Démonofobie - Nejsem blázen?

Reaguji na Dominikka:

minule jsem si na to vzpomněla a nemohla jsem si vzpomenout na Máří. Měla jsem to stejně
Ale ted mě to fakt už neděsí

Ve tvém věku to je normální reakce. Já jsem měla to samé, bylo mi 14 a někdy snad dva roky před tím jsem viděla svůj první horor. Nemohla jsem ho vymazat z hlavy. Do toho si ještě taťka ze mě dělala srandu, že se bude brzy osídlovat Mars a že si mě mimozemšťani určitě vyhlídli jako pracovní sílu (to měla být legrace, protože jsme v té době stavěli barák a já jsem se jako pracovní síla fakt neosvědčila ) - a tak jsem se třeba uprostřed noci nakvartýrovala k našim do ložnice, když se to stalo několikrát, tak táta dal pokoj

Potom jsem v 16ti potkala na hřbitově v noci ducha. Nic mi to neudělalo, prostě jsem šla domů. Od té doby jsem se o to začala docela dost zajímat a čím víc jsem o tom věděla, tím víc jsem se bála, ačkoliv jsem věděla, že mi nemůžou nic udělat. Ještě nedávno jsem pár nocí nemohla spát... ale to jsou stavy které tě přejdou. Máš ještě nevyvinutý mozek, když to řeknu hloupě a funguje ti fantazie. Později to bude tak, že potřeba vyspat se ti bude přednější než nějaký duch, tak si řekneš "tak ať", otočíš se na bok a usneš

Ty jsi vlastně "obalamutila" samu sebe, protože máš už večer strach, že budeš mít v noci strach.... já se celou pubertu doma bála taky, chodila jsem třeba spát do obýváku, jen abych změnila to děsivý prostředí dětskýho pokojíčku ale fakt to přejde. Nedívej se na horory, horory jsou jen pro lidi, co spí s někým v posteli. My, co máme v posteli i v bytě prázdno, se na horory nedíváme, protože naše mozky se sem tam rozhodnou že "co kdyby něco z těch kravin o studni a lezení z televize fakt byla pravda"?

Nechoď prosím tě k psychologovi, normálně si řekni, že kdyby tě chtěl někdo "dostat" (tj. vyděsit tě tím, že se ti ukáže", tak na tebe nebude čekat pod postelí, nebo v chodbě a ještě se ti rvát do zrcadla . Jestli chceš potkat ducha, tak jdi v noci na hřbitov, nebo na nějaká vyhlášení místa, ale opravdu nečekej, že tě budou navštěvovat doma.

já jsem měla ve věku zakladatelky naprosto to samé. snad ještě horší
asi od deseti let jsem byla posedlá růzými duchařskými příběhy, s nejlepší kamarádkou jsme si před spaním četly Kytici, měly jsme pár takových těch dětských knížek o tajemnu, např. tuto http://www.databazeknih.cz/knihy/zahady-neznama-42 691 (ten obrázek ducha jsem musela na noc vždycky něčím přikrýt, nebo dát knížku do knihovny)
no a výsledek byl ten, že ze mě byl uzlík nervů. v noci jsem se bála úplně neskutečně, měla jsem dokonce svoje rituály, které jsem musela před spaním udělat, abych "neviděla ducha".
ustalo to asi ve 13-14, když jsem si začala brát do postele našeho pejska. uklidňovalo mě, jak vedle mě dýchala a klidně spala postupem času jsem se prostě bát přestala úplně. naštěstí. protože od 16 jsem bývala sama přes noc pravidelně.
dneska mám "strašidla" pořád ráda, miluju Kingovy knihy a dobře natočené horrory. bojím se tak nějak normálně že bych musela spát při světle nebo se bála být v noci sama doma, to ne
takže hlavu vzhůru, přejde to

Reaguji na RomanKaS: Ve tvém věku to je normální reakce. Já jsem měla to samé, bylo mi 14 a někdy snad dva roky před tím jsem viděla svůj první horor. Nemohla jsem ho vymazat z hlavy. Do toho si ještě taťka ze mě dělala srandu, že se bude brzy osídlovat Mars a že si mě mimozemšťani určitě vyhlídli jako pracovní sílu (to měla být legrace, protože jsme v té době stavěli barák a já jsem se jako pracovní síla fakt neosvědčila ) - a tak jsem se třeba uprostřed noci nakvartýrovala k našim do ložnice, když se to stalo několikrát, tak táta dal pokoj

Potom jsem v 16ti potkala na hřbitově v noci ducha. Nic mi to neudělalo, prostě jsem šla domů. Od té doby jsem se o to začala docela dost zajímat a čím víc jsem o tom věděla, tím víc jsem se bála, ačkoliv jsem věděla, že mi nemůžou nic udělat. Ještě nedávno jsem pár nocí nemohla spát... ale to jsou stavy které tě přejdou. Máš ještě nevyvinutý mozek, když to řeknu hloupě a funguje ti fantazie. Později to bude tak, že potřeba vyspat se ti bude přednější než nějaký duch, tak si řekneš "tak ať", otočíš se na bok a usneš

Ty jsi vlastně "obalamutila" samu sebe, protože máš už večer strach, že budeš mít v noci strach.... já se celou pubertu doma bála taky, chodila jsem třeba spát do obýváku, jen abych změnila to děsivý prostředí dětskýho pokojíčku ale fakt to přejde. Nedívej se na horory, horory jsou jen pro lidi, co spí s někým v posteli. My, co máme v posteli i v bytě prázdno, se na horory nedíváme, protože naše mozky se sem tam rozhodnou že "co kdyby něco z těch kravin o studni a lezení z televize fakt byla pravda"?

Nechoď prosím tě k psychologovi, normálně si řekni, že kdyby tě chtěl někdo "dostat" (tj. vyděsit tě tím, že se ti ukáže", tak na tebe nebude čekat pod postelí, nebo v chodbě a ještě se ti rvát do zrcadla . Jestli chceš potkat ducha, tak jdi v noci na hřbitov, nebo na nějaká vyhlášení místa, ale opravdu nečekej, že tě budou navštěvovat doma.

Ahoj děkuju za snahu ale ty s mi teda moc nepomohla třeba tím obrázkem.......

Reaguji na Clarrkys: cituji:.....když jsem na těch schodech, začnu myslet třeba na to, jaké budu péct cukroví... Většinou to zabere, až pak vyjdu až nahoru, sama se sobě divím, že jsem se ani nebála

přesně já se opravdu snažím myslet na něco jiného problém je že to prostě nejde kdykoli zavřu oči vydím před sebou znetvořený obličej a to si nic takového neprohlížím nevím kde se to ve mně bere a ted když je ta zima a je větší tma tak dokonce musím vstávat o deset minut dřív protože se odhodlávám vejít do té chodby fakt si už připadám jako blázen ;

Reaguji na Clarrkys: cituji:.....když jsem na těch schodech, začnu myslet třeba na to, jaké budu péct cukroví... Většinou to zabere, až pak vyjdu až nahoru, sama se sobě divím, že jsem se ani nebála

přesně já se opravdu snažím myslet na něco jiného problém je že to prostě nejde kdykoli zavřu oči vydím před sebou znetvořený obličej a to si nic takového neprohlížím nevím kde se to ve mně bere a ted když je ta zima a je větší tma tak dokonce musím vstávat o deset minut dřív protože se odhodlávám vejít do té chodby fakt si už připadám jako blázen ;

ahoj,ve tvém věku jsem měla úplně to samé.přejde to.měla jsem to z hororů,myslela jsem že je miluju ale zjistila jsem že mi akorát škodí na psychice tak jsem horory úplně vyřadila.nesleduju je,nezajímají mě,mnohem radši se podívám na romantiku nebo komedii.na kdejakou blbost bych se podívala radši než na horor.posledně jsem viděla Paranormal Aktivity 1!(1-a to je pěkně dávno)a celou noc jsem nespala.stejně jako válečné filmy s mojí psychikou taky dělají divy,myslím na ty lidi,ty popravy co byly a tak,a to mám historii ráda,jen ji nesmím vidět..prostě mysli pozitivne,hoď to za hlavu a překonej strach,podívej se do zrcadla nebo projdi tou chodbou,neboj nic tam není

ahoj ty paranormal aktiviti mi to taky hodně zhoršili a to sem na ně viděla jen upoutávku v televizy na jednom programu byl ten nový díl myslim že můj problém je asi hlavně v tom že když vidím něco děsivého jsem jakoby v tranzu nemůžu se na to přestat dívat to samé mám u děsivých obrázků třeba něco hledám na google v obrázcích a je tam i nějáký děsivý a jak na něj prostě civým a nemůžu přestat a po nekolika vteřinách si rychla zakryju oči kliknu jinam a otřepu se to mi většinou pomáhá a pak si ten obrázek už nevybavuju....

já se nedívám ani na Krimi plus na Primě, nevynesla bych potom večer ani koš do popelnice

Reaguji na Kacka_S: tak zas tak špatně na tom snad nejsem i když kdo ví.. já krimiplus vetšinou jen poslouchám a když začnou mluvit o vrahovi tak to taky přepínám

Krimi plus mě baví ale jednu dobu jsem se nedívala ani na zprávy,znám dost lidí co se na ně nedívají,prý jsou moc negativní..ale jo je to fakt většinou mě akorát naserou,buď politici,vrahové,nebo ti co týrají zvířata nebo děti..zprávy jsou fakt na ***** ale přesto se na ně dívám

měla sem to samý asi do 15 ale jen v noci, to sem byla vždycky pos*ana strachy , hned jak sem vešla do pokoje, tak sem si musela okamžitě rozsvítit, nebo jsem nedokázala sama usnout v pokoji ve tmě,myslím si, že u mě to bylo zapříčiněno tím, že už asi od 6 let sem se dívala na horory ale naštěstí už mám klid

Myslím si, že v tvém věku je to celkem normální. Když jsem byla menší, také jsem se bála.
Dnes když se podívám na horor, či nějaký tajemný dokument o nadpřirozených silách, také mě z toho mrazí a to už nejsem malá holka.
Já osobně věřím, že se mezi námi denně pohybuje jakási nadpřirozená síla (ať už si člověk pod tím představí ducha zesnulého, nebo něco jiného), občas mám divný pocit, že u mě někdo stojí. Ale z hororu se dá vzpamatovat lehce - stačí si prostě jenom představit, jak to natáčeli.

Pokud z toho člověk nemá vyloženě deprese a dokáže fungovat normálně, pak by mělo být všechno v pořádku.

Měla jsem ve tvém věku to samé, i teď to občas mám když jsem třeba sama doma. Myslím, že to tak nějak přejde s věkem, když nebudeš tyto věci vyhledávat. Já jsem měla zase oblíbenou knížku od Viktora Farkase Nevysvětlitelné záhady. Hrozně mě bavila, ale pak jsem se taky vždycky děsně bála. Teď do ní sem tam nahlédnu a stále mi to nedělá úplně dobře Takže určitě doporučuji, pokud se někdo z vás chce trochu bát. Jsou tam i docela zajímavé věci, nejen děsivé

tos ale nemyslela mě odkaz na knihu o duchařině ti tu dával někdo jiný