Chronicky nemocný pes

Ahoj holky, nevím jestli mi téma nesmáznou, ale myslím ( i když nikomu nepřeju, že nejsem sama).Většina ví o mém jezevčíkovi (Maybe), je mu 5 let, od malička v podstatě máme zdrav. problémy - průjmy, ty už jsou jakž takž vyřešené, dejme tomu. Jenže teď se potýkáme s nemocí, která mu byla zjištěna před 2 lety, nemoc je dědičnou poruchou metabolismu - nejde vyléčit, jediná pomoc jsou speciální granule, které bohužel pes nejí ( zkoušela jsem všechny osvědčené rady, nebojte), další problém se stravou je v tom, že v rodině jsou další psi, kteří jsou naštěstí zdraví, strava nemocného psa pro ně není vhodná). Tzn. dospěli jsem k tomu, že nemocného psa krmíme normálně ( kuřecí+ rýže) čímž, já vím, nechci napsat, že ho zabíjím, ale vlastně mu tím ubližuju... když ho budu nutit do granulí - je takový, museli byste ho znát, budu ho v podstatě trápit hlady. A teď ať se dostanu k jádru pudla, nebo spíš jezevčíka - máte doma ,, chronického " maroda ? Jak se s tím vyrovnáváte - myslím hlavně po vaší psychické stránce, kde berete sílu být psovi oporou? Jsem z toho špatná, fakt že jo, nejsem lepl, zkouším všechno, o peníze mi nejde, jsem klasickej psychopat silně na psa fixovaná... jenže se nemůžu pořád nějak zbavit negativních/špatných myšlenek ( že se psovi stane něco vážného, že mi ... radši to nebudu psát), strašně se bojím, on je 80% mýho života minimálně...
díky za rady , zkušenosti, kdyby bylo něco nesrozumitelně nebo nedostatečně popsáno, dovysvětlím... díky , je mi už z toho trápení fakt na draka

Nunu

Úplně tě chápu, i když jim třeba zrovna nic není, tak se děsně bojím, že se jim něco stane. Takže aspoň pro trochu klidu je cpu všemožnýma doplňkama.

Malacek

Reaguji na Nunu:
díky, já se pořád snažím myslet nějak pozitivně, říkám si, to nějak zvládnem, jenže vono se to nějak prostě čistě - logicky a vzhledem k charakteru jeho nemoci moc zvládat nedá...

58489

No já mám u svého pejska taky podezření na nějakou chronickou chorobu, zatím to máme ve fázi vyšetřování a zjišťování, třeba to nic není.. Čas od času je mu špatně, nespí, je smutný, chodí po bytě se svěšenou hlavou i ocáskem.. A já z toho taky šílím.. Snažím se mu ulevit, jenže to je těžko, když ten pejsek neřekne, co ho bolí, co mu je, co by mu pomohlo takže to v takových dnech/ nocích (posledně jsme ponocovali do 8 rána ) si dávám spaní na zem a jsem s ním na zemi. Nechce být v pelíšku, ani se mnou na posteli, ani na gauči, jedině na zemi. A taky z toho mám depky, a nevím, co s tím.. Oporou se mu taky snažím být, spí mi na klíně, já ho hladím, dřevění mi nohy, brní ruka, ale nevadí, když je mu pak lépe, tak klidně..

Cituji Malacek: nemoc je dědičnou poruchou metabolismu

Jak jste na nemoc přišli? Bývalo mu špatně, zvracel? Jaká vyšetření jste museli podstoupit?

kamiko

Reaguji na Malacek: Pravidelně Tvého jezevčuldu sleduju(jsem bývalá majitelka jezevčíka ), ale možná napíšu hloupost, ale já po přečtení spousty článků o složení granulí-hlavně těch od firmy co z nich Bruno má pevný .... tak bych psa granulkama krmit už nikdy nechtěla. U vás je to asi něco jiného díky nemoci, ale není řešení barfování+vitamíny?

Nunu

Reaguji na Malacek:
Já teda doufám a věřím pořád pokud to zvíře není mrtvé tak je prostě naděje vždycky. Nám bylo řečeno, že doktoři neví z čeho to máme, že se vůbec diví, že je živá. Je to 2roky, kontrolní vyšetření je naprosto v normě. Takže naděje umírá poslední.

Malacek

Reaguji na Christal:
díky moc za reakci, vytihlads to přesně - já už jsem taková, vím, že blázen - že už ani nechci nikam chodit, chci být pořád jen s ním, mám výčitky že musím do práce, že nejsem s ním, kamarádky flákám, chlapa nehledám na lidi nemám náladu, chci být s ním co nejvíc...

Cituji Christal: Jak jste na nemoc přišli? Bývalo mu špatně, zvracel? Jaká vyšetření jste museli podstoupit

ta jeho nemoc je ve zkratce to že se mu špatně štěpí jedna z aminokyselin - cystein ( špatnej gen, geny?? ) tato sloučení se mu sráží v moč. cestách které následně uscpává...rozdírá = krev v moči = záněty = stále antibiotika...
přišli jsme na to tak, že se mu ty moč. cesty jednoho ,,krásného" dne prostě ucpaly - nemohl čůrat, byli jsme na operaci -+ se udělalo vyšetření moči a těch kamenů a tak se na to přišlo...

Malacek

Cituji kamiko: Pravidelně Tvého jezevčuldu sleduju

děkuju i malá podpora pomůže...

jinak z granulí taky nesmem vodvařená, jenže - nedostatečně jsem tu nemoc popsala, ale jukni na příspěvek pro Christal ale řešení by bylo, kdyby můj pes ... 100% rozcapený, zhýčkaný a náchylný masožravec přestal žrát/jíst bílkoviny... veškeré jak rostliné tak živočišné, složení stravy by měly být tedy pouze sacharidy a tuky...POUZE

Malacek

Cituji Nunu: Já teda doufám a věřím pořád pokud to zvíře není mrtvé tak je prostě naděje vždycky. Nám bylo řečeno, že doktoři neví z čeho to máme, že se vůbec diví, že je živá. Je to 2roky, kontrolní vyšetření je naprosto v normě. Takže naděje umírá poslední.

takhle se snažím taky myslet, jenže ono to taky bude hodně o tom, jak strašně psychicky jsem na něj fixovaná...něco se zhorší a já jsem s nervama naprosto v haj.zlu... začnu se klepat, mám po náladě... nic se mnou není... a jasně že to pak akorát přenáším na něj...

Malacek

Cituji avanta: Máme, ze začátku jsme z toho byli nešťastní, protože nám i díky špatně zvoleným lékům prakticky umíral před očima Teď už to bereme lépe, holt bude mít do konce života potřebu brát léky a být mazán mastí, všechno se mu špatně hojí a jde mu to velkých zánětů, ale žije a netrpí. Prognóza byla, že se nedožije ani šesti let a za měsíc mu bude 8

ty zlati, mazala bych čímkoli, za léky - kdyby existovali, i když jsem vobčas trochu bez prostředků bych dala cokoli... veř mi... jenže léky nejsou, o nemoci se celkově toho moc neví... a já ho krmím tím co jí a vlastně mu strašně tímto ubližuju...

58489

Reaguji na Malacek: Jejda, bobišek ( To si asi taky dost vytrpěl To je taková bezmoc, když víš, že pejska něco bolí a nemůžeš mu pomoct, ach jo
Takže šance na uzdravení není, jestli to chápu správně... A jediná možnost, jak ho udržet "zdravého" jsou speciální granulky.. Já bych mu to kuře klidně občas dopřála, i když bych věděla, že to není dobré, ať z toho života taky něco má, nějakou radost..

Cituji Malacek: vím, že blázen - že už ani nechci nikam chodit, chci být pořád jen s ním, mám výčitky že musím do práce, že nejsem s ním, kamarádky flákám, chlapa nehledám na lidi nemám náladu, chci být s ním co nejvíc...

No to já jsem taky...to už se mi kamarádky smějou, že "zas utíkám domů za pesem" ) jenže on je věrný kamarád a čeká tam na mě a pak se tulí a mazlí a skáče po mně a chce si hrát když je nemocný, tak mě nikdo z domu nedostane.. to ho případně tahám s sebou.. Mám ho místo dítěte )

Malacek

Cituji Christal: Takže šance na uzdravení není, jestli to chápu správně... A jediná možnost, jak ho udržet "zdravého" jsou speciální granulky..

ano, chápeš to správně...jenže zde nastává ten problém - vlastně né problém psa, ale problém hlavně můj - osvědčená rada, jak naučit 5ti letého psa po 5ti letech krmení vařeným jídlem je jeho hladovka - já to vydržím psychicky 5 dní, kdy on za 5 dní sní 10 granulí , on - by vydržel nežrat... hooodně dlouho...
uzavřela jsem si to tak, že holt budem krmit normálně, a když budeme mít štěstí tak tu nebude sice 15 let, třeba jen 10 ale bude hezky ,,postavově spravený" a nestresovaný...
jenže to štěstí je to, co vůbec, ale vůbec nemáme, snad zatím...

Cituji Christal: No to já jsem taky...to už se mi kamarádky smějou, že "zas utíkám domů za pesem

víš co, u mě je to taky hodně způsobeno tím, že jsem sama, chlapa nemám, děti nemám, v Maybím je veškerá má radost a hodně % smyslu mého života...

Cituji avanta: Ale to k tomu holt prostě patří...

já vím, jenže já jsem případ na psychiatra viz. výše

kamiko

Cituji Malacek: ale jukni na příspěvek pro Christal

Tak to je jiná, ted jsem to přečetla a tak jednoduché, jak jsem to viděla to není.

Cituji Malacek: něco se zhorší a já jsem s nervama naprosto v haj.zlu.

Vím, že se to řekne lehce, ale zkus být veselá paníčka. Protože on, to že se kvůli němu trápíš cití. Tak at není smutný i on.
Držím vám pěsti a pohlaď ho za mne.

Malacek

Cituji avanta: jsou léky, u kterých se pouze předpokládá, že pomohou, jsou určené pro atopiky a způsobují krvácivé průjmy. Bral Prednison a Imuran, obojí nám ho prakticky zabilo, vysadili jsme za 5 minut 12. Tyhle nové léky nejsou tak invazivní, ale taky v podstatě chorobu neřeší, potlačují příznaky.

takže jsme na tom dost podobně, kde bereš sílu ( i když vím, že psů máš víc, ty víš, že já jich mám víc), kde bereš sílu být ta správná optimistická panička...?

Cituji kamiko: Vím, že se to řekne lehce, ale zkus být veselá paníčka. Protože on, to že se kvůli němu trápíš cití. Tak at není smutný i on.
Držím vám pěsti a pohlaď ho za mne

víš tohle bude jedna z těch nejdůležitějších rad... jen abych to dokázala, fakt se držím, vopravdu, jenže vždycky když se to zhorší, já jsem na vodvoz na psychiatrii...