Bydlení u přítelovo rodičů.

Tak s tim sexem to je taky pravda a to nejen kdybych byla ovíněná, ale musíme se držet zuby nehty potichu Hezky jste to tu napsaly, přítel si myslel že tu taky najde zastání a ono nic jako asi to necháme bejt a budem každej u sebe...a třeba za půl roku uvidíme...bud už pujdem do vlastního nebo nevim...jde tam taky o tu jeho mamku, kdyby se náhodou něco stalo...

no musím reagovat, sice každej svoji ledničku ale to není jen o ledničce nečetla jsem všechny příspěvky, ale dokážeš si představit že se budeš dělit s tchýní o koupelnu, o kuchyň atd.. ? No já bych do toho rozhodně nešla! Dva mají bydlet sami ale určitě ne u jejich rodičů- většinou to nedopadá dobře.
Já bych to udělala tak, že bych to ten rok dva vydržela, našetřila co nejvíc peněz a pak koupila byt, v nájmu se už horko těžko šetří (vím z vlastní zkušenosti), také šetříme s přítelem na byt. Můj přítel má maminku hodnou, na to že je to tchýně jí mám i docela ráda, ale nikdy nikdy! bych s ní nebydlela!

ježííš já skoro brečím smíchy
ale naprosto souhlasím se vším co píše Ellenuschka

Hele, než budete do čehokoliv spolu investovat tak je opravdu žádoucí si to soužití jen ve dvou vyzkoušet. není větší kravina než když dva lidi, co spolu nikdy nežili, kupují byt....Pak to přináší jen problémy.

My taky šli nejdřív jen do pronájmu

Kaira25: jak píšeš, že jde o jeho mamku, kdyby se něco stalo... Je to fakt, psala jsi, že je onkopacoška. Jak to zvládá? Neutápí se v depkách? Nebo je naopak straaášně pozitivně naladěná? Nebo se chová normálně a v tom případě dusí pochybnosti v sobě a nedává to najevo... Tahle diagnóza je strašná nálož na psychiku. Spolubydlení s budoucí snachou taky. Nevím, jaký názor na to má ona, abychom z ní nedělaly jen čarodějnici, což si určitě nezaslouží, ale zkus se na to podívat pohledem paní před důchodem, vážně nemocné, která má určitě taky už ráda svůj klid a zvyky atd., že jí přijde do bytu v podstatě cizí holka a začne přeorganizovávat zaběhlý a lety prověřený systém. Docela by mě zajímal i její názor. Nebo to vymyslel přítel sám a představuje si to jak Hurvínek válku?

Taky jsem bydlela s Tchýní (sice už po rakovine, ale ona to bere tak že je nemocná jakoby pořád) a vůbec to nedoporučuju. Já měla příšernou ponorku a lezlo mi na nervi i její "jak se máš" přitom je skvělá, pohodová, do ničeho se nikdy nemotala.. Z vlastní zkušenosti opravdu NE! velké Ne a znova Ne... těšení na vlastné byt bylo jako "čekání na Godota".. a ted ve vlastním je to doslova nebe a dudy a samozřejmně se s přítelem docela i dost hádali,když jsme tam byli. Tohle nikdy nedělá dobrotu, na týden ok... na x mesíců už ne..

Reaguji na Ellenuschka: Právě ona by se nejradši sedřela, umí otevřeně mluvit jak ta nemoc probíhá kam všude musí a tak. Jenže radši bude chodit do práce co jí vyčerpá než aby byla doma. To bydlení je hlavně její nápad (asi mě chce testnout co dokážu..) a možná si chce syna ještě udržet doma..nevim..Je to ženská- hlava rodiny (což je i moje mamka a já po ní) Jako prej nechtěj abychom dopadli jako oni a šli z nájmu do nájmu protože jim neprodloužili smlouvu a abychom ušetřili...a prej se spolu musíme naučit bydlet...(jasné že se to nenaučíme u nich ale jen sami...)

Asi všechny názory vedou k jasnému ne...a je pravda že mi mluvíte holky z duše...jen přítel je teď zklamanej...ale já byla taky zklamaná když mi to řekl a zrušil tim moje plány jít hned do pronájmu...Budem to muset ten rok vydržet asi každej doma...ale zvládli to jiný..

to je sice dobrý, ale poslouchat to denně.... :-/ já to právě poslouchala docela často a při slově rakovina se mi vybaví ona-->což je fakt desivý, ale bohužel, říkám to upřímně.. Je to blbá nemoc a lidi v tom bud dusí sebe, nebo okolí..

Za mě? Společné bydlení v jednom domě/bytě nikdy!

Ono totiž nejde o to jaké má kdo záměry, jak moc je či není tolerantní. Soužití více generací je prostě omezování všech.
A ačkoliv vím o několika rodinách kde tenhle model funguje, vždy minimálně jeden ze zúčastněných zkrátka přináší více.. řekněme obětí než ostatní.

Sama jsem si to vyzkoušela v mnoha obměnách, u rodičů, u tchánů a prostě už nikdy, mohla bych o tom napsat román.
Nejméně konfliktní to bývá většinou u rodičů děvčete .. neříkám, že vždy..., protože muži spoustu věcí neřeší a děvče je prostě doma. Jak se říká svůj k svému a když už blízké soužití... a ani to není ideální, ale je to lepší... tak v oddělených samostatných jednotkách, s vlastním vchodem atd..

Mimo tohohle společného bydlení, což už mám díky bohu za sebou, to vidím i z druhé strany, kdy u nás párkrát byla moje maminka na týden dva. Tedy kdy v mé domácnosti byl někdo jiný a podotýkám, že s mojí maminkou já i manžel máme vynikající vztahy. Přesto, i když jsem byla moc ráda, že u nás byla, jsme si po té vždy všichni ulevili, včetně mamky.

Nebyl jediný konflikt, ale každý máme své návyky, maminka u nás měla svůj pokoj, jinak v domácnosti jako doma, ale zkrátka ne ve své.
Já mám domácnost nějak zorganizovanou, maminka to vždy respektuje, ale prostě ona je zvyklá na to své.
Ráda se o ni postarám, ale ona zase nechce být zbytečná, takže např. vyndá nádobí z myčky a i když se snaží ukládat ho podle mého způsobu, tak často byly některé věci jinde nebo se mě na to ptá, aby mi vyhověla.
Domluvení na koupání apod., nejde o to, že bychom se nemohli domluvit, ale o to, že se prostě musí domlouvat, atd.
Máme větší dům, bez potíží se domluvíme, ale je to prostě vždy omezování.
Když bude opět někdy třeba, ani na vteřinu nezaváhám a samozřejmě maminku uvítám, ale pokud by to mělo být dlouhodobější , je na slunce jasné, že bychom hledali lepší řešení.

V životě bych už do společného bydlení s rodiči nešla. Mám to čerstvě za sebou a vztahy kompletně rozbité na všech frontách. A to jsme bydleli v dvougeneračním domem s vlastním vchodem. Ale je to také o lidech. Jeho táta byl morous a sobec. Když se neposekalo v den, kdy chtěl, byl hnusnej, když se neuklidila společná chodba, byl hnusnej, když neměl náladu a potkali jsme ho, byl hnusnej...poslední kapka byla půlroční rekonstrukce fasády a dolejšího patra, kde bydlel. Nemohla jsem prát, protože dělníci byli od pondělí do soboty napíchlí na přívod vody, kolikrát přišli i v 6 ráno a začali tam bouchat, když se dělala střecha, zateklo nám do komplet do ložnice, obýváku a koupelny. Kolikrát jsem pracovala do půlnoci, protože přes den mi rozhasili internetové připojení a já mohla pracovat, až když tam nebyli a zprovoznilo se to. Dělníci mi lezli do bytu na půdu...jsem rozčilená, jen jak to píšu! Fuj, dědek jeden.

Je dobře, že ses nenechala přemluvit a zachovala si svůj názor! První, co mě na tvých příspěvcích zaujalo: "nebude mu mamka připravovat věci, nebude mu foukat hlavu...)" - upřímně, já šílela už když příteli jeho mátinka doma připravovala svačinky do práce a požadovala, abych to jednou dělala i já (to se ve mě spletla), nebo vždy když přišla z práce, přítel se usadil za stůl, ona ho obskakovala a to bylo jen "mami, mami, mami..." - už tehdy jsem uvažovala o rozchodu a to mu ještě nefoukala vlasy Je dobře, že chceš, aby začal věci dělat sám, já na tom u přítele netrvala a začátek společného bydlení byl největší horor, co jsem zažila Druhá věc: už to, že vám do toho jeho mati mluví (omlouvám se příteli, který to bude číst) mluví za vše Jestli se stará do toho, kde a kdy spolu budete bydlet, že byste si to měli vyzkoušet, protože to a tamto... tak se bude starat i do toho, jak vedete domácnost, jak vaříš, proč žehlíš tak a ne takhle...mluvím se zkušenosti nejmenované osoby

Pokud už někdo svačinu dělá tak je jedno,jestli udělá jednu,dvě nebo tři.Nebo ty si nachystáš jídlo jen pro sebe a na ostatní by jsi se vykašlala stylem "mají taky své ruce"?
Jaký je problém udělat partnerovi svačinu?Zase tolik práce to snad není?

Proboha, nedělej to! Ne vážně, soukromí je nedocenitelná věc. Ve dvougeneračním domku by se ještě dalo zamhouřit oko, ale v bytě ne, zavání to průserem. Teda já osobně jsem neskonale šťastná, že jsme s přítelem v bytě sami, sice v podnájmu, ale radši dám měsíčně nějakou tu kačku navíc za nájem a můžu si chodit po bytě třeba v igelitce

přesně...prostě že se prostě musí domlouvat a to už chci jenom s přítelem

Reaguji na denisanapl: tak tu svačinu to by mě netrápilo, jednou udělam já, jednou zase on..takhle to mam v plánu zavést (ale v kuchyni spíš teda budu já to je jasné, chlap spíš jen pomůže) a je pravda že ten muj pomáhá se všim ikdyž to doma nikdy nedělal...meje nádobí, loupe brambory, krájí všechno možný...ve dvou se všechno dělá líp
Reaguji na Alysrazor: v igelitce jasný to jsem přítelovi říkala a co když budu chtít chodit po bytě nahá?
Zatim se zaměříme na plánování nějaký dovolený a za rok uvidíme no

Reaguji na Tiakia: Začínám být na tohle rýpání zde na omlazení opravdu alergická Zatím nepracuju (myslím stálou práci), v době, kdy mi o tom říkala, jsem chodila do školy (skončila jse teď), měla rozvrh jen pár dní v týdnu a to ani tyto dny nemělo cenu jakoukoliv svačinu chystat, protože jsem v době hodin zrovna měla pauzu na oběd, takže když ji nechystám sobě, po večerech dělám seminárky, bakalářku/diplomku, učím se na zkoušky, tak opravdu nemám myšlenky na to nachystat svačinu chlapovi, který v té době byl ještě zvyklý dát nohy na stůl a mami starej se...