Chceme spolu bydlet, ale ...

Taky to nechápu a styděla bych se velmi hodně.

Sama jsem se od našich odstěhovala v 18, asi půl roku po maturitě a chození do práce. Nedovedu si představit, že by ze mě platili nájem, elektriku nebo jídlo...jasně, že jsem delší dobu spala jen na podlaze na karimatce, pak na matraci, ale stálo to za to

Lidi jsou různí a v rodinách je to nastavené jinak. Moji rodiče zas považují za luxus, že mají svoje soukromí a prostor a nežijí s nimi jejich dospělé děti. Taky si nedovedu představit zůstavat doma do 25 nebo 30 jen proto, že bych kvůli studiu nemohla platit všechno sama. A ve vztahu rodič-dítě to není jen o tom, kdo z toho co má, chce to najít nějaký společný kompromis.

Reaguji na panda08: nevím, studovala jsem později, při práci a s dítětem. Rodiče neměli peníze na to, abych na VŠ mohla.

Tak já neměla přítele ani lidi se kterýma bych se sestěhovala a platit zbytečně cizímu - radši budu platit rodičům, kterým se to v té době dost hodilo. Jinak bych byla schopnás e odstěhovat v pohodě, stejně jako to v pohodě zvládáme teď.A mam hotel to fakt nebyl

Ano ale když ty prachy dají Tobě, tka je to nula od nuly pojde........ono zase spotřeba vody a energií tím člověkem navíc zas o tolik nestoupne a vařit pro 2 nebo pro 3 není zas takový rozdíl...nemám pocit, že by naši tím, že jsem se odstěhovala nějak enormě ušětřili.....

tak samozřejmost to je, ale obvykle se tak děje ve společném bydlení a ne že se dítě "osamostatní" a přitom to zčásti platí rodiče.......generace našich rodičů obvykle v době studia ještě bydlela u svých rodičů nebo byla na koleji už jen proto, že byty nebyly tak dostupné.....

Ano, o to tu celou dobu jde - osamostatnit se ve chvíli, dky na to mám. někdo má dobrou brigádu/práci na částečný úvazek, někdo holt musí počkat až dostuduje......

Kdybych byla rodič, tak bych neměla jediný problém dceru finančně podpořit. Navíc, kdybychom spolu měly hezký vztah a dcera by studovala těžkou školu. Co na tom, že ještě nevydělává a má školu v místě bydliště... Rodiče zakladatelky zřejmě na tom ještě ke všemu nebudou až tak finančně špatně, když vlastní další byt k pronájmu. Prostě bych se jich zeptala, zda by ti přispěli na podnájem s přítelem. Já v tom problém nevidím.

Reaguji na panda08: jistě...jen mi přijde velice vypočítavé a nemorální - požadovat, aby mi rodiče platili luxus vlastního bydlení ve stejném městě, když si na něj nevydělám. Ve chvíli, kdy to vůbec není nutné.

Já nevím, ale prostě mi přijde dost divné, aby moji vlastní domácnost dotoval někdo jiný....Pokud chci být tak dospělá a vést si vlastní domácnost, tak si na ní musím být schopná vydělat sama. Prostě je to o principu - nejdu do něčeho, na co nemám. jasně, pokud mi to rodiče vnutí (asi tak, jako já jim vnutila svůj příspěvek na provoz domácnosti) tak bych do toho asi šla, ale ne že bych si o to říkala sama.......

Reaguji na bakalářka: a pak jsou tu ve 2. kole přece ty diskuze "jak mi zaplatí stát a kolik, chci příspěvek na bydlení, mám na to nárok..."

Mně se nezdá nic špatného na tom, že by rodiče pomáhali stejnou částkou, jakou je slečna stojí teď. Vždyť ještě studuje, navíc obor u kterého jsou určitě pyšní. Samozřejmě vše záleží na domluvě - jestli budou ochotní. A souhlasím, že asi na nic lepšího než spolubydlení to nebude. Ideálně si najít třeba 2+1 s párem, který má podobnou představu o životě. V ideálním případě třeba další studenti medicíny, kteří budou chápat potřebu klidu na učení. Pak by to finančně nebylo zas tak náročné. Dva roky do konce studia nejsou tak moc a tohle by mohl být příjemný mezikrok.

Chytáš mě za slovo - už v úvodu jsem napsala, že když student studuje v jiném městě, tak je to pro mě pochopitelné a přijatelné. To další co jsem psala platí pro případ, kdy student studuje ve stejném městě kde bydlí. protože v tu chvíli to osamostatnění se není bezpodmínečně nezbytné.
A jinak ano, jsou rodiny, kde si dítě programově vybírá školy v místě bydliště, protože by rodina prostě na jeho "vydržování" v cizím městě neměla.

Reaguji na Rebarbora: jenže právě spolubydlení zakladatelka odmítá. Chce byt jen pro ně.

A že to není bezpodmínečně nutné znamená, že je to něco nesprávného nebo nemorálního? Nebo jde jenom o princip? Vždyť to většinou pomůže osamostatnění se dítěte, když si k podpoře rodičů najde ještě práci a stará se o ostatní samo. Proč zůstávat doma jen z principu? Zvlášť, když o to to dítě stojí a rodiče to vyjde finančně nastejno. Nechápu

Reaguji na farahh:
Tak třeba to ještě rozmyslí.

Reaguji na Averys: zakladatelka píše že práce při studie nebude. Je to spíš zbytečné.

Pravda, pokud jsou na tom rodiče finančně velmi dobře - můžou dítěti dotovat cokoli. Jen kolik takových je - aby dotování dětí nemělo důsledek omezení rodičů, že na sobě musí šetřit?

Protože bezplatné zdravotnictví je jen klišé, a v tuto dobu věku dítěte by se rodiče měli začít připravovat na stáří, aby nemuseli spoléhat na stát.