Co si lze dovolit při jednání se šéfem/vedoucím

Ahoj holky, budu se snažit, aby tohle nevyznělo jako "vyvztekávací téma", ačkoliv to bude těžké. Od soboty, kdy jsem byla v práci celý den sama s vedoucí, jsem pěkně namíchnutá.... Když jsem v práci se zástupkyní vedoucí nebo s hlavní prodavačkou, je vše úplně v pohodě, nemusím se bát přijít na něco zeptat, nemusím ráno vstávat s tím, jak zas bude další den plný buze*ace, není problém jít a omluvit se za nějakou případnou chybu a dát ji do pořádku, všechno se za směnu stíhá a vše je OK. Ale jakmile je směna s vedoucí, je to peklo. Ne ve slova smyslu, že by mě nutila pracovat, pracuju ráda, je to samozřejmost, mně vadí ten styl, jakým to "vede". Vše nechává na mě (práci na kase, práci u parfémů (už na to z principu musejí být aspoň dva lidé, nedejbože když na placu není vůbec a jde si ven zakouřit) starost o reklamní akci a rušení staré akce, doplňování zboží, úklid prodejny, změny prezentace zboží atd. atd. atd.) Je vzteklá, když potřebuji udělat na kase storno nebo přecenění, je vzteklá, když se přijdu na něco zeptat, v lepším případě na mě kouká jak na největšího blbečka a není schopná mě vnímat, na co se ptám a v neposlední řadě tím, že jsem na všechno sama, tak se nic nestihne pořádně, jsem nervózní a dělám chyby. Ona celý den jen sedí v kanceláři a nebo dělá objednávku (kterou zástupkyně zvládne mít max. za půl dne hotovou, ale budiž). Netvrdím, že vedoucí vůbec nepracuje, ale absolutně nechápu ten její systém, kdy se vůbec nic nestihne a všechno je vzhůru nohama. Nejsem jediná, koho to štve, hlavní prodavačka je z ní taky zoufalá. Už se jí několikrát ptala, jestli se něco děje nebo co, že se vůbec nic nestíhá v tolika lidech. Načež dostala sprdung, že kdybychom pracovali všichni jak máme, tak vše odsýpá (no rozdvojit se opravdu nedokáže nikdo z nás). Mám pocit, že z ní za chvíli v bouchnu. Teď v sobotu to byl nemlich stejný scénář a večer mě za to všechno ještě sprdla a odnesla jsem to za všechny po celém týdnu, ač jsem tam ani nebyla. Mám toho dost, peníze potřebuju a je to celkem dobře placené, odejít nechci, kolektiv je velmi milý a bez chyby, až na tohle... Na druhou stranu mám v hlavě nějak zakódované, že jako brigádník musím držet pusu a krok a nedokážu se jí vzepřít. Když naznačíte její chybu, ihned to obrátí na vás a připadáte si jak největší pitomec... Vážně na to nemám nervy.

Je mi jasné, že to takhle nemám sama. A proto se chci zeptat: Dělá vám problém říci šéfovi/vedoucímu, že se vám něco nelíbí? Necháte si vše líbit nebo dokážete přejít i do protiútoku? Omlouvám se za ten rozsáhlý popis, ale muselo to ven.