Chybí mi kámoška

Hmm holky, přidávám se do klubu... já teda bydlím v šíleném zapadákově, tudíž nějaká seznamovačka s novýma lidma absolutně odpadá - akce, hospody atd. jsou mi tak nějak volné, tudíž v mém věku kolem 20ti je to snad nadlidský úkol najít slečnu s nějakými zájmy a se kterou bych si rozuměla, přitom toho nechci moc
Noo, vidím že je nás dost, a závidím těm, které mají "jenom" 3 kamarádky

Docela mě takhle při večerní depce uklidnilo že nejsem sama.. Taky se přidávám, přestěhovala jsem se do Prahy, ale moc kamarádek tady taky nemám...lépe řečeno jednu lepší kamarádku ale ta nemá věčně čas, jinak bych to mohla říct tak, že si našla jiné kamarádky, pak ještě jednu ale ta má pořád školu a ani se tolik ještě neznáme.. Nemám s kým jít na nákupy, jít večer na drink, na kafe...až je mi z toho smutno..Pak mám kamarádky v rodném městě, jenže to je daleko...Tak se často cítím taková osamělá až jsem z toho někdy smutná..přítele sice mám ale ten má pořád jenom práci a práci, tak se hodně stává že jsem doma sama a prostě nemám co dělat a chybí mi opravdová kamarádka

No tak já teda kámošky mám, ale nejsou to takový ty, s kterýma bych řešila úplně všechno a s kterýma bysme tu pro sebe byli ať se stane cokoli... měla jsem nejlepší kámošku od základky až do minulýho roku, chodily jsme spolu do třídy, ale pak jsem jí ztratila... a najednou jsem neměla nikoho... protože když jsem měla jí, tak jsem ani nikoho jinýho nepotřebovala a vůbec jsem nemyslela na to, že bysme se někdy přestaly spolu baviz...chybí mi holčičí drbání, noční přespávačky, řešení blbostí,...

Reaguji na Kubacis:

No taky se mi zdá, že o mě

Hlásím se též, že mi chybí kámoška, protože vlastně většinu svého života jsem ji měla vedle sebe, s drobnými pauzami,ale v kontaktu jsme byly stále. Byla jednou z mála, které jsem se mohla vykecat, dobře poradila a naopak. Chodili jsme spolu mezi lidi - diskotéky, víno apod. Zkráceně "rozešly" jsme se z důvodu, že naše názory na život se začaly lišit a pomalu jsme si začínaly nemít co říct.
Byla jako moje dvojče v názorech na svět, život, chlapy, vše jsme rozebíraly spolu.
Chybí mi strašně, řekla bych, že je to i horší než rozchod s chlapem. Nemám s kým pokecat, rozebrat problémy, zážitky. Je mi z toho smutno.

ahoj uplně tě chápu já odjela do anglie na rok jako au pair a taky tu nikoho neznám a cítim se hrozně sama ....

Klidně budu vaše nejlepší kamoška

Holky, pomalu nevěřím svým očím.. Už nějakou dobu řeším ten stejný problém a myslela jsem si, že takových jako já, je málo.....teď vidím, že tak tomu vůbec není. Sice jsem hodně cestovala a při škole vždycky pracovala (proto bylo příležitostí na ztrátu kámošek hodně), ale i přesto mám na kamarádky fakt smůlu. Už jsem v tom hledala nějaký karmický problém. Přitom se ráda seznamuji s novými lidmi.....

Zkouším to i přes seznamku, ale není mi to zatím nic platné. Asi budu muset slevit se svých požadavků, hledala jsem někoho podobného jako jsem já - sport, hory apod.

Pokud by tady byl někdo z Karviné, ozvěte se mi!

Přátelé přicházejí a odcházejí Já mám v podstatě kolem sebe takový malý okruh přátel a jsem spokojená. Najdi si nějaký zájem třeba tancování, jogu, kreslení, jazyky..a někoho potkáš a nebo si dej rovnou inzerát na internet, že hledáš kámošku. Nejsi v tom sama, kdo nemá přátele. Moje máma už žádnou kamarádku nechce, protože tam byla závist a nebo jí vyměnily za lepší platové podmínky ve formě premie. JJ jaké rány člověk nedostane od přátel

tak já mám kamarádky, ale vidíme se opravdu málo a nemám žádnou nejlepší.Asi to s holkama neumimpřitom, bych si hrozně aspoň jednu přála, jenže jsem na ně vůbec neměla čas, škola, práce,ještě jsme se k tomu stěhovala. Teď bydlim v Lovosicích a vůbec nikoho tu neznám, nemám s kym (kromě přítele)jít na zmrzku, pokecat, koupit pár hadříků.Já bych si jí hýčkala)někdy je mi to tak líto, že mám ztoho až deprese, že nejsem schopná s někym vyjít, přitom jsem myslim bezkonfliktní,empatická, přejícídávala jsem si inzerát, ale nic.-((nevim, kde se s někym seznámit..v práci mám kamarádky, ale je to spíš povrchní, sem tam na pivko...

Je to celkem paradox. Vždyť lidí je všude kolem haba děj. Všichni plné profily facebooku "přátel", ale ve skutečnosti je každý sám. A když už někoho máte tak vás stejně neposlouchá. Někdy je lepší se vypovídat cizí, nezávislé osobě - pokud má zájem - jenže kde takovou sehnat - psycholog

Reaguji na jollyhood:
Máš naprosto pravdu.

Reaguji na victoria2: Tak to je doslova přesně o mě, akorát že já nemám ani toho přítele Můžem klidně na to kafe někdy zajít

Vidíš a já takhle pár let zpětně odpovídla 3 holčinám na inzerát... a neozvala se ani jedna. Tak asi kamarádku zas tak nepotřebovaly
Tohle už nějak neřeším, ale mile mě překvapilo, kolik nás je. Marně jsem si myslela, že velmi blízkou kamarádku mají snad všichni. A díky Omlázku zjišťuju, že asi zas tak divná nejsem . Taky bych se ráda někomu svěřovala a měla si s kým probírat babské věci, ale naposledy mě holčina (kterou jsem za dobrou kamarádku pokládala) pomlouvala za zády a já se přes to nepřenesla. Podle názoru druhých mi záviděla určité věci a po třech letech to dopadlo tak, že spolu sotva komunikujeme. Aspoň jsem se naučila chodit sama nakupovat a cvičit. Zjistila jsem, že to jde a ne že né .
Každopádně, kdyby tu byla nějaká holka z Prahy (nejlépe Trója a okolí) kolem 28 let, tak se nebráním.

ahojky holky,

tak se taky hlásím do klubu:/

mám řekněme známé a tak, spíše tedy bývalé spolužačky, které si našly jiné lidi odešly na školy a na mě zapoměli:/
čili jsem doma jak bloud pokud nejsem v práci a štve mě to.

čili pokud je někdo z okolí benešovska budu ráda za SZ mě je 23 a bydlím kousek