Dát a obdarovávat a přítom nic nedostávat nazpět

S tím bohužel nic neuděláš.
Jako do dubu.
Od známých se tak otec nestará o jediného syna, kterého má, ale sobě dopřává a plat má nadprůměrný.
Nižší sociální IQ (nemyslím IQ jako takové).

Reaguji na Lilliana:
Že ho změním, v to ani nedoufám. Že se začne znovu zajímat i o mě, nejen o ségru (se kterou mám super vztah), na to jsem rezignovala - vím, jak blbě to zní. A teď - jak se mám zachovat já? Kupovat vánoční dárek, nebo oplácet stejně hnusnou mincí.

V tomto případě bych oplácela stejnou mincí.

Reaguji na RubyCairo:

Asi bych mu nic nedala... Pokud se bude ptát, tsk bych mu řekla, že jsem si myslela, že narozeniny a svátky spolu neslavíte. Pokud tě to trápí, tak mu nic nedávej... Asi bych mu jen popřála.

Pokud k otci uplatňujete tenhle benevolentní postup, nedivím se, že toho v klidu zneužívá. I pokud je maminka finančně soběstačná, otec má POVINNOST na tebe platit a podílet se na nákladech. Přesně jak jsi psala, i kdybys ty peníze měla použít na kapesné.

Otci bych jasně a zřejmě řekla, že se tě velmi dotýká to, že o tebe nejeví ani minimální zájem a jeho chování ti přijde neslušné a odmítáš jej dál tolerovat. Ujasnila bych si s ním, že od této chvíle i ty budeš ignorovat jeho důležité události, protože tam, kde je akce, měla by být i reakce. Od tvého táty je tenhle přístup absolutním hulvátstvím a rozhodně bych jej v tom dále nepodporovala.

Jsi velmi hodná, ale hodná hoka se daleko nedostane. Dlužné alimenty bych být mámou dala k soudu, jde o princip a o TVOJE peníze. Máma ti je klidně mohla spořit. S otcem, který si na mě na narozeniny nevzpomene ani blbým stiskem ruky nebo objetím, bych se snažila ze života vytěsnit. I když je to tvrdé.

osobně bych se na něj vyprdla a to hodně, já to mám se svým otcem taky tak...nebavíme se ale vůbec, při žádné příležitosti.

Souhlasím!

Rozhodně mu už dárky nekupuj. Peníze ti nedá, ale ty bys mu dárky měla dát, když za ně není ani vděčný? Děláš ze sebe trubku ty, letos se na něj vykašli. Kdyby se divil, řekni, že jsi myslela, že si dárky tedy dávat nebudete, když on si na tebe nikdy ani nevzpoměl

Souhlasím! RubyCairo ale píše, že odmaturovala, takže soudím, že už je plnoletá a musela by žalobu podat sama (na dlužné výživné před 18.rokem maminka). A z toho, co tu píše, nemám dojem, že by to udělala, když jí i po tolika letech "nezájmu" přijde divné otci dárek nekoupit.

Reaguji na RubyCairo: Jak píšou holky, když jakákoli promluva nezabrala, otci nic nedávej, maximálně popřej přes sms. Zbytečně vyhodíš peníze, energii a ještě tě znova raní, když nebude reagovat.

Ještě mě napadlo, že když máš skvělé vztahy se ségrou, co kdyby ona zkusila s otcem promluvit?

Jj, přesně tak jsem to chtěla napsat.

Máma tento přístup zvolila proto, že z manželství s ním ve finále velmi ráda utekla, ačkoliv to pro ni nebylo snadné, a dohadovat se s ním (v případě té finanční nezávislosti na jeho příspěvku) považovala ze další stres a nervy, a toho všeho si s ním užila dost. Nátlak jakéhokoli charakteru u něj nikdy neměl šance, a promiňte, ale abych se já obula do vlastního otce, to se mi příčí. K rodičům mám prostě úctu (ačkoliv on ji ke mně očividně asi nemá), ale jsem tak vychovaná. Mamka se rozhodně už poslední tři roky nechtěla. Soudili se už o majetek předtím a vím, že toho měla plné zuby. Ani ji to nezazlívám.... bla bla bla... nejde o peníze. Jde o jeho ignoraci mé osoby, to prostě chtě nechtě mrzí.

Rozhodně mu už dárky nekupuj. Peníze ti nedá, ale ty bys mu dárky měla dát, když za ně není ani vděčný? Děláš ze sebe trubku ty, letos se na něj vykašli. Kdyby se divil, řekni, že jsi myslela, že si dárky tedy dávat nebudete, když on si na tebe nikdy ani nevzpoměl
Myslím, že by se ani nijak viditelně nedivil. Možná sám v sobě by se ptal, co se stalo, že letos přinesu dárky jeho rodičům, ale jemu ne (slavíme takto první svátek společně). Ale najevo by to asi ne. Ovšem nepopřát mu k narozeninám a svátku, které má v lednu - to by se asi podivil nahlas.

Ještě mě napadlo, že když máš skvělé vztahy se ségrou, co kdyby ona zkusila s otcem promluvit?
Sestra, ačkoliv starší, nemá s otcem nijak růžové vztahy (i přesto on ji/ona jemu píšou blahopřání, jak jsem psala), ale že by se mu pokoušela promluvit do duše, to si neumím představit ani s velkou dávkou fantazie.

Zlatíčko, některé lidi prostě nezměníš...Já vím, že to bolí..o to víc u rodičů..

Rozhodně už bych mu dárek nedávala. Jak se říká na chlapi platí činy ne slova. A když budeš mít odvahu, tak bych si za ušetřené peníze koupila něco hezkého, co ti tu radost udělá a tátovi zavolala, že když vloni zapomněl, tak že letos sis dárek koupila sama, aby s tím neměl starosti!

Já si to umím představit, taky nejsem splachovací. Svému otci jsem také odpustila strašně moc věcí, každá druhá by ho už dávno vymazala ze života.

Ale časem poznáš, že s tímhle altruismem nikam v životě nedojdeš. Držím palce, ať to co nejmíň bolí.