Chybí mi kámoška

Taky nikoho nemám, už několik let... a zvykla jsem si

Já mám teda už delší dobu pocit, že mi kamarádky chybí, neříkám, že nemám žádné, ale prostě to nejsou kamarádky, se kterýma bych mohla pořád něco podnikat a nejsme si zas tak moc blízké. Asi neporadím, ale zvykat si na to nechci..

mě se ti kamarádi taky nějak rozutekli.. ale na druhou stranu si říkám, že bych na ně asi stejně neměla čas, škola, práce, práce kolem bytu a partnera , on je asi moje jediná kamarádka..aspoň teda bydlíme spolu,.. ikdyž mi občas chybí starý časy a kamarádky.. ale pak mě napadne, že na to nemám čas a jsem zas trochu klidnější..

noo mám to nějak podobně taky ted nemám pořádnou kámošku s kterou si mužu pokecat a hlavně jí věřit..

ona se dobrá kamarádka těžko hledá

Tak já to mám tak, že bydlíme s přítelem, do toho oba pracujeme, škola atd., že bych na ty kamarádky čas taky neměla. Jako mám dvě fakt opravdové, kterým můžu říct opravdu cokoliv, ale jedna má přítele stejně jako já, takže taky času málo a druhá zas celé noci kalí apod., takže se to špatně dává dohromady, protože mám opravdu hodně aktivit jiných. Občas se mi zasteskne po těch středoškolských letech, kdy jsme s holkama furt chodily na kávičky a drbaly ve škole, ale na druhou stranu si říkám, že už jsem přece jenom dospělejší, rozumnější a zkrátka mám určité priority, které jsou pro mě důležitější. Můžu říct, že mám snad toho nejúžasnějšího přítele, který je pro mě tou "nejlepší kamarádkou" ( i když si na toto už léta nehraju). A v neposlední řadě taky máma. Oni jsou zvyklí na to, jak jim vždycky padnu do náruče a vyzpovídám se, když mě něco trápí...Takže jsem vlastně šťastnej člověk.

Tak já to mám skoro stejně a taky mě to štvě prostě nemám kamarádku, která by si na mě udělala čas. Nevím co bych dělala kdybych neměla přítele...

Dobrý kamarádky mám tři, pak ještě pár takovejch těch s kterýma si ráda popovídám, ale ne tak často a neřeknu jim vše.. ale stejně když vidím, jak někdo má kamarádku v podstatě jako sestru, jezdí spolu na výlety, dovolenou atd. tak takovou teda taky nemám.. Je mi 21, ale vidím, že čím budu starší, tak to bude horší, času je čím dál tím míň Na druhou stranu já jsem i ráda sama, zkus to taky, zabavit sama sebe, být ráda, že máš na sebe čas

To Frooomenka: A v práci, ve škole nebo nikde, kam chodíš, není nikdo sympatickej? Třeba ve fitku, v kavárně nebo kdekoli, kam chodíš? A kamarádi Tvého přítele nemají žádnou super přítelkyni nebo kamarádku? Zkus se poptat, řekni, že Ti chybí někdo na kávičky nebo tak. Popřípadě si normálně podej inzerát, je spousta holek, co se různě stěhuje např. za prací a taky jí chybí kamarádka. Já bych sama nikdy nebyla, jsem strašně moc společenská, i když před tunou známejch dávám vždy přednost pár opravdu kámoškám a kámošům.
Pro ostatní: holky, já bych se teda nikdy neupínala jen na přítele/manžela a dost nedokážu pochopit holky, co to dělají. Za prvé by mi chyběla společnost a názory taky jiných lidí, za druhé, kdo říká, že jste spolu navždy? Co budete dělat v případě rozchodu? Zůstanete úplně samy?? Neříkám, když nikdo nemá jinou možnost, ale "nemít čas" na kamarádky, protože "mám přece přítele/manžela", to je strašlivá blbost. Tedy podle mě.

Nevím, na koho tyto slova patří, ale já rozhodně nepatřím mezi ty, které by se upínaly na svého přítele! Žiju s ním ve společné domácnosti, tak je (asi ne) všem jasný, že s ním nějaký čas trávím. Svoji odpověď jsem myslela jen tak, že kamarádky, kterým můžu věřit, mám tak 2, ale z důvodu práce, školy a koníčků nemám čas na časté sedánky a spářky. Tím jsem chtěla naznačit, že netrpím absencí kamarádek, jak tu některé píšou, ale spíš já na ně nemám tolik času, kolik bych mít měla. Ale samozřejmě si na ně najít čas umím, protože pokec s kámoškou nejde nahradit.

Mám to samé, doma mám dvě nej kamarádky se kterýma můžu vždy počítat a když přijedu tak někam vyrazíme. A i když s nimi třeba 3 měsíce nepíšu a nevolám, tak když se sejdeme bavíme se jako by sme se viděli včera a vždy si na mě najdou čas-tomu říkám opravdové kamarádky. Ale tu v Praze nikoho takového nemám.Domluvit se s někým a jít ven je občas téměř nemožné. Každý má totiž své stálé kamarády se kterýma něco podniká, kolegové mají jíné zájmy nebo už mají děti.

Já mám také to samé, když mám čas já, kamarádky nemají. Ztratila jsem tu čekací dobu na to, až se mi ozvou druzí a ani se neozvou!. S kamarádkou jsem trávila Silvestra a Ona pak šla za svými kamarády, já jsem šla domů a od té doby se mi neozvala. Od té doby, co jsem na střední tak už nikdo nechodí ani na pět minut na cigaretu. Jsem z Prahy a nesnáším, když musím jet pozdě v noci domů, protože u nás už kolikrát někoho přepadli, zabili a podobně. Je to holt těžké najít dobrou kamarádku

To mi mluvíš úplně z duše, tím že nepiju a vyhýbám se zakouřeným hospodám je pro mě prakticky nemožné se s někým skamarádit. Navíc pracuju i studuju mezi samýma chlapama, mám mezi nimi dost kamarádů, ale to je přeci jen takové jiné kamarádství. Mám taky takový problém, že s lidma sice umím vycházet dobře, ale málokdy mi někdo přijde natolik zajímavý, abych se s ním chtěla nějak pravidelně stýkat, prostě by mi to kamarádství nic nedávalo. Ještě, že mám přítele, nevím, co bych bez něj dělala

Ty jo, co je to dneska se všema? Problémy se seznamováním, nikdo nemůže k sobě nikoho najít a do toho ještě problémy s kamarády. To je síla! A čím je člověk starší, tím hůř se asi seznamuje...
Já nemám doma pomalu jedinou kámošku. Mám partu kamarádů, kluků. Je fajn s nimi zajít na pokec do hospody, zapařit na dýzu, slavíme spolu narozky, podnikáme spolu akce jako společné dovolené, grilování, atd. Jenže stejně mi občas chybí holka, který bych mohla svěřit holčičí trápení, pokecat o šminkách a vlasech a dojít prošmejdit obchody
Kámošky mi zůstaly tam, kde jsem studovala VŠ a jinak jsou tak různě po republice. Taky se někdy cítím tak osamělá...