arrow
profile_image
Moník31
od 29. 9. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Máte někdo zkušenost? Mé problémy začaly asi o dost dříve, než jsem si je začla uvědomovat, trpím asi 6 psychiatrickými onemocněními a pár fyzickými, v roce 2010 jsem se nervově zhroutila (panická porucha a těžká agorafobie, sociální fobie...), od té doby už jsem na tom nikdy nebyla jako předtím. Mým jediným útočištěm před tímto světem se stal náš byt a moje zvířata a to je můj hlavní problém. Náš velký panelák, ve kterém chybí nějaké odhlučnění, které mělo být mezi panely a není, šel do privatizace a začalo předělávání. V létě 2013 naproti nám předělávali tři měsíce (zbíječka jela x hodin), do toho byly 40 vedra, moje tělo to nezvládá už jako dřív a nemůžu nijak chránit svá zvířata před tím horkem, v té době mi během pár měsíců tři zemřely, pár jich bylo na operaci, pak jsem vysazovala antidepresiva, protože mi dělaly problémy a myslela, jak to zvládnu, ale ouha, nějak mi bylo čím dál tím hůř, pod námi už dva roky ječela televize jak blázen - 90 letou pani tam nechávali sousedi často samotnou, pak začali předělávat byt nad námi a "pán" tam přespával v holobytě měsíce a něco tahal i v noci. Předělávali asi půl roku, do toho se předělávalo dalších 9 bytů! Nad námi nemají koberce, mají málo nábytku, nemají ani dveře u wc! a udělali si supr podlahu něco na způsob plovoučky bez odhlučnění, v předsíni mají kachlíky. Jsou vyžraní, takže jen "chození" je na zabití, děti běhají po bytě jak králící (holka chodí do 6 třídy), chlap má hlas jak "východňárský cikán", slyším ho i močit a to po celém bytě, nikdy to takhle slyšet nebylo, předtím nad námi bydleli romové, takže čardáše třeba ve středu v týdnu atd. No jde o to, že jsem se nervově zhroutila znovu, rozprodávala jsem věci, abysme měli na stropě děsivé desky, které alespoň lehce tlumí jejich hluk. Mám strach o svá zvířata, že je hluk může stresovat a děsně mě to ničí, já díky tomu nefunguju atd. Hluk slyším i pod námi samozřejěm a ještě od další nepřizpůsobivé rodiny o dvě patra níže a byt do strany - nechápu jak je to možné, ale je to tak. Chtěla bych se odstěhovat, ale mám strach, že už mě to nikdy nepřejde, když je hůř, lekám se i malých zvuků, beru AD i sedativa, díky tomu zhroucení se mi zhoršila panika, agora a prostě všechny diagnózy, schodila jsem 23 kilo - což beru jako jediné pozitivum za poslední roky. Zkoušela jsem za svůj život: homeopatii, kineziologii, akupunkturu, různé doplňky stravy, léčitelku, psychotronika, různé relaxační cvičení, chodím na psychiatrii a psychologii, beru prášky, teď jsem přešla na přírodní kosmetiku a používám přírodní Progesteronový krém - kvůli srovnání hormonů, ale život mi utíká a kdybych měla jistotu, že to vyjde, asi bych tu už nebyla, ale při mé smůle... Někdy mám pocit, že mám nějakou špatnou karmu, vlastně celá naše rodina, pořád se dějí jen negativní věci... Jediné, co mě ještě napadlo, je hypnóza. Máte někdo zkušenost? Řeším to i kvůli té panické poruše, trpím atakami, takže mě třeba (snad ještě přítel) ani nemůže delší dobu obejmout, bojím se, že nikdy nebudu moci mít ani partnerský a sexuální život - při té představě mi dochází, že takhle prostě nemá cenu existovat...

arrow
profile_image
ryamara
od 6. 8. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Já taky doporučím jednu úžasnou metodu - EFT. Já jsem tím odbourala manželovi arachnofobii. Teď bere pavouky do ruky a nechá si je i po sobě lézt. Prostudujte metody a uvidíte. Tohle sama nezvládnete. Navíc braní antidepresiv není řešení. Budete pouze utlumená, ale negativní pocity zůstanou. Další řešení - přestěhovat se, neberete vůbec v potaz (asi finanční důvody). Budete tedy muset zapracovat na sobě, aby vám okolní jevy nevadily. Hodně štěstí!

Měla bys asi vyhledat rychle odbornou pomoc a asi se odstěhovat. Zkus do uší mp3, třeba hudba odhluční ostatní a trochu se uklidníš. Taky slyšíme od sousedů každé slovo, ale naštěstí mě to tolik nestresuje.

Taky bych rada věděla co pomůže na panické ataky na panickou poruchu po postraumatickém šoku :( z ničeho nic se mi udělá zle a musím utéct z obchodu z čekárny nemůžu zůstat sama atd.... Léky to trochu tlumí ale pořád to nejsem já :( mám dvě malé děti 1 rok a 9 let .. Přítel se brzy vrátí do práce a budu na všechno sama a bojím se že to nezvládnu :(

arrow
profile_image
Moník31
od 29. 9. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Všem moc děkuju za odpovědi i rady. O RUŠ jsem zatím neslyšela, prostuduji O EFT ano, přijde mi to ale tak nějak "málo", něco jako ta kineziologie apod. ale taky na to určitě ještě kouknu. Odstěhování mi radí přátelé, známý, doktoři i cizí lidé, většina mi řekla, že by jim takový ****** vadil a většina by v paneláku bydlet nechtěla, kord ještě v tom našem. V některých to takto hrozné není, taky tu dřív žili slušnější lidé, já byla vychovaná tak, že nesmím sousedy rušit, dělat, to co ti nad náma, tak dostanu do slova po hubě. Ještě k tomu miluju přírodu, zvířata a klid a bydlím v paneláku s 88 byty a koukám na další, který je hned nalípnutý na náš, kousek silnice, o kus dál dálnice, takže odstěhování je můj sen. Jediný problém je matka - alkoholička, nechce už nic řešit (tedy podle mě nikdy neřešila - šikana, anorexie, deprese), vždy dělala, že to nevidí a chtěla, aby to nějak zmizelo a často mi říkávala: musíš to vydržet, musíš to přežít. Chtěla jsem se odstěhovat do nějaké obyvatelné chatky, našla jsem docela slušné, ještě bychom zaplatily hypotéku a pár dluhů a mohly se mít dobře, asi půl roku vypadalo, že by do toho šla, než jsem skutečně něco našla, pak měla takové řeči, až mi přišlo, že kdybych umřela, nic by to s ní extra neudělalo, tak jsem chtěla, aby tedy ona šla do malého bytu v paneláku a já do nějaké malé levné chatky, to už je horší, aby měla wc a sprchu, ale dá se. Přestěhování beru jako bod číslo jedna ke zlepšení stavu, ale co pak? A kdyby to přestěhování nevyšlo, neměla bych naději, že se něco změní, protože samo se skutečně nic nestane. Hlavně jsem si začla uvědomovat, jak mi běží čas, kde jsou známý v mém věku nebo i mladší, co všechno stihnou za den, za týden...

LittleAngel: Pokud jsi předtím byla v pořádku a díky něčemu se ti PP rozjela, máš velkou šanci na vyléčení, určitě, chce to asi velkou podporu blízkých! Horší je, když to má někdo dlouhodobě a ještě si z toho rodinní příslušníci dělají třeba legraci, to pak čtu příběhy, že s tím lidé bojují roky a nebo asi celý život Jak dlouho ti to trvá? A co bereš za léky?

arrow
profile_image
ryamara
od 6. 8. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Na to můžu jedině říct - " v jednoduchosti je síla". Neber to, prosím, že o tom píšu, protože sama jsem si kurz udělala. Já jsem tomu kurzu nevěřila, přišlo mi to takový divný. Ale když vidím, jak to na lidi kolem mě funguje - nestačím zírat. Mám kamarádku, kterou v chodbě paneláku přepadl chlap. Bála se chodit sama za tmy, na chodbě se jí vždy udělalo špatně, měla pocit, že se tam vždy zhroutí atd. - v tomhle ohledu už nemá žádný problém. Pořád nechápu, jak to takhle může fungovat, ale funguje. Ale tak jako u všeho platí, i tady jsou dobří a špatní terapeuti. Všeobecně bych vybírala mezi těmi, kteří mají dlouhodobý kurz a ne víkendovku.

arrow
profile_image
Moník31
od 29. 9. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Děkuju moc, kouknu na to a přečtu si o tom víc. Já právě myslela, že už mi zbývá jen ta hypnóza, přišlo mi to i jako dobrý nápad dostat se do podvědomí a tam vymazat nebo "přeformulovat" myšlení. Protože právě v tom podvědomí má člověk všechno uložené a už předem čeká např. že přijde ataka no a ona přijde...

Cituji Moník31: Já byla vychovaná tak, že nesmím sousedy rušit

Myslím, že právě proto tě to tak trápí.

Ty jsi to dělat nemohla, víš, že se to nesluší, ale oni to klidně dělají. Možná tě stresuje to, že jejich rodiče to klidně dopustí, nebo sami hluk dělají. To ten tvůj bezmocný pocit jenom zhoršuje. Drsná výchova někdy nadělá víc škody nebo užitku.

Jeden čas jsem měla podobný pocit (že ostatní dělají ****** a že mě by rodiče zabili), ale u mě to vedlo k tomu, že jsem začala být hrozně sobecká. Netvrdím, že mám z toho radost, ale žije se mi líp a už na tyto věci vůbec nemyslím. Hodně přísná a asketická výchova je naprt a já tak svoje děti určitě vychovávat nebudu.

arrow
profile_image
Moník31
od 29. 9. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Ano máš pravdu, ale mě to spíš doslovně se*e, že se tak samy chovají a děti nevychovávají, je tady takových lidí čím dál tím víc. Já byla vždy za blbce, ale už jsem se docela dobře vyléčila, naučila se říkat ne atd. Ale právě i to mi vadí, že tenhle svět, ze mě dělá zlejšího člověka, než jakým bych chtěla být. Člověk na ně sprostě nadává, někdy i oplácí atd. Já zase pro přísnější výchovu jsem, ale měla by být proložena láskou. Trochu mě i děsí, co z těhlech dětí vyroste za generaci? Nedovedu si představit, kdyby mě někdo vychovával tak, že všechno můžu a na nikoho nemusím brát ohled... Samozřejmě, když do mě otec mlátil pěstí, soudil se se mnou, byla jsem fackovaná kvůli matice a každé prkotině nebo mě matka asi milionkrát za život zopakovala, že jsem neschopná, to bych z výchovy rozhodně a ráda vynechala Ale nejsem jediná, ten problém s hlukem má právě čím dál tím víc lidí, co jsem četla na internetu...

Cituji Moník31: doslovně se*e

jo, se.e tě to, ale nic s tím nenaděláš, protože svět sama nenapravíš. Je obrovská přesila těch, co se chovají jako hovada a tak je lepší splynout s davem.

Netvrdím, že se lidi nemají chovat slušně, ... máš pravdu... ale nemáš moc je napravit. Jediný, co můžeš, je tolik na to nemyslet a něčím se zaměstnat.

arrow
profile_image
Moník31
od 29. 9. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na Bacilek:
No to se snažím, začla jsem se teď zajímat o přírodní kosmetiku, životní prostředí a číst o tom a docela mě to od těch problémů na chvíli odtáhne

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené