Co dělat, když s Vámi přítel nemluví?

Reaguji na rover:
Myslím právě, že problém máme uplně stejný.. tomu mému také vadí na mě věci, ale neříká mi o tom, nedokáže mi v tomhle nic říct. Jen mlčí. Jinak volí také uplně ty samé výmluvy, když na něj zatlačím, tak z něj vypadne přesně něco jako "Jen mi bylo smutno...", ale já vím, že ho něco trápí, nebo mu něco vadí a nechce mi o tom říkat. Momentálně jsme na tom tak, že odjel pryč a já mám nutkání mu zase zavolat a zase s ním mluvit.. hrozně mě to trápí, protože mám pocit, že když nezačnu já, tak se neozve...

Ale trápí to jen tebe- tak se neozvi- dotlač ho po těch letech, aby začal on a pokud nezačne, tak vidíš, že mu na tobě asi moc nezáleží a podle toho jednej. Něco jiného je chlap, který nerad rozebíra city, své problémy atd a něco jiného je chlap, který vůbec nekomunikuje a vlastně s tebou jen bydlí. To bych asi nesnesla. On si asi zvykl na to, že ty přijdeš, ty se ozveš, ty zavoláš- udělej změnu- cokoli, aby pochopil, že tak to dál nejde.

Reaguji na anniette:
No, můj případ to není Zkoušela jsem i to, nechat ho být, ale víš, jak reagoval? Čekala jsem (bez nátlaku!) v klidu a tichosti 25 minut, když jsem se ho potom z lehka znovu zeptala, jestli mi to řekne, tak mi odpověděl, že už neví, o čem jsme mluvili .. když ho takhle jemně ťuknu dřív, tak neřekne vůbec nic...

Já vím, ale já to nedovedu, strašně mě to žere, vydržím tak den a pak už jsem hotová, nic mě nebaví, nemůžu spát, jen chodím sem a tam ve stresu a stejně to nakonec nevydržím...

25minut? To je dost málo- on už tě zná a ví, že to nevydržíš.Nechej ho být dny, týdny- uvidíš, jak bude koukat, co se stalo- třeba přijde a zeptá se tě.

Reaguji na rover:
Možná by si něco uvědomil, možná ne, ale tohle je trýznivý, jsem i po těch letech strašně zamilovaná a vadí mi i to, že je tahle situace. Nejraději bych, aby mě objal a řekl, že to bude zase dobrý. Jsem v tomhle pořád jak dítě, asi nedovedu být takhle tvrdá.. chtěla bych, aby mi řekl, že mě má rád a promluvil si se mnou o všem, co ho trápí.. Když bych s ním týden nemluvila, tak by se asi nic nezměnilo (kromě změny barvy mojich vlasů na šedivou).

Zažila jsi někdy tohle? Jak trávíš čas, když potřebuješ překonat tu dobu, kdy děláš, že s ním nemluvíš?

Je to těžký, nemůžu ti radit, neznám váš vztah a tvého muže. Já po 11letech už vím, jak se svým mužem komunikovat. On je introvert, nemá potřebu pořád mluvit a já extrovert a kecám a opravdu nám to funguje. Nevím, co poradit tobě.

Ale jo zažila- na začátku náš vztah taky nebyl jen růžový- já do něj pořád hučela a on potom bouchl a bylo zle, ale časem jsem pochopila, že tudy cesta nevede. Když je on protivný a nebaví se, tak ho prostě nechám- zeptám se jednou co se děje když řekne nic, tak prostě nic....Dělám cokoli, mám 2 děti,kamarádky dům, zahradu, psa- práce je pořád dost a nechám ho den, dva a pokud nepřijde, tak z toho udělám legraci- přijdu za ním, obejmu ho, dám mu pusu a řeknu mu "jak dlouho to ještě vydržíš?" usměju se a jdu něco dělat- nečekám vysvětlení ani odpověď. A ono to funguje- udělej to párkrát a on potom přijde sám. Manžel potom přijde a řekne mi "já vím, máš to se mnou těžké, ale miluji tě - obejme mě.....a jde se dál. Nehádáme se, nevyčítáme- musíme se milovat i s těma chybama- jinak ten vztah nemá smysl.

no často to tak bývá

je to asi nejlepší věc , kterou člověk může udělat pokud vztah nefunguje , ne??