýskat, máš napůl vyhráno. Měl by nést nějakou odpovědnost za své city a ne ji házet na tebe, co s tím jako uděláš. Za tři týdny mu všechno projde hlavou tisíckrát a bude vědět, co chce. Ty si ale na tu dobu naplánuj milion věcí, protože to bude hrozně těžký období. Ale lepší než trpět a pořád se kvůli tomu doma hádat (nevím, jestli spolu bydlíte). Takhle si to půjdete vyříkat oba s čistou hlavou a s tím, že víte oba co chcete. Je to nejlepší a nejúčinnější řešení, přesto hrozně těžké. Ale když to zvládneš, budeš na sebe strašně pyšná! (vlastní zkušenost)

Reaguji na trvalka:
Aha, takže spolu ani nebydlíte?Tak to budeš mít tedy hodně těžký, když ona s ním bude každý den, zatímco ty budeš jinde.... Hodně štěstí....