Drogově závislí ve Vašem blízkém okolí

brácha, můj první přítel - oba šli do basy.
Co na to okolí? Je mi to jedno, už. Opravdu. Okolí neřeším - někdo je zavislý na legalním zboží a někdo na nelegalním.
To, co se událo cca rok 2000, mě ve spoustě věcích i pomohlo - třeba nespoléhat na druhý, i kamarády, jelikož v daném období se spousty lidí začalo chovat jinak, a proto jsem přestala je řešit.
Tehdy má nejlepší kamarádka mi třeba řekla, když jsem přišla ze dne na den o kluka, že se s ní nebavím, protože ji zavidím, že ona přítele má.Mě zatím bylo ouvej. Tehdy mi bylo cca 17 let. No co byste na to řekli? Já koukala jak puk, věděla kde přítel je a stejně to řekla - pro mě prostě zkušenost.

mám za sebou 4 letou zkušenost s perníkem,která mě zastihla z mlada a teď se dostávám z půlroční jízdy a můžu říct, že pokud člověk opravdu nespadne na dno asi si neuvědomí, co je v životě zákon přežití.....každý tu hranici má jinde....feťáci jsou pouze lidé, kteří si vybrali né příliš dobrou cestu, proto opovržením je jen ujišťujete v jejich falešné představě...

Nejlepší kamarádka! Už frčí na perníku asi rok a půl! A nevadí jí to. Mluvit se s ní už nedá, rozmluvit se jí to taky nedá. Přítele (taky fetáka) jí teď zavřeli a za distribuci a výrobu. S jejím bývalým přítelem to spolu vyráběli doma. Byla to hodně chytrá holka, mohla mít v životě všechno, kdyby si to nepo... Byla víc jak rok bez práce. Teď prý pracuje někde v nějaký fabrice, ale kdoví, na jak dlouho??

misiska

uff....to, co jsi napsala je smutné...úplně si to umím představit
Mám bráchu, který byl taky feťák, ale je pravda, že už je to 9 let stará záležitost a já tenkrát byla v těžké pubertě. I přesto bylo dost otřesné sledovat tu jeho cestu, kterou se řítil dolů.Pamatuju si, jak doma všichni trpěli, máma - jak plakala - tu bolest když ho člověk viděl, jak strašně se změnil.....

Díky bohu, je to pryč a všichni jsme neskutečně vděční, že to zvládnul...

Držím pěsti i Tvojí sestře, aby to zvládla, aby našla tu sílu s tím něco dělat a byla zase v pohodě....

V divokých letech jsem testla perník a trávu ( nikdy jsem nebyla závislá, na mejdanech atd ). Moje kamarádka ovšem měla sklony k závislosti daleko větší a i když to na konec dopadlo dobře, nebyli její tahy zrovna veselé
Viděla jsem spousty kamarádů, kterým to zničilo život a na začátku si všichni mysleli, jak to mají pod kontrolou...

Odsoudit drogově závislou osobu je to nejsnažší co můžeme. Ale i když si tu cestu vybrali sami a nikdo je k tomu nenutil, nahoru se člověk dostává sakra těžko.

Kdekdo kouří, 70 % kuřáků by rádo přestalo - nedokáží to. Je to také droga, která je ovládá a neamjí nad ní kontrolu, otročí jí. Jen je to droga společensky přijatelnější...Kuřák feťáka snadno odsoudí a přitom je stejně závislej, jen na jiné droze.

Nesoudím, nepřísluší mi to a vím, že to není snadné - kdybych mohla pomůlžu, ale to bohužel ve valné většině případů nelze...

Zatím jsem vyhrála nad svou dorgou - cigarety a válčím 10 měsíc, malé vítězství.

Každý kdo se z toho dna zvedne - má můj upřímný obdiv

Mně tohle stavění závislosti na tabáku a na jiných látkách na jednu úroveň přece jen nepřipadá úplně korektní. Samozřejmě, že každá závislost je zlá, ale ještě jsem neslyšela, že by se kuřák dopustil trestného činu pod vlivem nikotinu. Už tohle samo o sobě dává kuřáctví do jiného kontextu - minimálně z hlediska rizik rozvoje sociálních deviací.
Ovšem zdravotně to vyjde zřejmě nastejno, jen u těch toxických látek to asi trvá kratší dobu, než dojde k nevratným následkům.
Ale neodsuzuji nikoho, kdo do toho spadne, každý má nějaké svoje peklo, důležité je, jestli se k tomu dokáže nějak postavit.

Sestřenice. Píchala si perník, kradla doma peníze, prosávala osobní věci. Nakonec se z toho dostala, ale trávu hulí dodnes. A jak pozoruju, žádnej normální kluk s ní nevydrží, tak nevím..

Můj ex byl na trávě. Někdo si řekne "jen" tráva. Já nemám absolutně nic proti tomu, když si člověk za čas zahulí. Ale pakliže hulí čtyřikrát denně, je asi něco špatně. Přítel byl po tom už absolutně nevyrovnaný, neměl na mě čas, jelikož neustále pracoval, aby měl na trávu (mě nikdy nic nekoupil-vše házel do trávy a chlastu). Nenaslouchal mi, stával se větším a větším sobcem, nadával mi a hlavně pro něj byli úplně všichni hloupí. Já sama kouřím, občas si dám sklenku vína, ale vím, že do trávy a tvrdších drog už bych se v životě nepustila.Nestojí to za to!

Já znala super kluka, s kterým jsem i kdysi chtěla chodit. Jenže začal hulit trávu a pak začal i s pervitinem a začal být blázen. Nedalo se s ním mluvit, pořád měl vidiny a mluvil nesmysly.
Rodiče se mu snažili pomoct, ale on měl prostě svojí partu. Za 5 let spáchal sebevraždu. Asi to tak mělo být, nikdy by se z toho už nedostal.
Od té doby nemůžu vidět feťáky a ani alkoholiky. S nikým takovým se bavit nebudu.

Moje nejlepší kamarádka má bráchu, který od 16 fetuje. Začal na nějakých lehčích, teď je závislí na pervitinu, občas kokain a nemá daleko k heroinu - pokud už tam nedošel. Teď je mu 25. Je z něj troska, bydlel na ulici, pak někde v bytě se sobě rovnýma, krade co se dá a kde se dá pak to prodává. Občas měl období, kdy to s ním vypadalo dobře, že se snad uzdraví. Ale bohužel vždy do toho spadl znovu. Upřímně jak na tom je teď v tuhle chvíli nevím. Dlouho jsem ho neviděla. A okolí mou kamarádku spíše litovalo a snažilo se jí pomáhat. Stejně tak jako já. Samozřejmě se setkala i s reakcí, kdy na ní lidi divně koukali a začali si šeptat, když kolem nich v NC prošla..... Ale ona to ignorovala. Doslova. Sama říkala, že každá rodina má něco, že bychom se možná divili co trápí nebo co mají v rodině ty co pomlouvají. A že to nikde na veřejnosti nebude řešit, na veřejnosti dělala, že nic takového neexistuje. Za tohle jsem jí moc obdivovala. A stále obdivuji. Je to moc těžké. Nejhorší to asi bylo pro maminku. Tak úžasnou mámu mu mohl každý závidět, rodiče by pro něj udělali cokoliv, o to víc to zamrzí.
Já mám v rodině pro změnu bratrance, který skončil také hodně špatně. Teta si po smrti strejdy našla nového chlapa a mého malého bratrance odvlekla do Rakouska ( bylo mu asi 9-10 let) - neměl tam kamarády, nový „tatínek“ mu to dával dost sežrat, nesnažil se najít k němu cestu ..... Takže vyrostl v ústraní, ne zrovna příjemném prostředí, měl pocit, že je na světě sám, že ho nikdo nemá rád, ( na jednu stranu mi ho je hrozně líto, protože on je opravdu samotář, odtrhli ho od jediných dvou kamarádu, které měl tady v Čechách a v Rak. si nové prostě nenašel - jazyková barikáda atd.) tak v 18 utekl do Čech, vykradl mého dědu, prodal půlku domu, kterou měl v ČR ( dědictví po tátovi) . Mělo to hodnotu asi 500 000Kč - on to prodal za 200 000 - pár dní bydlel v nějakém drahém, luxusním hotelu, vesele si kupoval drogy a děvky a za pár dní měl po penězích. Co je s ním teď také nevím. Neví to nikdo ..... Každopádně všem co máte někoho blízkého koho ztrácíte před očima přeji silné nervy a hodně sil a - vím jak je to psychicky strašně těžké .

Od tý doby, co jsem tu kdysi psala, tak přítel si teď píchá nahražku - subutex, či nějak tak. Jinak změna žádná - sliby, dluhy, furt dokola...

Reaguji na tyweee:
Přítel - jako partner nebo kamarád?
Já jsem četla, že je v podobě tablet a má se nechat rozpustit pod jazykem. Při injekčním užívání jsou rizika srovnatelná s injekčním užíváním jakékoli jiné drogy.

Reaguji na Pajucha: no vidíš, ja jsem trubka. Asi jsem myslela na přítele a zle jsem to napsala. Tam mělo být brácha.
Přítel má naštěstí dost rozumu, což o bráchovi se říct nedá.

Jinak díky za info, až budu mluvit s mámou, tak ji to řeknu. Ona je s ním v kontaktu, jelikož bydlí u babičky, takže ji často vypráví nějaké nesmysly a máma neznalá, tak mu věří. I když už je to 32 letý chlap, tak furt se drží domova, i když je to spíš z důvodu vychytralosti. Nemáká, má dluhy, trvalý bydliště na úřadě.... Prostě život jaký by si každý "přál"