Dětská šikana

.. někdy jsem i mívala takový nevím .. pocity. Ráno jsem se probudila a už jsem prostě mysela že se zabiju .... vůbec se mi nechtělo do školy, když jsme byla malá,někdy jsem i začala z ničheo nic brečet, protože jsem věděla že musím zase do školy, mezi ně ... ( ted už takovýhlle pocity nemám, ale strach z tělocviku když děláme atletiku nebo tak tak se bojím a třeba ani nejdu do školy .... jsem na tom fakt blbě

No vidíš, pokrok v sebevědomí.. nebudeš na tom tak hrozně, stačí se uvolnit, mysli na to, že už nejsi mezi těma puberťákama, ale v supr partě lidí, kde jsi zapadla - užívej si to

Ježíš holka, času dost! Já byla prvně políbená až v 19 a doteď mě za to můj kluk uctívá .. a o kluky fakt nikdy nouze nebyla, naopak mi tím dolízáním přišli všichni slizcí, proto jsem nespěchala, chtěla jsem užívat dětství.. takže se hlavně nestresuj, času dost, nech tomu volný průběh ať se zbytečně nenalepíš na prvního, který projeví zájem

Reaguji na Marki86:
Ale mě ani o ty kluky nejde ... já chci být konečně "zdravá" a užívat si života, a ne být každej pátek zalezlá doma a chtít jít ven, ale jenom v hlavě ... mám prostě strach (
I moje mamka chodí k psychologovi, můj brácha měl rakovinu krve, tak do tý dby tam chodí, mívá taky někdy takový vnitřní strach, a ten já mám taky.. a to jí psycholožky řekla že to je dědičné, trpí tím mamka, moje babička, a ted asi i já ((

tak přesně tohle jsem si zažila taky... jako bych se v tom tvém příspěvku viděla, takže tě naprsoto chápu, chápu i ten tvůj zmatek, že nevíš, co dál, jak dál... taky už jsem koikrát uvažovala o nějakým psychologovi nebo někom takovém... ale nikdy jsem ještě nenašla odvahu.. mě bude 20 a pořád s tím bojuju, i s těma klukama bohužel... doufám, že najdeš sílu a k tomu psychologovi nebo psychiatrovi nebo kineziologovi (nebo jak se to jmenuje) zajdeš... pak dej vědět, jak to dopadlo ...a víš čeho se ještě bojim? že až jednou budu mít já děti, že si prožijou to samé...

Reaguji na hambala:
Já se nebojím tam jít, naopak se spíš těším, protože doufám že mi pomůže ...to s těma dětima máš pravdu ... nechci aby to prožívali, je to faskt strašný (
Když si ale pomyslím, že dopadnu nějak jak moje mamka, která bez prášků endá už ani ránu ..... nemůžu tomu uvěřit ... hlavně to chci pryč z mího těla ... ((

Reaguji na Jana291995:

psychika je největší svině... už jsem se ptala na hodně forech, probírala to s hodně kamarádkama, s hodně lidma, koukala na různý knížky, ale nikdo mi nikdy nedokázal pomoct... ale k tomu odborníkovi se právě bojim

Zdá se mi, že se s tím už vyrovnáváš docela dobře. Ten strach máš asi proto, že chodíš pořád do podobnýho prostředí - do školy. Uvidíš, že za pár let, až školu vyjdeš nebo až budeš na VŠ. To pak bude úplně jiný a bude to dávno za tebou.
Třeba mně se pár spolužaček na střední posmívalo, že mám velkej zadek. Přitom jsem byla docela normální. A když se na ně podívám dnes, tak polovina z nich přibralo tak na 80 kg a já jsem pořád stejná. Nemám ale ani potřebu jim to vracet, protože se mi nechce jima zabývat. Až jednou zjistíš, co se z tvých spolužáků stalo, tak ti buď budou připadat jako trapní ubožáci nebo zjistíš, že z toho vyrostli. A prostě to hodíš za hlavu.

Jo a takový ženký by vůbec neměli být učitelkama. Říct dítěti něco takovýho před celou třídou není vůbec výchovný. Některý učitelky prostě vůbec nemají rozum a pedagogický cítění.

Tak to je super .. konečně správný přístup, kdy už lidi pochopí, že chodit k psychologovi není nic nenormálního, naopak si popovídáš, uleví se ti .. hlavně najdi nějakého dobrého.. je spousta psychologů, kteří šetří práci tím, že přeposílají klienty s banálními problémy na psychiatrii, kde jim narvou prášky.. to raději vyměnit psychologa..

Uplně tě chápu, taky na mě měli 9táci pořád naky uražky kvuli velkemu nosu, když jsem byla v 8. třídě. Ted celou devítku jsem nikam nechodila, co nejdriv ze skoly domu, ikdyz me nakej kluk pozval ven, já nešla, protože jsem si proste neveřila. Ted o prazdninach mam brigádu a tím jsem se hodně zmenila jak jsem mezi lidmi. Musim se proste na neco zeptat, musim tam komunikovat a uz se ani nebojím kolem nekoho projít, taky jsem vzdycky vsechny obchazela obloukem Moje rada teda zní, jdi nekam mezi lidi At uz krouzek, nebo ta brigáda, ono ty prvni dny jsou desný, budes stydlivá, budeš potichu, ale pak uz bys mohla zvladat tam normalně komunikovat

Děkuju moc všem, ale nejlepší řešení bude fakt ta psycholožka
Ale mám ještě jeden problém .... znám jednoho suprovýho kluka, je hodnej milej a všechno co jsem hledala .... bydlí sice v jihlavě, ale to je jedno .. no on zamnou chce zítra jet, ale já mám strašnej strach že ze mě bude zklamanej, a nejradši bych mu napsala at nejezdí.. ale nechci tu chybu udělat znova, je fakt zlatej !! ... prosíím, jak se mám zbavit toho strachu??

Reaguji na Jana291995:
a zase to nechci odkládat, aby si nenašel nějakou holku ... ty čety s ním jsou ůžasný, ale mám fakt strach

Udělej to, co se ti zdá těžký, postav se tomu strachu čelem. Teď mě napadá, že malý děti se bojí strašidla pod postelí, a když si rozsvítí a kouknou se pod tu postel, tak zjistí, že tam žádný není. Prostě, když strach překonáš, tak možná zjistíš, že není čeho se bát.
A vždycky je lepší udělat něco špatně, než si vyčítat, že jsi neudělala nic a nechala toho kluka být.

Reaguji na Jana291995: Já bych mu nepsala ať nejezdí. I tohle může být pro Tebe "krok vpřed", kdy se setkáš s člověkem, se kterým se cítíš dobře (byť zatím jen virtuálně). Nebude to nikdo z lidí, který Tě zná z minulosti jako malou holku a také to, jak se k Tobě lidé (vrstevníci) dříve chovali.
Mysli teď jen na to, co by si s ním chtěla krásného zítra prožít a mě pomáhá vždy to, když si řeknu, že si to musím užít tak, jako by to bylo naposledy, protože nikdy člověk neví, kdy bude mít zase další přležitost.
Přeji Ti krásný a ničím nenarušený Tvůj zítřejší den

Jestli chceš k psychologovi, tak určitě k dětskýmu. Bude ti líp rozumět, obvzlášť, když tvůj strach pramení z šikany. A tomu klukovi napiš ať přijede. Z překonání toho strachu budeš mít radost a sílu k podnikání dalších věcí.Držím palce.Ahoj