Chorobná žárlivost

ahojky,promin,že odepisuju až ted...jo určitě bych žárlila i na jiného,je to vyzkoušenéměla jsem před ním týpka,na kterýho fakt holky letěly-mladej,hezkej,bohatej a hlavně to všechno uměl nosita džentlmen ještě k tomu a to se jen tak nevidí taková kombinace a to jsem měla peklo,vydrželo nám to dva rokya ted mám tohodle,kterej mi nedává příležitost žárlit,tam ten,ten byl vyloženě na ženský,na každý si něco našel co se mu líbilo,tenhle nééé,ale žárlím stejně...jo a ještě ke všemu,on není žárlivej vůbec

lenninnka

to je přesně a nesobecky napsaný návod, díky

ija
Pracovat s muži je velmi poučné, hodně mi to pomohlo vše pochopit.

Ahoj...tak tam jeď taky???Já bych žárlila taky,kdybych věděla že tam bude holka s kterou mě podvedl....no a myslim ,že ti to neřekl úmyslně...já chlapům moc nevěřim...jasně každej je jinej ale bohužel mam s nima špatný zkušenosti....jela bych tam s nim...

Zdravím, delší dobu tu sleduji diskuzi a i já patřím k těm stíhačkám.
Nikdo mě dříve nepodvedl, ale měla jsem smůlu na partnery, ten poslední byl se mnou 2 měsíce a ani nevím proč, arogantní namyšlenej frajer a já byla slepá a neviděla, že mě vlastně ani nemá rád, naštěstí to tolik času nezabralo, čert vem 2 měsíce.

Pak se přidalo pár špatných zkušeností se seznamováním na internetu...až jsem na chlapy zanevřela.
A jak to bývá v momentě, kdy to člověk nejmíň čeká jsem poznala moc fajn kluka, první měsíc jsme spolu v podstatě jen kamarádili, a já mu začínala věřit, jen do té doby, kdy jeden den, co jsme byli spolu a on pak šel do divadla s jinou slečnou. Ta trapná situace před divadlem, stála tam krásná drobná černovláska, nastalo trapné ticho pár sekund, já mu řekla ahoj a odešla.
Doma jsem jen brečela a on mi pak psal sms jak je to super představení, že na to musíme jít někdy taky....v tu chvíli bych vraždila.
Následující den jsme se sešli a promluvili, narovinu jsem mu řekla, že nemám právo žárlit, nicméně že mi to přišlo trochu zvláštní a co bude mezi námi, zda chce něco víc nebo jen hledá kamarádku a on že mu na mě záleží a že má zájem o něco víc.
Ještě nějaký čas mi trvalo než jsem našla důvěru, půl roku bylo vše v pořádku a pak jsme se ze srandy venku fotili a jemu tam při prohlížení pořízených fotek naskočila zase ta samá holka, dost mě to vzalo, on že je to kamarádka, tu fotku tam má jen kdyby mu volala a že se od toho divadla neviděli.
Jsem hysterka a zakázala mu ji, párkrát mu poslala pár mailů s přílohami a teď ho nekontaktuje, před rokem se vdala, jemu poslala na mail jen oznámení, viděla jsem ji jednou v divadle, kde jsem byla s přítelem, protože on tu hru nasvěcoval a ona ho vůbec nekontaktovala a když jsem přítele na ní upozorňovala, hodil na ní takovej zvláštní pohled....skoro až nenávistnej, asi za ty scény co měl se mnou díky ní.

Pak jsem ještě žárlila na 1 jeho kamarádku, jednou jsem ji i kontaktovala a ona mi psala že ať neblbnu, že ji přítel kontaktoval jen kvůli tomu že nevěděl co s mojí žárlivostí a že by mi snesl modré z nebe a že můžem někdy ve 4 zajít na kafe.

V současnosti docházím k psycholožce, z vlastní iniciativy, přečetla jsem i jednu publikaci o žárlivosti kde byla trefná poznámka ať si dotyčný ujasní co má raději, jestli přítele nebo svojí žárlivost....na čas mi ta publikace pomohla (Grada)
ale pořád s tím bojuju, už nedělám takové scény, ale občas mě to zahlodá, říkám si ale kdyby přítel chtěl tak by mě podvedl stejně.
Když mu přijde sms či mu někdo volá a jsme spolu, tak mi řekne kdo to je a sms přečte, nevypíná zvuk, neskovává mobil i když ví, že jsem mu několikrát do něj koukala a já přestala šmejdit.
Máme teď o něco šťastnější vztah.

Je spíš vtipné jak člověk měří jiným metrem sebe a jiným přítele. Když jsme jeli do Plzně s jednou hrou kterou nasvěcoval, tak jsem šla na pivko se 3 známými (jsou taky z Plzně a známe se dlouho, ale spíš virtuálně na 1 foru), přítel nedal vůbec znát, že by žárlil, ale jednou mi to trochu vyčetl. A to jsem mu ani nepřiznala, že 1 z těch kluků měl tenkrát o mě velký zájem a pořád to trochu jiskří.

I já mám občas myšlenky co když se najde někdo lepší, ale vím, že nejjednodušší je ze vztahu odejít, daleko těžší je ho budovat, snažit se ho zlepšit a ty krásné 2 roky zahodit jen tak nechci. V partnerovi mám jak oporu, tak i nejlepšího přítele (v době kdy to s našima doma už tak neklape).

pekne si to napisala a ak sa smiem opytat, ako dlho navstevuješ psychologa? a myslis,ze ti to pomaha? a ak ano,tak v com to je? ja som v tomto podobna ako ty.a mam to aj velmi podobne - mam super chalana, ktory mi vobec nedava dovody ziarlit a ja si furt daco hladam a zdovodnujem. je to fakt hrozny pocit.

Můj první přítel byl spolužák ze střední, bydleli jsme spolu asi 2,5 roku a byl neskutečně žárlivý. Tohle nenos,v tom vypadáš jak nějaká d....támhle to nenost. Až jsem se jednou naštvala a dala mu kopačky. Poté jsem se dozvěděla, že mě několikrát podvedl-takže mám zkušenosti že většinou, když chlap žárlí, sám to dělá.
Já jsem po tomto vztahu dost nedůvěřivá. Nevěřím už nikomu

Já jsem měla několik vztahů, ale šíleně žárlivá jsem byla až v tom posledním. A myslím, že jen kvůli jeho chování. Dřív to byl takovej idol ve městě, takže když jsme spolu začali chodit, pořád mi vykládal, jak měl každou a jak ho holky balí atd., a opakoval to tak často, že jsem tomu začala věřit, že ho chtějí pořád. Navíc jsem postupem času, co jsme byli spolu, na sebe hodně dbala a vypadala opravdu daleko lépe, než když jsme spolu začali chodit, a on říkal, že to on mě takhle "vytvořil" Taky byl přehnaně kamarádskej a každou holku pár minut po seznámení nazýval kamarádkou...začala jsem žárlit (kdo by taky nežárlil,když by mu ten jeho říkal, že ho všichni balí atd...), on začal lhát, já to zjistila a začala dělat scény, šlo do to kola a nakonec jsme se rozešli. Poslední kapkou jeho neomaleného chování pro mě bylo, když jsme byli na silvestra 2 páry na party, byli tam ještě nějací jiní lidi, a můj přítel a jeho kamarád (kluk z toho druhého páru), tam pozvali na bar na pití nějaký dvě blondýnky a fotili se tam s nima a bylo jim jedno, že jsou tam s náma. A přitom jsme seděli všichni u jednoho obrovskýo stolu, pokecat a napít se tam....já jsem třeba s přítelem seděla a pila u stolu, mně na bar na pití nepozval, a nějakou cizí holku jo...no nic, můžu být ráda že spolu nejsme, protoež takovýhle chování vyžaduje hodně silný žaludek, asi málokterá ho zkousne...až jí začne vykládat, že Orsay, HM a Zara jsou podřadné obchody, že má nakupovat v Guessu a že jí "vytvořil", to snad vezme nohy na ramena každá

Mě by zajímal váš názor na toto:
seznámila sem se se současným partnerem přes internet (4 měsíce spolu), nedávno sem jeho chybou zjistila, že neustále vyhledává nové a nové kontakty... a to tak, že vyloženě dotyčné ženy oslovuje, jako kdyby nikoho neměl. Chce si najít lepší, není si námi jistý? Kdybych toto nevěděla, myslela bych si, že je vše O.K., i když je pravda, že jsme se třeba už kolikrát chytli.
Nevím, zda do vztahu dávat energii nebo se na to vykašlat - já totiž nehledám a ani tuto potřebu nemám, tak moc nedokáži pochopit jeho.

Hmm tak tady jsou dvě varianty:
1. zvyšuje si sebevědomí (mám spousty zadaných kamarádů na seznamce a loví tam)
2. má tě jen pro to, aby nebyl sám a hledá dál

Která z těchto variat to je, to nevím. U té první bych to nevzdávala, dělá to hodně kluků. No a ta druhá je horší

Zeptej se ho.

Milísek
ta 2. varianta - brrrr, hnusné - kdyby to tak bylo

Vláďa
zeptat se můžu, ale on může tvrdit, že ne a přitom to tak bude, poznám to leda když me narovinu řekne pravdu do očí

ty vztahy jsou vážně komplikovaný, když už sem se dostala z jednoho v leččems znekliďnujícího, mám to tady nanovo???

Tak nějaké vysvětlení by Ti přece podat musel. Nenapadá mě nic, co by to chování ospravedlňovalo. Řekni mu narovinu, že to není chování, které by vypovídalo o jeho rovném charakteru, a že nic takového nemáš zapotřebí. Není mu patnáct, ne?

Teď to nemyslím zle, ale udivuje mě, co si je holka pro sebe schopná obhájit a nechat si líbit.

Chlapi si vždycky nějaké vysvětlení najdou a pravidivé být nemusí.
Jak říkám, mám spousty kamarádů, kteří mají přítelkyně a jsou na netu

že? no mám ho ráda... vztah sem nechtěla a teď když ho mám, tak zas o něj nechci přijít

právě...a bude jen na mě, zda budu chtít věřit nebo jít raději dál

díky holky! ale není mi z toho 2x do skoku...