Přítel si nanašel cestu k mé dcerce, co dělat?

Tak to přítel teda pěkný blb - tohle říct? Je to necita. To, že jsi podle sebe trochu zanedbala její výchovu, no, tak ruku na srdce, dnešní generaci kolikrát můžeš vychovávat sebelíp a stejně to nepomůže. Puberta řádí pořád dřív a dřív, z toho vyroste, to s eneboj. Hold ty musíš zakročit v její výchově i těď.
A oni se spolu hádají? Nebo proč k ní má tu averzi? Přijde mi to docela sprosté od ěnj, když si asi neuvědomuje, že žijete společně a musíte spolu nějak vycházet přece.

Někteří lidi si holt nesednou Ne každý vyjde s každým.
Pokud se tvůj přítel snaží to před Tebou skrývat a vysloveně jí to nedává najevo, jen jde o jeho vnitřní pocit tak to není příjemné ale tohle se prostě občas stane.

Neblbni, vždyť výchova tě utváří a možná proto je ta dnešní generace taková Děti se rodí stejné jako před 100lety

Ahojky.. jsem to já co mi to nešlo založit... ano je to blb a je to od něho hodně sprosté! ano zanedbala jsem vychovu, to priznám,ale byla jsem vzdycky na to sama, můj ex mi ani v tomhle nepomáhal, a jsem rozhodnutá zakročit v její vychove i ted, a od neho chci jen podporu nic jiného,ale pokud se nebude snazit i on, tak to potom nemá cenu, nejak si tu cestu k ní najít přece musí, nežijeme spolu ještě extra dlouho aby dělal závěry podle mě. Nehádají se spolu,ale ho prostě vytáčí, její vztekání, pláč, a když říka to neumím, to mi nejde atd. a tím se to proste stupnovala až to doslo do výse, kdy by se třeba nejraději sebral a odesel. ale já jsem mu sama řekla, pokud si s ní nebude hrát, bavit se s ní, tak tu cestu si nenajde, jen tím ze nad tím bude premyslet nic nevyresi..taky jsem mu rekla, ze to je jen díte a děti se mění vyrostou z toho. ted tu mame treba jeho dcerku na víkend, je o půl roku strarsi jak moje, a jsou zlaté hodné, hrají si spolu. chápu, že když je nelinka sama, prostě se nudí a vyzaduje pozornost...

Reaguji na nesamira: Nechci se zastávat ani jedné strany, v mnohém z toho co píšeš máš pravdu-ale jak píšeš, žijete spolu krátce, i pro Tvého přítele je to určitě změna a i on, ikdyž je dospělý chlap, se s novou situací musí srovnat. Není nic jednoduchého ze dne na den přijmout a vychovávat "cizí" dítě. Situaci ve které jste nezávidím ani Tobě, ani jemu. Věřím, že jsi zkoušela s ním o tom mluvit, ale co to zkusit ještě jednou, bez hádek a zbytečných emocí-pokud je to normální chlap. tak se s tím srovnat dokáže. Nevím, zkus mu třeba říct, že jeho podpora a názor na výchovu jsou pro Tebe důležité. Třeba má najednou pocit, že je odstavený na druhé koleji, že se víc věnuješ dceři-čímž nechci říct, že je to špatně proboha, jen jestli se prostě necítí nějak špatně. A potom bych ještě třeba vzala do úvahy i to, jestli mu třeba nedělá dcera nějaké naschvály-víme jaké děti umí být, že jo
Tak, neber to jako nic směrodatnýho, Vaši situaci neznám, jen jsem chtěla napsat svůj názor, já to mám opačně-přítel má dítě, ikdyž ne ve vlastní péči a náš vztah je dobrý, přece jen trvalo, než jsme se sžili, a danou situaci zvládli.
Myslím, že Vaše soužití bude chtít hodně tolerance, z obou stran.

Zkuste rodinnou terapii, myslím, že dobrý psycholog by si uměl poradit. Teď v začátcích vidím velkou šanci na nápravu, pokud to budete řešit. Později už by to mohlo být o hodně komplikovanější.

Tak pro mě jsou děti vším a pokud je nepřijme partner, tak spolu být nemůžeme, ale to je jen můj názor a chápu, že někdo objektivnější vidící obě strany i řekne, že jsem moc zaměřená na děti.

Ano, pro chlapa je to taky těžké, ale s tím rozdílem, že on je přeci dospělý. Dítěti se musí vysvětlovat, musí se vychovávat, ale co s chlapem ? Je to jen na něm a jako dospělý by měl přijmout fakt, že třeba mu to bude trvat déle, ale nesmí se k tomu otočit zády. Pokud píšeš, že spolu bydlíte krátce, tak neházej flintu do žita, jestli už on ji nehodil. Pokud by se snažil, dejme tomu třeba rok a dcera by pořád vzdorovala, pořád by byla stejně vzpurná, tak pak nic proti, ale taky bych to s vámi nevydržela. Jenže pokud jste spolu krátce a on už teď odchází, nic neřeší, nepomůže ti, je to teda dost na pytel.

Je těžké hledat chlapa k sobě v dnešní době a navíc k dětem, což si spousta žen nepřipouští. Pak narazí na fakt, že ten jejich vlastně není tak úžasnej, protože s dětmi to vůbec neumí. Nebo jsou typy žen, kterým je jedno, jak to s dětmi bude a jedou si jen svůj život s tím dotyčným (ale to ty asi nejsi).

Přesně tak. Teď jenom zjistit, je-li ochotný tu toleranci přijmout přítel. Ty jí máš hodně, protože přijímáš jeho děti, máš starost o chování svojí dcery, o to, jak to vezme on. Ale nějak nepíšeš, jak se snažil pomoci on. Spíš trošku cítím, že si na něj stěžuješ (neber to zle).

Já to chápu že se musí srovnat,ale taky přece musí chtít, a ne že má jenom myšlenky na to že odejde. já se taky starám o jeho děti, nechci po něm, ať ji vychovává,ale prostě ať mám v něm jenom tu podporu... ano bavili jsme se , bez hádek bez všeho,ale on se o tom bavit dál nechce, že to prostě řešení nemá. a začne být na mě arogantní a hnusný!! ale pokud on nebude mít tu snahu , tak prostě tady není co řešit.. kdyby mi aspoň k tomu něco řekl,ale on mlčí a užírá se v sobě....a dcerka mu naschvaly nedělá, je to normální dítě, sem tam více se prostě vzteká že ji něco nejde, ale je i hodná holka. jako já na to nemám já jsem z toho na palici.. popravdě, tohle jsem nečekala.. každé dítko je jiné, a každé z toho vyroste, jen to chce čas,ale což on prostě tolerovat nebude

To jo, ale když někdo kašle na výchovu a jeho dítě pak chodí do školy a mluví jako kanál, tak ty děti prostě opakují a mluví tak celá třída do týdne.

Já si nestěžuji, nebo možná ano... ale já prostě nevím co mám dělat, on to přes smsky s někým probírá, ale neřekne mi jak ten dotyčný na to vidí názor! on mi řekne, prostě tohle nemá smysl řešit, probíráme jedno a to samé dokola a pak se sebere a jezdí přes hodinu v autě. ! Není to lehká situace,ale myslím si, že každý problém má své řešení a ne před ním utíkat,ale řešit ho

Jak se snaží pomoct on?? Tím, že nad vším přemýšlí, to je jeho pomoc že se to snaží v sobě prostě potlačit, že tohle si musí vyřešit on sám, to jsou jeho slova! já nevím co mu na to mám říct.

Není jednoduché najít společnou cestu, když se slepují rodiny s dětma z prvního manželství. Chce to hodně času. Žije najednou s ženou a jejíma dětma, zatím co s jeho dětmi ne. Možná potřebuje prostor, aby se s tím vyrovnal. Malá dcera je ještě malá, ale nepíšeš, kolik má ta starší. Třeba tobě připadá, že se chová normálně, protože je to tvoje dítě, ale jemu ne. Není jeho, tak vidí i její chyby. Ber to tak, taky se nevídáš s lidma co ti nesednou. Nebavíš se s nimi a pokud musíš, tak z toho nemáš asi radost a on s člověkem kterého dle tvých slov nemusí žije. Dcera mu povahově asi nesedla, ale to přece není žádná katastrofa. To přece není podmínka, aby jakýkoliv nevl. rodič musel milovat cizí dítě. Stačí, že ho bude respektovat. Žádné naschvály, chovat se slušně, ale lásku si nevynutíš. To by se asi rozpadla min.další polovina takhle složených rodin.. Pokud se k tvoji dceři bude chovat hnusně, dcera se ho bude bát atd. tak tohle bych už teda řešila. Ale jestli se chová slušně, normálně a jen nehýří láskou k tvé dceři - což je normální, tak proč končit jinak fungující vztah? Chceš aby se přetvařoval a uměle se snažil zalíbit tobě a dceři? To mi nepřipadá fér zas od tebe a to bych radila mu aby si rozmyslel, jestli chce být v takovém vzatu, kde mu bude podsouváno, že dává tvé dceři najevo lásku míň, než si představuješ.

Teď jsem si všimla, že je ji 6 let. TO už je rozumbrada .

Jak si má "cizí" chlap hrát se šestiletou rozmazlenou holčičkou?O čem si s ní má povídat?Uvědom si,že ani pro vlastní tatínky není úplně zábavné,když děti dělají tohle

To se mu nijak nedivím
Děvčeti je šest let,tak začni vychovávat teď,když jsi neměla čas a pokus se o nápravu.Sama z toho opravdu nevyroste

Reaguji na Tiakia:
Já si s jeho dětmi hraji, mazlím se s nimi.. ona není rozmazlená, to jeho dcera je více ... jen prostě má svoji hlavu ...