Chování partnera k těhotné partnerce

mně se to tedy taky nelíbí, já sice ještě nejsem v 7.měsíci, ale přítel od začátku co ví, že jsem těhotná, tak je strašně zlatý (on byl tedy zlatý i předtím), pořád mi kupuje dárečky, pokaždé když jeden nebo druhý přijdeme z práce, tak políbí napřed mě, a pak moje bříško (dokonce i když máme sraz třeba ve městě - musí to vypadat celkem komicky, protože mám ještě malé břicho, takže asi spoustě kolemjdoucích nedojde, že je tam schované mimi), večer miminku hraje na kytaru (prý aby bylo muzikální) a občas zpívá (z toho tedy miminko spíš ohluchne), a někdy i čte pohádky...no prostě dělá psí kusy, chápu, že on je asi opačný extrém od výše uvedeného. Ale jsem šťastná že ho mám a myslím, že jak se chová ten partner popisovaný "ibiškovou" vážně normální není a nic dobrého z toho bohužel nekouká Jinak teď máme v práci hned 3 chlapy, jejichž partnerky jsou těhotné, a všichni se chovají docela fajn (aspoň co vím - spěchají domů, z firemních akcí mizí dřív atd.)

Jé, tak to zní fakt zlatě, máš doma výhru

Snad ne, no, snad to bude v pohodě, dost holek tu píše, že tento "nezájem" je do jisté míry normální...

To ano, ale spíš bych viděla problém v tom,že partner nemá zájem něco budovat, nechová s k ní zrovna nejlíp a když je jí zle, jde radši pryč. To už není nezájem o mimi, které zatím není, ale nezájem o ni a jejich budoucnost - a to si myslím, že se nezmění- ba naopak možná i zhorší (malej bude brečet, ona bude nevyspalá, nervozní, on taky) to už je pak kousek k hádkám atd. Asi si sama bude muset počkat na to, jak se bude chovat, ale zázraky bych nečekala.

V tomhle máš pravdu. On je prostě taková... mouka, jak se říká. Doposud to nebylo tak žhavé téma, akční je prostě ona, jenže s přicházejícím miminkem najednou je zapotřebí, aby byli akční oba, případně aby chlap převzal svou otcovskou roli (emancipace, neemancipace) a o rodinu se postaral. Na tohle mám stejnej názor.
Jenže k tomuhle ho asi nejde nějak dokopat, k tomuhle musí dojít sám. :-/

Manžel se ke mně choval podobně jak viz hl.příspěvek. Břicho jsem mu musela narvat až pod nos, aby si mě všiml, žádný hlazení natož pusinkování nehrozilo. Věčně byl v pryč s kamarádama, o veškerý zařizování pro mimčo se nestaral, ke mně se choval naprosto normálně, jak kdybych těhotná nebyla /nechal mě tahat se po baráku s kýblem v 8.měs.při rizikovým těhu, v obchodě jsem se skládala věci do tašek a on stál jak knížepán za mnou apod./.
Po porodu byl z malé vyplesklej, nevěnuje se jí sice podle mých představ, ale časem se to lepší, teď v sobotu s ní byl poprvé sám venku! - dcera bude mít 2roky a já mám hnisavou angínu,tak musím ležet doma.
Jinak s úklidem atd.mi nepomáhal nikdy a nepomáhá dál...

No každopádně myslím, že příklady toho jak to NEMÁ vypadat nejsou zrovna ty pravé. To, že je víc chlapů, kterým chybí základní slušné vychování ( viz. muž Tiny ), neznamená, že je to v pořádku. Ba naopak.
Jak už tu bylo napsáno, kochání a mazlení s bříškem není ten zásadní problém - každý je jiný - jinak se projevuje atd.
Ale ty ostatní věci, které jsou zde popsány bych nesnesla, ani za svobodna, ani vdaná a ani těhotná...Každý máme hranici jinde a co se rozhodneme snášet je jen a jen na nás. Ale můj názor je ten, že život je příliš krátký na to, aby jsme se smutně trápili někde vedle někoho - kdo k nám nemá ani špetku slušnosti a úcty.

ibišková

V sedmém měsíci se s ním asi rozcházet nebude, špatně jí bude pořád. Aby s ní seděl a koukal, jak jí to nesluší a stěžuje si, to není nejlepší řešení. Hádat se s ním dva měsíce před porodem mi taky nesedí. A´T si holčina ty hormony uvědomí, na co stačí, to ať zařídí sama a počká, až bude mimi. O moc víc se teď dělat nedá. A možna, že se pak všechno usadí, ale řešit to dva měsíce před porodem je uhozený.

ibišková
No já bych si dovolil říct názor "z druhé strany"... Je to tři měsíce, co jsem těhotenství své ženy přestal prožívat - spoustou věcí a nálad mne štvala, taky jsem občas byl rád sám, nebo s kamarády... Každopádně, o dítko jsem se aktivně zajímal a u porodu jsem byl! No nemohu říct, že by se mnou nějak cloumali emoce, zřejmě na to nejsem, ale dítko jsem si po porodu převzal a bylo u mne spokojené... Trochu jsem znejistil personál, když jsem jim ho nechtěl vrátit... Dodnes platím za toho, kdo dítko uklidní, když je třeba!

Mohu potvrdit, že dítě je velké prověření vztahu a ne každý vztah jej ustojí... Já si dítě přál a i přes to to byla pro mne velká změna...

ibišková

aha tak mně zase tohle připadá ujeté

Mám 3 měsíční holčičku, takže moje zkušenosti z první ruky a při dobré paměti.

Manžel celé moje těhu vnímal spíš jako můj změněný stav a tečka. Miminko byl jen abstraktní pojem, něco co tu za čas bude, ale co vůbec netušíme, jak bude vypadat. Takže trpělivě stál za rohem se sklenicí vody, až skončím se zvracením na záchodě, vozil mně po doktorech a tak. Nicméně nejevil nejmenší zájem o výbavičku, tu jsem pořizovala sama. Ať prý nakoupím všechno po netu podle vlastního uvážení, on o tom ani nechce být informován.
Jo a pak taky se mnou někdy kolem sedmého měsíce přestal spát. Prostě se pro něho to břicho stalo příliš asexuální. A co tak sleduju a vím, je to celkem běžné. Akorát to většinou ti chlapi maskují za "nechci ublížit miminku". Tak jen aby se na to kamarádka připravila.

Po narození mrňouska nenastal žádný obrat o 180 stupňů, ječící uzlíček moc pozitivních citů nevzbudil
To spíš postupně, jak malá začíná být společenská a povídá si, tak k ní našel cestu. A bude líp

Jak už tu ale zaznělo, dost mně překvapuje, že přítel té kamarádky neřeší bydlení a věci okolo. To pro tvou kamarádku musí být strašně deprimující.

Já na těhotenství vzpomínám moc ráda, mám partnera asi jako Julinda - hlazení bříška, pusinky, každý večer masáž nohou - miluju to , denně mi kupoval můj oblíbený sýr - protože jsme ho v těhu mohla jíst na kila, zajímal se o to, co kupuju...Já jsem si všechno pro mimi vybrala sama, ale tak jsme to chtěla, jen jsem mu to dávala před objednáním ke schválení, ale nikdy neprotestoval...Během těhu zařídil hypotéku, koupili jsme si vlastní bydlení, u porodu byl, když držel dceru poprvé v náručí, tak brečel, z porodnice odcházel v devět večer a to jen proto, že jsem mu řekla, že už půjdu spát...
Po narození se jí bál koupat a přebalovat, přišla mu křehounká a malinká, ale v zavinovačce jí pořád nosil, jezdil pyšně s kočárem...Když byly Aničce asi dva měsíce, tak jí začal i koupat a od té doby je to jeho záležitost - koupání s tátou má Anička asi i radši, protože dělají ve vaně blbiny, kdežto mamka jí jenom umyje a sypeme do postele
Jestli jí nechává samotnou doma, když je jí špatně, tak to je opravdu "opora". A co bude dělat, když budou mít dítko křiklouna a ona bude psychicky i fyzicky na dně? Půjde s kamarády ven a jí tam nechá se zbláznit?

Mně to teda jako normální chování nepřijde. Jestli to bude pokračovat, tak bych řekla, že jí brzo přestane bavit starat se o miminko a ještě mít doma dospělýho, ale nezodpovědnýho a rozmazlenýho chlapa a vybere si radši tu možnost být sama s mimčem.
Dovedla bych omluvit (ale ne pochopit), že jí ted bříško nehladí, nepovídá si sním - asi to každej chlap bere jinak. Ale to, že se nestará o bydlení, mizí ven - to by mně strašně vadilo.

přijde mi normální, že se chlap stará, pomáhá, toleruje, respektuje

nevidím za nutné hladit břicho, líbat ho, povídat si s nenarozeným miminkem ( třeba mě osobně bylo to hlazení nepříjemné) - ne všichni muži mají tu potřebu až tahle vyjadřovat city
a co se sexu týká - je spousta mužů, kteří mají pocit, že by mimču mohli ublížit

nenormální mi přijde, že nemá zájem řešit společnou budoucnost, nebere ohledy na rizika, nechá tahat nákupy, kýble s vodou, . . .

osobně si nedokážu představit mít s někým takovým dítě - dyť přece to, jak se ke mě chová normálně (jako pomoct s taškou, vyluxovat, umýt nádobí, otevřít dveře, pomoct do kabátu, udělat večeři, donést nákup, vynést odpadky, namasírovat záda, pohladit, dotýkat se, . . .) svědčí i o tom, jak se ke mě bude chovat i po narození potomka a i o tom, jakou v něm budu moct mít oporu

to, že si nevšímá a zmizí?

a neměli by to mít už dávno sehnané? Nevím, zda to bylo plánované, pokud ano, tak to měli mít už dopředu naplánované a pokud ne, tak v 7 měsící hledat bydlení....nevím.....

jinak ano, mají hormony rozbouřené apod....ale i chlap by se měl zajímat..

Dovolím si to zde trochu "odlehčit"... Já jsem taky dořešoval majetkoprávní vztahy ohledně našeho bydlení, až když byla má paní v sedmém měsíci... Do té doby mně to nějak extra netrápilo, ale respektoval jsem její přání přivést dítě z porodnice "do našeho!" Po skoro sedmnácti letech společného soužití, (sakra, to uteklo...), si měsíc před porodem, (z praktických důvodů), u mně zřídila trvalý pobyt. Zřejmě asi nebudeme vzorem toho, jak to má být. Má paní nepřijala při naší svatbě před 14ti roky mé příjmení a i malá nese její příjmení... Oba ctíme dohody, takže malá se na mé přání jmenuje Melanie.

Perlička - ženě praskla plodová voda v servisu, když jsme "stahovali" po opravě mé služební auto. Nu, auta jsme dovezli, jenže na jejích kalhotech to zanechalo skvrny... Přestože jsem naši pračku již několikráte byl nucen opravit, tak stejně netuším, jak se v ní pere. Povšiml jsem si jen u jedné opravy, kde byl tehdy nastaven programátor, a proto že jsem nerozluštil, kam se co sype/leje, tak jsem gelem na praní polil prádlo... No, klaplo to a protože taky netuším jak se žehlí, tak jsem její kalhoty usušil složené "na puky!" No v porodnici jsem byl za frajera, když jsem její kalhoty donesl čisté, "vyžehlené" a ještě mnou upečený makovník!

K předešlému - stud by mne fackoval, kdybych mou ženu před porodem nechal vláčet těžké nákupy! Vše jsem dovezl. Rád vařím a právě proto naše lednice před pododem byla plná sklenic se zavařeným jídlem! Já jsem navařil a žena přebytky zavařila do sklenic, či zamrazila... No, vypadalo to u nás, jako že čekáme válku...Prvních čtrnáct dní po porodu jsem měl v práci vyjednanou práci z domova, abych ženě pomohl...

Apropó, část výbavy jsem sháněl já, dával do kupy kočárek od přátel atd...