Co váš partner dělá ve vaší společné domácnosti?

U nás je to od začátku nastaveno dle modelu tradičního rozdělení společnosti : já dělám ženské práce a on mužské. Takhle se nám to oběma líbí a vyhovuje nám to. Každému nám holt jde od ruky něco jiného, že ....
Vysvětlivky :
ženské práce = vaření všeho včetně kafe, pečení a dělání svačin
mužské práce = vše ostatní ! ! !

( pes je v případě hezkého počasí společný, v případě deště, bouře a krup je prý pes můj ... ale vesměs chodíme spolu )
Mne to přijde, že zakladatelky přítel ví, co dělá : doma víceméně prstem nehne a sem tam si sice vyslechne nějaké výčitky, co vše by měl udělat, ale to projde jedním uchem dovnitř a druhým ven - a ve finále se domácí práce stejně nakonec "sama" udělá. Stěžování na diskuzi a zjišťování, jak to je nastaveno jinde v tomto případě nepomůže ...

Já mám teda zlatého přítele, bydlel sám od 18ti, takže je to asi i tím. Já utírám prach a vytírám, přítel luxuje, přítel věší prádlo a já ho žehlím, vynášení koše je taky jeho práce. Vařím většinou já, občas přítel, s mytím nádobí se střídáme, na větší nákupy chodíme společně a na malý chodíme, jak to zrovna kdo stíhá, řekla bych, že je to vyrovnaný. Jinak je šikovnej, takže typicky chlapský práce dělá sám a udělá to hned, jak je zapotřebí, nemusím mu připomínat, že něco nefunguje atd, v tomhle je aktivní. Chtěla jsem psa, tak jsme si koupili malýho do bytu a přítel mi s ním hodně pomáhá, dá se říct, že venčí častěji než já, a nikdy na mě nezkusil něco jako hele já s ním nepůjdu, je to tvůj pes, jdi s ním sama. Občas máme oba náladu, kdy jsme líný, takže na sebe hodíme oko a není nejmenší problém s tím, že já prádlo pověsím za přítele a on za pár dní zase udělá něco, co jinak dělám já, v tomhle si vycházíme vstříc a můžu říct, že v tu chvíli to za něj i ráda udělám, když vím, že mi to pak ochotně oplatí a opravdu si vážím toho, že doma pomáhá bez řečí

Reaguji na pixiegirl: ten čurbes po vaření, to znám

Ponožky a trencle na zemi též. Jakmile prostě nejsou v prádelním koši, nezájem, neperu je. on je tam pak rád vždycky hodil.

A kdybys zkusila na něj delegovat ty práce přímo? Udělá to? Když zaměníš "Věčně doma neděláš žádné práce!" za "Teď je potřeba umýt nádobí."? Jde a provede?

Záleží také, jak je zvyklý z domu. Vyvolej, že pokud je jeho matka v domácnosti a má k dispozici mnoho času vše zaobstarat, ty jako pracující, jej máš omezeně.

Já teda s partnerem zatím nebydlím, ale myslím že nebude problém aby s něčím pomohl... už teď u nás doma vypomáhal víc jak kdykoliv brácha (ten mě nechal úplně v klidu skládat komodu s mámou a brouzdal si po netu.. nebyl schopnej ani sám odnést sklinku do kuchyně a pak to dával rodičům za vinu že za to můžou oni ) zatímco můj partner když jsme skládali něco dalšího, tak mě na to nenechal ani šáhnout, nanejvýš abych mu podávala šroubky... k tomu u nich doma pomáhá - chodí s košem, vytříděný odpad odnáší do popelnic k tomu určených, umývá nádobí, aji věší prádlo, vysává tam skoro jako jedinej, aji čistí záchod vaří taky (aji u nás mi s tím pomáhá)...jen nerad stele postel a převlíká postel, ale to mám během chvilky sama tak mu to snad vydrží i do společnýho bydlení

Podle mě je to tím, že jste šli oba společně bydlet od rodičů. Zřejmě byl Tvůj přítel zvyklý na ten servis od mámy/táty a doma nehnul ani prstem. Většina chlapů, kteří si vyzkoušeli nějaký čas bydlet sami (i ti méně schopnější) se prostě naučí nějak fungovat, protože už to za ně nikdo neudělá. Takže se seznámí s pračkou, vysavačem, koštětem i si zvládnou umýt nádobí a někdy i něco uvařit. A už mají základ do vztahu. Jsou ale i muži, kteří jsou pro to jako zrození a dokonce je to baví (velká výhoda) A pak tací, jako třeba Tvůj přítel (a to nic ve zlým).
Tak já bych na Tvém místě hned neházela flintu do žita, teprve si ten svůj systém prostě hledáte. Chápu, že Tě to štve, je to logický, když nemáš čas něco doma udělat, přijdeš domů z práce a vše je na stejném místě, na kterém to bylo, než jsi do té práce odešla
Ale zkusila bych si s přítelem (jak už to bylo řečeno) promluvit v klidu, netlačit ho do věcí, na které třeba zrovna není viz vaření apod., ale aspoň nějaké drobnosti, (vynést koš, umýt nádobí) a říct mu, že kdyby se aspoň snažil, udělal by Ti tím radost, že nezvládáš být na vše sama a navíc se pak přestanete aspoň dohadovat. Pomalu na něj, žádný nůž na krk (viz: buď to budeš dělat, nebo odcházím)...dát mu čas vstřebat informace a uvidíš. Zvyk dostat vše "pod nos" a svým způsobem zakořeněná "pohodlnost" a "lenost" z předchozího domova se odbourává těžko, ale pokud mu na Tobě záleží, tak si Tvá slova vezme k srdci
Tak přeji ať to spolu zmáknete

můj přítel se taky zapojuje když sem měla třeba odpolední tak sám od sebe vypral,uvařil ..vynáší koš ,pomáhá v kuchyni,pomáhá s nákupy,když je potřeba něco opravit hned jde na to a bez řečí .. bývalý vždycky dělal xichty když sem po něm chtěla třeba jen utáhnout kohoutek
když si řeknu o pomoc tak pomůže .
takovýho nákýho bačkoru co sedí a je zvyklej mít servis jako od maminky a sám nehne ani prstem,bych nechtěla už..

A přesně z tohoto důvodu nenechávám naše tři zlatíčka vysedávat, když my rodiče kmitáme. Holka i oba dva kluci (6,12,12) se bez
debat do všech běžněprovozních záležitostí zapojují, včetně vaření.Je to makačka, ale doufám, že nám jednou jejich partneři poděkují.

Hodně záleží na tom, jak to měl před tím doma. Mámu svého přítele bych často nejradši poslala někam. Je z těch, co prostě musí mít doma pořád naklizeno, každý den teplá večeře (ne ohřívaná, ale teplá), ve skříni nažehlené komínky, atd. Prostě hospodyňka na jedničku. U nás doma to bylo vždycky s tímto takové vlažnější a myslím víc v pohodě. Teď to bude asi rok a půl co spolu bydlíme. Je to tak, že když vím, že měl teplý oběd, tak většinou nevařím večeři, pokud oběd neměl vařím vždy. Najednou to jde, že celkem i bez výhrad dojídá ohřívané zbytky z předešlého dne. Komínky ve skříni nemá, jelikož jsem mu řekla, ať si tam přidělá tyč na ramínka, že vyžehlené košile, když složím a on se tam párkrát prohrabe tak jsou na ***, tyč na ramínka do teď není, takže často z mé strany nejsou ani ty košile. Peru, žehlím a věším prádlo vždycky já. Uklízím většinou já, ale přítel se celkem také zapojuje i když né, že by šel něco udělat sám od sebe, ale když vidí, že uklízím, tak se nechá klidně také zaúkolovat. S nákupama je celkem bezradný, ale když má přesné instrukce co koupit tak není problém. Odpadky někdy vynese dokonce i sám od sebe, ale většinou je to spíš tak, že dostane roztřízený odpad s výkladem, který pytel patří kam a jde Oproti tomu, jak to měl doma dříve máme doma asi celkem nepořádek, máme malý byt, takže se nám pořád někde něco válí ať už oblečení nebo brašny s notebookama, vstáváme brzo takže přes týden často ani nesteleme atd. a taky to jde. Někdy má sice nějaké prupovídky, že by bylo potřeba udělat to a to, z toho vždycky rostu, většinou si pomyslím a pak i prohodím, "tak to můžeš jít udělat ". A nebo také má oblíbená věta "tak si můžeš najít někoho jinýho " (možná šeredná věta, ale jen co to řeknu tak je vždycky klid...) - [b]prostě nechci být putička domácí, jsem mladá a znám lepší věci, než celé dny po práci jen šůrovat..[/b].

Reaguji na MKay: On většinou ty ponožky odklidí večer, když jde do koupelny. Takže bez čistých ponožek nezůstává Ale bezprostředně jak přijde domů, tak sundá ponožky a hodí je automaticky na zem, což mě docela irituje. Nesnáším věci válející se na zemi. Ale vím, že jsem diagnózou Frau Hygiena, takže se snažím krotit a nestát mu furt za zadkem se špinavýma fuseklema

Ahoj,
jsme v podobné situaci, taky spolu bydlíme půl roku, taky mne přítel dost kritizoval. Ale pomáhal vždy a naprosto se vším, chlapské věci jsou samozřejmost. Jak to tak čtu, měla bych ho jít uctívat jak boha, jak je šikovný Upřímně, někdy mi to přijde až hrozné, jak moc je samostatný. Pere, vaří, luxuje, dokonce se i učí žehlit sám od sebe, umyje nádobí, no... prostě dělá vše až na umývání wc, koupelny a převlíkání postelí. To je z domu zvyklý, že se vše dělá tak jednou za uherák. Já teda špinavou vanu a wc nesnesu, takže je myji tak jednou za 14 dní či za 3 týdny, převlékám postele také tak. To mu dost vadilo, že je to zbytečně časté a hádali jsme se kvůli tomu, to kritizování mne naprosto vytáčelo (nadával mi i za špatně vymáchaný hadr, který jsme dala na uschnutí a nevšimla si, že kape, že jsem zapomněla zavřít dvířka od skříně a takové detaily, které člověk ve spěchu někdy zapomene). No, co u nás zabralo, jak z toho ven, musela jsem to nechat vyvinout skoro do extrému s mluvením o rozchodu a odstěhování. Od té doby pochopil, jak se opravdu nedá žít s neustále kritizujícím člověkem a dává si na to pozor. Vám bych teda doporučila si fakt stanovit plán, kdo kdy bude co dělat. A chválit ho za to. A třeba dát i nějaký deadline, že třeba do týdne musí být ta žárovka vyměněná. Řekla bych mu na rovinu, jak si to tady napsala, že pokud nedovede zařídit takovou prkotinu, tak se na něj nemůžeš spoléhat v životě.

umývání wc je jednou za 14 dní až 3 týdny časté? My teda myjeme tak 2-3x týdně....

To je drsné. Tak je prostě vyhazuj každý den. Kdyby se rozčílil, že nemá co si obout ke konci týdne, tak se tomu usměj a od pondělka to snad ustane.

Já WC myju obden, někdy i každý den. Vanu samozřejmě po každém použití, to znamená taky denně.
Ovšem povlečení měním jednou za 6 týdnů. Častěji mi to přijde opravdu zbytečné a kromě toho se praním ničí.