Dítě miluje prarodiče víc než nás vlastní rodiče

Reaguji na Moňas:
S tím souhlasím.

Taky si to myslím,protože mým kámoškám taky hodně hlídají prarodiče,protože rodinný rozpočet jim chůvu neumožňuje stejně jako nám,ale tohle se děje jen u nás.Pozoruju ale,že Nikolčino chování je v jejich přítomnosti jiné než u mě a manžela.Hodně se vzteká,je protivná,kolikrát je doslova doliská přes obličej,mamce už vyškubala nemálo vlasů,nechce jíst,odmítá sedět v jídelní židličce,tak ji mama s tím jídlem raději honí po bytě dokud ji nenakrmí,ale jakmile je zase doma jen s máma,tak je hodná,nechá se nakrmit v židličce,nevsteká se,neřve,hraje si,ale jakmile se objeví oni tak konec a jen za nima

A výhledově plánujes dávat ditko do školky? Jestli ano, bude problém.

Asi bych zatla zuby a snažila se dítě víc dávat prarodičům, než ho týrat s rodiči, které evidentně nemá rádo a jen by víc nenávidělo, kdyby muselo být doma, třeba ho to přejde a začne se mu víc stýskat po rodičích a bude zpět, ale jinak násilím bych dítě teda doma mít nechtěla, kdyby bylo z toho nešťastné..záleží na prarodičích, jestli mají možnost se o dítko více starat.

Reaguji na Padlý Anděl: To fakt není dobré. Hlavně proto:

hlavně takové dítě do školky málokdy vezmou

To je úplná hloupost a největší chyba by to byla, protože rodič má vychovávat dítě a ne naopak.

Reaguji na Moňas:
ale ne za okolností, když dítě rodiče nenávidí, to je týrání a to dítě je bude nenávidět do konce života, pokud prarodiče nebude mít na blízku, jak by chtělo... to bych radši obětovala pár měsíců a počkala až to dítě přejde, než pak celý život žila s tím, že dítě mělo dětství o tom, že furt jen brečelo po babičce a dědovi a mělo v sobě zlost k rodičům..

a jak bude brečet, že chce za tou paní z cukrárny co je na ní tak hodna a vždy ji dá lízatko, tak ji dáme te paní. A přistí rok stejdovi z parku co ma toho maleho hezkeho pejska.

Ach jo. Dítě je male, takže bych ho dávala k rodičum meně, vysvětlila, že jestli povedou řeči proti rodičum, že ho tam přestanem dávat.

Reaguji na radulinkap:
Neblázni, tohle není žádné "nenávidí".. jen rozmařilost dítěte. Babička dovolí všechno, doma jsou pravidla. Tak je prostě radši u babičky. Navíc pokud ho babička proti rodičům neustále očkuje...l

Přesně takReaguji na Siiri: , to uz neni z jejich strany láska, ale chorobná závislost, opovrhovani. Proste kdyz domluva nemůže, tak dědeček s babičkou jsou na dovolene a pokud mozno, návštěvy omezit jen na výjimečně situace. V tomto případe, jak tuto situaci popisuje autorka tematu, tak bych se zachovala já.

tak to už je zase hloupost, je rozdíl když dítě brečí jednou, že chce k někomu cizímu a když pořád, že chce k "blízkým" . Já sama moc dobře vím, jak hrozný to je, když si každý večer v posteli říkám" já chci tátu" říkala jsem si to, každý den( když nebyl doma) a já musela být jen s tou ženskou, co mě vychovává. Ve 13 letech, kdy jsem si to přestala říkat, protože jsem šla s tátou bydlet jsem byla opravdu šťastná, že ne celý dětství je o tom, že jsem s někým, s kým nechci být a konečně jsem byla šťastná. Ale pokud vy byste radši měly dětství s lidmi, které nemáte rádi, tak to udělejte i těm svým, když je to teda " správné" , ale pak se nedivte, když Vám to v dospělosti budou vyčítat a pošlou Vás někam..

Reaguji na radulinkap: Ale 2 letý děcko nemá zase až takový rozum. Tvůj případ je úplně něco jiného.

Reaguji na radulinkap:
A kolik ti bylo, když sis to říkala? Taky dva roky? V té době to to dítě nepromyslí tak do hloubky...

Přesne tak, jde za tím kdo mu da bonbon, a nic po něm nechce. A pak prarodiče mluví o rodičích špatne, takže vlastně v diteti buduji nenavist k nim.