Chce po mně udělat "první krok"

Elis - na očích...já teda vždycky poznala, když mě měl někdo rád. Prostě ten jeho pohled a ty rozpaky, když sme se loučili...když k tomu připočtu to ráno, nepůsobilo to na mě definitivně. Ale vím, že záleží na mě samé, jenže sem v tomhle hooodně zainteresovaná a proto sem ráda za názory z venku, od vás.
No moc dlouho ne...takové to pořádné "vážnějí" chození - 3 měsíce. Vím, není to žádná dlouhá doba, ale sedli sme si neskutečně, názorově, fyzicky, oblíbenýma věcma atd. Je pro hrůza přijít o někoho takového jen proto, že nepočkal nebo že mi teď nechce dát druhou šanci...zvlášť když to napravit jde.

Tak já bych se asi zkusila ozvat první, ať pak nemáš výčitky, že jsi nic neudělala. Uvidíš, jak se chytne. A pokuď tě má opravdu rád, tak ti určitě druhou šanci dá. )

Děkuju Elis
Já sem došla k podobnému názoru...chci se mu ozvat. Jde mi jen o dobu, kdy to zatím nedělat, nebo jak se mu ozvat - jakože se sejdem a ještě si promluvíme, co ten večer/ráno mělo znamenat? Nebo že mu napíšu, že mi chybí a počkám co udělá?
Ale přesně jak píšeš...nechci mít výčitky, že sem to aspoň nezkusila. Navíc nic horší než že znova uslyším, že je konec, se nestane...

Tak já bych se ozvala asi tak do dvou dní, přeci jen na co čekat. Já bych si asi domluvila tu schůzku.