V sedmnácti, když jsem byla na střední škole jsem se zamilovala o devět let staršího kluka. Samozřejmě jsem se cítila najednou dospěleji a něco v něm mi hrozně imponovalo. Byl starší, samostatný, chytrý, pro mě pohledný. Když jsme spolu začali chodit připadalo mi že jsem v pohádce, byla jsem zamilovaná a on do mě taky. Celou dobu mě zahrnoval láskou, kytkami, dárky, všechny holky, ale i kamarádky mé mamky mi ho záviděli. Po roce chození jsem se s ním přestěhovala do jiného města. Nikoho jsem tam neznala ale to mi nějak nevadilo, jsem celkem samorost a k životu mi stačí jen pár přátel.
Dnes si však myslím že jsme s přítelem na sebe byli příliš závislí a jako by jsme nechtěli do našich životů nikoho kromě svého protějšku. On odmítal jezdit kdekoliv na služební cesty a já k rodičům na chatu. Byli jsme pořád spolu. Chodili jsme spolu čtyři roky. I dnes musím říct že za ty čtyři roky mu nemůžu nic vytknou. Staral se o mě s velkou láskou, pořád byl starostlivý, jen mi přišlo že už nebyl tolik štastný. Já neměla moc přátel a myslím že jsem ho prostě dusila. Stalo se že mě začal podvádět s kolegyní z práce a nedokázal udělat žádný krok jak se mnou nebo s ní. Já se sním asi po třech měsících rozešla s tím že on si myslel že to tak bude lepší. Takže jsem cítila že on sám se mnou už nechce být jen neví jak to se mnou ukončit. Vím že mě podváděl, ale to už jsem mu dnes odpustila, jediné co mě mrzí že mi tolikrát lhal když byl zrovna s ní. Také vím že náš rozchod nebyla úplně jen jeho vina ale i má. Že jsem se ve vztahu moc nestarala a myslela si že už ho mám napořád. Přibrala jsem a jen ho vyhlížela z okna kdy přijde domů. Dnes se ničemu z toho nedivím, že to takhle dopadlo.Byla jsem hloupá, bylo mi ale 21 let a i dnes vím že bych se asi nezachovala v té době jinak. Měla jsem pocit že když má doma každý den navařeno a uklizeno, že ho mám ráda tak to stačí. Po rozchodu jsem se přestěhovala do Prahy, začala jsem zase normálně žít, sice mi to dlouhou dobu trvalo, ale přátelé a zábava kdy jsem na večírku byla 4 x týdně mě nějak odpoutali se soustředit na rozchod, i když jsem po večer bulila jako malá. S Tomášem jsem byla v kontaktu každý týden, nakonec mi volal jen on, protože když jsem mu volala já kolikrát to nebral, protože byl asi s tou kolegyní z práce. A tak to funguje do dnes. Nikdy nevolám sama od sebe, vždy mi volá on. Jsou to však 4 roky od rozchodu, do nedávna mi volal opravdu skoro každý týden, já se mezi tím rozhodla odcestovat do zahraničí, nikdy za celou dobu jsme se nebavili jestli máme někoho jiného, nikdy tohle téma nerozebíráme, většinou když mi volá tak se ptá jak se mám, jestli jsem v pořádku, jak to mám s prací, a i to jestli nepotřebuji peníze. Na vánoce mu kupuji nějaké menší dárky za to že se jezdí do skladu dívat na můj nábytek. Všichni mi říkají že takový vztah je mezi bývalými partnery divný. Je fakt že já na něj nemůžu zapomenout a on vždy když mi volá mluví o tom jak na mě myslí co asi zrovna dělám. už jsou to čtyři roky od rozchodu a já si nedokážu vysvětlit jeho chování. Nikdy mi neřekl že by to chtěl vrátit zpět, jestli by jsme to nezkusili znovu, ale kolikrát mi volá že zamnou přiletí, to se však nikdy z jeho pracovní vytížeností nestalo, taky se o vánocích když jsem přiletěla chtěl sejít ale zase mu to nevyšlo a nakonec si pro dárky přijel k mojí máme a byl tam na kávě, o vánocích mi taky asi dvě hodiny volal a ptal se mě jestli má cenu pro něj v takovém věku třeba studovat v zahraničí že kdyby se přestěhoval do stejné země jako já jestli by už nebyl starý. A jestli si můžeme někdy volat přes skype? Já byla hrozně zaražená a nevěděla co mu na to říct. No a od vánoc mi už zavolal jen jednou. Jako by mi vždy dal nějakou naději a pak jí zase vzal. Já ho mám pořád moc ráda a neznám ve svém okolí laskavějšího muže, ale také nevím zda bych dokázala s ním znovu být. Hlavně mi vrtá hlavou proč mi pořád něco naznačuje, ale nikdy mu to nevyjde.
Poslat SZ
