Dítě v 17ti letech

Já teda žádný z těch vzorců pro výpočet neznám, ale zato znám dvě maminky (jedna příbuzná, druhá dobrá kamarádka), obě taky otěhotněly neplánovaně a když jsme na to o samotě zavedly řeč, obě tvrdily v podstatě to samé: ať si užívám dokud můžu, že kdyby mohly vrátit čas, šly by na potrat, své dítě sice samozřejmě milují, ale kdyby se rozhodovaly teď, nechaly by to na později .

Tím nechci říct, že je to správné rozhodnutí, jenom, že pro někoho správné být může. Určitě je obrovské procento těch, které by si potrat třeba do konce života vyčítaly, ale je tady i dost takových, co si vyčítají, že na něj nešly, jenom to nevytrubují každému na potkání . Prostě každý člověk na to má jiný názor, cítí to jinak, má jiné priority atd. atd. a to tady za ně nikdy nikdo nevyřeší, musí si samy uvědomit co je nejlepší pro ně, jejich případné dítě, jeho otce a rodiče, na které ta zodpovědnost prostě padne. Ta situace nebude nikdy u nikoho stejná...

A ona bude ve 30 mít jen maturitu, praxi skoro žadnou, přítel taky nebude mít dostudovano, protože bude makat. Rodiče, kteří si chtěli pořídit vlastní dítě budou jen za chuvu, protože pochybuji, že si pořídí svoje...plus je budou dotovat finančně.

Co je na tom špatneho mít díte ve 30, kdy už na to mám zazemí - praci, byt, našetřeno? Mít díte je zodpovědnost.

To nemáte s přítelem plány studovat a tak?

Jasně, nech si to i když jsi sama ještě dítě, vždyť rodiče se o tebe postarají, budou živit tebe i dítě a zaplatí ti pleny, vybavení, hračky všechno...
Kam se poděla zodpovědnost? Proč si říkáš ,,rodiče mi pomohou,, automaticky? Já přijít v 17ti s tím, že čekám dítě tak dostanu zleva zprava a jdu psát domácí úkol. Pořid si dítě až na to budeš mít a rodiče ti budou jistě oporou, ale dokud nevíš jakou cenu mají peníze, nehrň se do toho.

Ano, to je samozřejmě taky možné, já to brala jen podle svého okolí. Ono tady těžko radit, jelikož nikdo nikdy nebude vědět, jak se bude cítit za pár let.

Doufám, že pak zakladatelka napíše, jak to všechno dopadlo a jestli je vlastně vůbec těhotná

Jinak k tomuhle je docela lituju. Pokoušej se o dítě takže budou asi ještě docela mladý a pochybuju, že se po tom co porodíš to svoje budou chtít pokoušet dál, protože budou mít starosti s tim tvym. Mě spíš než to aby si šla na potrat příde nefér hodit jim na krk tvoje dítě místo toho aby se oni mohli věnovat tomu aby měli vlastní.

Reaguji na Arakama: naprosto souhlasím ! Mám kamarádky, některé i spolužačky ze ZŠ a SŠ, co měly děti kolem 16-17 roku života a zvládly to bezvadně, školy si dodělaly a našly si už i práci po mateřské Všechno jde, když se chce.
Reaguji na jam: Na tohle všechno, co jsi tady psala, jsi myslela, než jsi s ním začla spát? Asi ne co...

Tak o to nejde. Je Jasný, že se v 17cti nebude držet s klukem za ruce, ale spíš by mě zajímalo jak to měla s antikoncepcí. V dnešní době by měly matky dcerám jak jim padne 15 běžet po antikoncepci aby to právě takhle nedopadalo.

Reaguji na redmary: V 17 letech by měla vědět, jak se chránit, vždyť se něco o sexu atd. bere i na základní škole. Tím myslím i tu antikoncepci, měla na to myslet dříve, než se stane tohle "co by, kdyby" tohle je jednoznačná nezodpovědnost. Bohužel. Jsem proti potratům, samozřejmě krom potratům ze znásilnění. Mám tetu, co se 17let s manželem pokoušela o dítě a pak vidím tuhle nespravedlnost, jak si mladý holky chodí na potraty jako nic. Hrůza...

Souhlasím s tím, že by se dítě mělo narodit lidem, kteří jsou finančně nezávislí na rodičích, jenže... když se podívám o dvacet a více let zpátky, tak víc než polovina lidí co znám i v mé rodině, bydlela po narození mimča u rodičů nebo jim stejně dost vypomáhali finančně. V té době bylo zcela normální mít dítě kolem 20-ti let a nečekat s tím jako teď "až dostuduju, ještě budu cestovat, potom si vybuduju kariéru a najednou je mi 35 a já bych ráda měla první dítě, jenže nemám chlapa kterej by za to stál, protože už nevypadám tak jak před deseti lety!"

Pokud máš zázemí v rodině, můžeš se na svýho přítele spolehnout a miminko by bylo chtěné, na potrat nechoď. Je to jen tvoje volba, rozhoduj se srdíčkem. Když ho dáš pryč, budeš myslet na to, že by mu byly třeba dva a komu by se podobalo. Navíc za dvacet let Ti bude 37, tvoje dítě už bude velký a ty budeš stále dost mladá na to abys začala třeba cestovat a užívat si (případ mojí sestřenky). V dnešní době si některé ženy kolem 40-ky teprve pořizují první dítě všechno má svý pro a proti, tak držím pěsti, rozhodni se co nejlíp. Zvládly to i mladší mamky

Naprosto souhlasím. Mám stejný názor na potraty a nechápu jak někteří jsou tak nezodpovědní.

Já bych to být tebou řešila, až si budeš jistá, že jsi těhotná. Teď se akorát zbytečně stresuješ. Co se týká tvého přítele - že ho nechceš angažovat a přijde ti to nefér, protože jste spolu chvíli - na to ti řeknu jen jedno. Asi nejsi Panna Marie, že bys otěhotněla z čista jasna, podíl na tom máte oba. Říct bys mu to měla, jak se k tomu postaví to nemůžeš tušit, ale třeba tě překvapí.
Potrat bych si hodně rozmyslela, školu si můžeš dodělat vždycky. Ztratíš kus mládí, ale potratem bys mohla ztratit taky šanci mít ještě vůbec někdy děti... Jasně, v dnešní době je škola a kariéra celkově stavěná hodně vysoko na žebříčku hodnot, ale pro mě je třeba zdraví důležitější...

Pokud těhotná jsi, doporučuju probrat to pořádně s rodiči. Věřím, že by tě podpořili a pomohli ti. Já bych pro své dcery udělala to samé. Stát se to může každému a po bitvě je každý generál. Dítě je dar a radost, samozřejmě i starost, ale já jsem toho názoru, že udělat se to vždycky nějak dá. Měla jsem děti poměrně brzy, první dceru ve 22. S oběma jsem vystudovala VŠ, hodně jsme cestovali, dokonce jsme během mé mateřské několik let žili v zahraničí, bylo to fajn. Dnes je mi 33, mám všechno, co od života potřebuju, rodinu, vlastní byt, hezkou práci, odžito spoustu zajímavého. A věřte mi, že v době kdy jsem otěhotněla, tak nic nevypadalo takhle růžově. Pokud cítíš, že dítě chceš, neboj se toho. Dítětem život nekončí.

Nějak nevím, proč by měl potrat změnit názor na chlapy? (Pokus nemluvíme o početí znásilněním a i tak by názor změnilo to znásilnění a né potrat) .. řeknu to takhle - když fena nechce, pes neskočí .. takže netuším proč do toho, že jsem si nedávala pozor, když vím že to dítě budu nosit, rodit a pravděpodobně z větší části vychovávat já, tahat chlapy.

Zřejmě jsi z města kde nebyly byty nebo z vesnice,kde lidé mají baráky a tak mají místo.
Ano,bylo zcela normální mít kolem 20ti první dítě,ale v tom věku už byly holky dva roky po maturitě,kluci po vojně a všude byla práce.
Takže mladí se vzali,dostali nějaký podnikový nebo státní byt,novomanželskou půjčku a starali se sami.
Nastěhovat se s dítětem k rodičům vnímám jako nezodpovědnost té dvojice,která nemyslí hlavou.Udělat dítě umí každej blbec,ale pak se o něj komplet postarat už můžou jiní,to je smutné.

mě je 21 a dítě bych si určitě nenechala. Nemám na to peníze, čas, potřebuji se dál vzdělávat (nebudu přeci celý život na mateřský) a představit si, že se pak budu muset zodpovědně starat o dítě...ted fakt ne. Je to úvazek na celý život, 24 hodin denně... na MTV dávají seriál 16 a těhotná. Většinou ty neštastný holky zůstanou sami a bez peněz