Dotaz zní jasně. Jak a o čem se bavit s rodiči přítele, kteří nemají žádné koníčky, jejich jedinou životní náplní je práce - na zahradě, kolem domu - odpočinek, výlety, čtení je špatné. Ještě popíšu náš vztah. Prý jsem byla jedinou holkou, kterou oni kdy snesli (kdo zná můj příběh, tak ví). Přítel neví proč a já se toho asi dopátrala, protože se to teď změnilo a přestávám být oblíbená. Pocházím z dědiny, naši mají králíky, slepice, velkou zahradu, vinohrad, ale vždy bylo u nás vše v pohodě, prostě čas na práci, čas na zábavu, život žitý všemi směry a ne jen přežívání. A tcháni si asi mysleli, že prostě budu další pracovní síla, která bude nadšená, že bude u nich bydlet, starat se o jejich domácnost a tak. No a když teď zjistili, že tomu tak není a nebude, že jsem osobnost, která ví, co chce, nenechá sebou manipulovat, má své práce na svém majetku dost, dovolí si před nimi dělat srandu z jejich syna, tak naše vztahy docela ochladly. Zhoršilo se to tento týden dál, když mi přítel řekl, že mě rodiče považují za fiflenu a já se prostě s nimi nedokázala bavit, jako by se nic nestalo. Pro mě je to vlastně takový útok i na mou mamku a babičku. Přestat jezdit tam rozhodně nechci, přítel tam zatím bydlí a sama nechci, aby naše vztahy byly úplně špatné, protože s přítelem spolu plánujeme život a chci, aby třeba naše budoucí děti měly jedny prarodiče blízko. Mimoto si jich chci i nadále vážit, protože přítel je opravdu dobře vychovaný (i když je to spíše záležitost matky). Dodám, že takovou tu špatnou atmosféru dělá spíše jeho otec a matka už je tím dosti semletá.

Cituji LaArdilla: Zhoršilo se to tento týden dál, když mi přítel řekl, že mě rodiče považují za fiflenu

Nějak jsem nepochopila, proč Ti to přítel řekl.
Přece když tě miluje a má rád i své rodiče, tak je to naprosto nesmyslné. Nic to neřeší, jen to ublíží.
Žiju 20 let v manželství a vím, že bylo období, kdy jsem se s jeho otcem a občas i matkou nemusela. Tuším, že si mu občas postěžovali, ale on to taktně přešel, protože to nic neřešilo, naopak by to přililo olej do ohně, protože manža zná mou prudkou povahu.

Cituji True: Nějak jsem nepochopila, proč Ti to přítel řekl.

V neděli mi taky řekl něco, co mu řekli rodiče a já už s tím nedokázala nic dělat, tak jsem mu řekla, proč mi to vlastně říkal a on, že myslel, že je lepší, když si vše řekneme, že chce, abych věděla, jak to u nich doma vypadá. Když jsem za ním v pondělí jela, tak byl moc rád, včera mi řekl, že ho to moc potěšilo, že i přes to, jak to u nich doma je, jsem za ním přijela a vydržela tam až do pozdních večerních hodin.

Reaguji na LaArdilla:
Chápu. Dívá se na to patrně tak, že ty jim dokážeš odpustit, protože to jsou jeho rodiče.
Dívá se na to svýma očima. Chtěl být upřímný a teď pochopil, že tak jednoduché to není a upřímnost za každou cenu se ne vždy vyplácí.
Konec konců - komunikovat se všichni učíme celý život.
Je skvělé, že jsi velkorysá a když si to udržíš i ve vztahu k jeho rodičům, tak to bude to nejlepší pro váš vzájemný vztah. Jen teď už určitě víš, že žít budeš chtít odděleně...

Cituji True: Jen teď už určitě víš, že žít budeš chtít odděleně...

Tak v tom mám jasno odjakživa, u nás doma to tak je, že děti nezůstávají se svými rodiči. O tom už jsme se s přítelem bavili, v tom snad jasno máme. Jen chci vztah mezi mnou a jeho rodiči udržet na nějaké "normální" úrovni. Tím, že tam jezdit nebudu, se nic nevyřeší.

arrow
profile_image
kostka
od 29. 3. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Jezdila bych na návštěvy, ne na celé dny, to snad nebudou chtít aby jsi jim tam dělala otroka, kdy se stavíš na 2 hodinky. Zbytek bych byla u vás. Jsem proto, se nevnucovat.

Cituji kostka: ne na celé dny

Ne, to nejezdím.

Cituji kostka: snad nebudou chtít aby jsi jim tam dělala otroka, kdy se stavíš na 2 hodinky.

Primárně tam jezdím za přítelem, jenže tím, že žije s rodiči, tak se jim nejde vyhnout. Oni bohužel nejsou taktní a jeho návštěvy berou jako za svoje návštěvy, takže když tam třeba přijede za mým přítelem jeho kamarád se svou manželkou, tak jsou u toho i rodiče, a pak z toho vznikají různá nedorozumění, kdy my mladí se bavíme určitým způsobem, s nadsázkou a oni to vše berou velmi vážně. Otroka nedělám. Pokud mi přítel řekne, že chce s něčím pomoci, tak pomohu ráda.
Když tam moc nejezdím, tak hned zase řeší, že se mi tam nelíbí. Proto se snažím najít kompromis a sem tam tam přijet, ale nechci, abysme tam seděli a jen na sebe čučeli.

arrow
profile_image
Cendrillon
od 20. 3. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

mám to stejně, nejdřív jsem to strašně řešila a teď už mi to začíná být jedno... v ničem jim nejsem dost dobrá a navíc jsem jim změnila synáčka...a k tomu mi ještě vyčítají, že honím kariéru a oni se tak nedočkají vnoučat... přítel je super, miluju ho, brzy budeme mít vlastní bydlení a k nim jezdím na návštěvu, občas tam přespím, ale jen minimálně...když už tam jsem, tak něco pomůžu a pak frr zpět...
A k otázce - jak komunikovat? Jsem slušná, zeptám se, zda něco nepotřebují, moc neodmlouvám... a vybiju se jinak a jinde

arrow
profile_image
DragonLady
od 10. 12. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Před časem jsem řešila podobný vztah s přítelovými rodiči, hlavně s jeho otcem, kterému jsem nebyla dost dobrá, padaly tam hodně ošklivé poznámky, pomlouvání mé osoby po okolí, příteli za mě dokonce vnucoval "náhradu". Dvakrát došlo na přerušení kontaktu s jeho rodiči (v obou případech jsem byla já ta špatná), pak mi to postupně přestalo tolik vadit, přestala jsem to řešit, přítel jim přestal dovolovat po mě šlapat... teď sice vztahy nejsou přímo skvělé, ale celkem spolu vycházíme, jelikož pochopili, že jich se náš vztah netýká.

Ohledně komunikace - ve vší slušnosti, ale v mezích (nenechat si vše líbit). Ohledně soukromí - přítel nezkusil vyjednat trochu klidu pro vás dva? Samozřejmě ne stylem "vadí jí to, tak nás nechte o samotě". Tohle je totiž na něm. On taky musí projevit nějakou snahu (a nejen ohledně soukromí na návštěvě), jeho se to týká též.

Jinak přítel mi často pověděl, co o mě jeho otec říkal, že prý bych to měla vědět... Myslel to dobře, ale mně to potom vrtalo hlavou a trápila jsem se tím. Na druhou stranu jsem byla raději, když jsem se to nejdříve dozvěděla od něho, než např. od mé sestřenice, které to říkala sousedka a té její známá... apod.

arrow
profile_image
Hanulikk
od 8. 3. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Cituji LaArdilla: No a když teď zjistili, že tomu tak není a nebude, že jsem osobnost, která ví, co chce, nenechá sebou manipulovat, má své práce na svém majetku dost, dovolí si před nimi dělat srandu z jejich syna, tak naše vztahy docela ochladly.

Lepší než se přetvařovat a dělat někomu poskoka...stejně by Ti asi později ruply nervy,mě teda určitě

arrow
profile_image
DragonLady
od 10. 12. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Nevšimla jsem si, že by tady padlo, jak dlouho jste spolu? V jakém časovém horizontu plánujete společné bydlení? Tím by se taky dost věcí vyřešilo (nebo přiostřilo, pokud si představují, že syn bude nadále bydlet u nich).

Reaguji na DragonLady: Koukám, že to máš ještě horší. Já s nima vycházet chci, vypadalo to vše dobře, až teď se to horší, když zjistili, že k nim do domu se rozhodně stěhovat nebudu a že tam nehodlám trávit své volno. Tak mrzí mě to, protože vím, jak moji rodiče jsou v pohodě, ke všem mým klukům se vždy chovali fajn a taky tam všichni rádi jezdili (teď to vypadá, jako kdybych měla hromadu chlapů). Tento přítel si to taky pochvaluje, naši ho měli rádi tenkrát i teď, je u nás pohoda, třeba moje mamka se s ním baví o 106, děláme si ze sebe srandu, jedeme se někam podívat. Taky bych si přála mít takové tchány

Cituji DragonLady: hlavně s jeho otcem, kterému jsem nebyla dost dobrá

Takhle nějak to teď začíná vypadat. Ono teda vůbec u něj doma jsou zvláštní podmínky. Má ještě mladšího bratra, ten se tak semlít nenechal, ale zase nemá holku, protože nechce žádnou přivést do těchto podmínek a sám to vystihl dokonale, když řekl, že rodičům se nelíbí, když nikoho nemají, ale i když někoho mají.

Cituji DragonLady: Ohledně komunikace - ve vší slušnosti, ale v mezích (nenechat si vše líbit).

Už se mi stalo, když jsme tam přijeli a dostali jsme takříkajíc "zpucunk". Bylo to spíše mířeno na přítele, ale aby když vystoupím z auta, pozdravím, tak tchán hned vyjel, to ne. Byla jsem zticha, protože jsem si myslela, že je to záležitost přítele a ten si to s tátou hned vyříkal. Ale vím, že být pořád zticha nevydržím a přítel to moc dobře ví.

Cituji DragonLady: On taky musí projevit nějakou snahu, ne jen ty ve vztahu k jeho rodičům, jeho se to týká též.

Tak to se opravdu snaží. Když zjistil, že i když ho miluju, tak takhle žít nehodlám a jsem schopná se s ním rozejít, tak na tom začal pracovat. Bohužel zase člověka, kterému je přes šedesát a má takto život nastavený, nepředěláš mávnutím kouzelného proutku. On si to s něma vyříká, oni mu vše odkývou a za 14 dní to zase spadne do starého. Příteli jsem řekla, že si holt musí dupnout a trvat na svém. Bohužel u něj v rodině navíc funguje citové vydírání

Cituji DragonLady: Jinak přítel mi často pověděl, co o mě jeho otec říkal, že prý bych to měla vědět... Myslel to dobře, ale mně to potom vrtalo hlavou a trápila jsem se tím. Na druhou stranu jsem byla raději, když jsem se to nejdříve dozvěděla od něho, než např. od mé sestřenice, které to říkala sousedka a té její známá... apod.

Přesně tak. Nechci se dozvědět od jeho bratra, že to a to, to radši ať mi to řekne on sám.

Cituji DragonLady: Nevšimla jsem si, že by tady padlo, jak dlouho jste spolu?

Chodili jsme spolu pár měsíců před 10ti lety a teď jsme spolu od loňského září.

Cituji DragonLady: V jakém časovém horizontu plánujete společné bydlení? Tím by se taky dost věcí vyřešilo (nebo přiostřilo, pokud si představují, že syn bude nadále bydlet u nich).

To se taky řeší. Já svoje bydlení mám. On ke mně zatím nechce kvůli dojíždění, měl by to o dalších 20 km dál do zaměstnání. V té samé vesnici, jen na opačném konci mají další dům, kde on plánoval budoucí bydlení, ale tam stále bydlí babička a vypadá, že tam bude žít ještě dlouho, protože je ve výborné kondici. Hodně o tom spolu v této době mluvíme, dokonce přemýšlí, že by si snad i postavil svůj dům. Necháváme to otevřené s tím, že to nějak vyplyne, že třeba najdeme pěkný dům ke koupi. V tomto směru na něj ani nechci nijak tlačit, nejdřív si myslím, že je třeba, aby si to ujasnil doma, protože nechci, aby se doma rozkmotřili.

arrow
profile_image
DragonLady
od 10. 12. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na LaArdilla: Tak jak to vypadá teď? Jinak z odpovědí výše mi připadá, že byste situaci měli spíše udržovat na stávající úrovni, bez rizika rozepří se nic nezlepší (a nezhorší). Opakuji, co jsem psala už před časem: nejdůležitější je slušnost, nedat zbytečně záminku k nějakým problémům, ale neustupovat.

Buď se časem hrany obrousí nebo ne, teď to stejně nemáte v plánu nějak víc řešit. Vím, že se mi to asi "mluví", když v mém případě situace pomalu zajela do stávajících kolejí, protože jsme si na sebe tak nějak zvykli a už od sebe víc nečekáme (když to takhle napíšu, moc pozitivně to nezní, ale je prostě klid). Jenže v případě, kdy jsou na obou stranách takovéhle rozpory, je to asi ideální stav.

Cituji DragonLady: Tak jak to vypadá teď?

Před 14ti dny mě přítel překvapil (mile). Odjížděli jsme na dovolenou a stavovali se u mých rodičů, abysme tam nechali psa. V noci před spaním mi řekl, co se zase doma stalo. Na začátku prázdnin měla svatbu jeho vzdálenější příbuzná a abych to zkrátila, tak její matka (která mě vůbec neviděla, protože jsem tam byla až večer na grilování mezi mladýma) mě pomluvila a namluvila přítelovu otci nesmysly. Ten jí uvěřil a vyrukoval s tím na přítele. Obrátil, až když mu přítel řekl, jak to opravdu bylo, a že má i fotky, které dokazují opak. Když dopovídal, tak mi řekl, že už je mu to jasné, že i když jsem ještě nic neudělala, tak už jsem ta špatná a že to spolu nějak zvládneme. Jeho rodiče jsem viděla, když jsme se vrátili z dovolené, ale jen jsem ho doma vyložila, pozdravila rodiče a zase jela, protože rodiče nejevili zájem, že by si chtěli popovídat, jak jsme se měli a já byla unavená, tak jsem pokračovala k sobě domů. Od té doby jsem tam nebyla, přítel jezdil za mnou, doma má stejně hodně práce a k tomu se učí na zkoušky z autoškoly (dělá si další skupiny), takže spíš se snaží po učení na chvíli z toho vypadnout a jet za mnou. Když bude chtít, tak za ním příjedu, ale zatím s tím nepřišel, jeho otec je stejně nemocný, tak by to stejně nebylo dobré.

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené