Důvěra - přítelův telefon a šmejdění

nebo když se prostě jen nudí... to už jsem párkrát zažila.. "ale prosím tě, budem si psát jen přes den, já jsem pak večer doma, jo".. no, to určitě

Představ si, že my doma taky používáme jen partnerův notebook a já mu do složek ani do e-mailu (byť ho má otevřený v druhém okně prohlížeče) nelezu.....A stejně tak on mě. Já zase nechápu, proč si některé myslí, že když s chlapem žijí, tak mají automatické pávo probírat se mu telefonem a počítačem...Nemluvím o případech, kdy on sám řekne - koukni mi na meil, přečti mi sms apod. Ale o tom, když to někdo dělá z vlastní vůle a bez jeho vědomí. Opravdu nemám v telefonu ani v pc nic, co by mohlo být považováno za "závadné", ale kdyby si přítel k mému pc sednul a začal v něm šmejdit, tak by u mě skončil.......Mě osobně prostě vadí ten princip - když je se mnou, tak mi má věřit a ne si to ověřovat.

"Soukromí" nerovná se " mám tam něco špatného".

Ale jak už jsem psala, tohle je prostě o pokřiveném vnímání soukromí, a z toho důvodu bych na vlezení do mobilu / mailu vždy reagovala rozchodem / rozvodem, protože z toho je očividné, že ten člověk je prostě vnitřně pokřivený a není možné ho opravit.

Mimochodem, šmejditelské názory se dopracovaly až do "síně slávy":

http://www.okoun.cz/boards/omlazeni.cz_fetisismus

Reaguji na MiaMia: Tak já jsem pokřivená vnitřně určitě. Vlastně mám pokřivený i zevnějšek, tudíž těžko věřit druhému.

to jsou hodně silná slova (rozešla, rozvedla.... třeba i po pár letech skvělého vztahu?).
Já bych někoho takového vyslechla, co ho trápí, co ho vedlo k takovému kroku a co můžu udělat pro to, aby se cítil líp. Pokud bych ho milovala.

Každý jsme jiný no.

Jinak ještě zmíním, že úplně nenávidím, když by mi někdo cizí šmejdil v mých věcech... hnusí se mi to. Ale když by to milovaný člověk udělal v zoufalosti, snažila bych se ho pochopit.
Samozřejmě pokud by to gradovalo do extrému, kdy bych byla žárlivostí druhého svázaná, tak ne. Ale u drobného zakolísání... jsme jen lidi.

Ano, protože takovému člověku už NIKDY nemůžu věřit.

Myslím si, že respekt k soukromí druhých je prostě charakterová vlastnost, kterou má člověk v sobě (respektive kterou měl naočkovanou v raném dětství). Prostě vlastnost, která se v dospělosti nedá změnit.
Tudíž je zbytečné o něčem diskutovat a žádat, aby se dotyčný změnil, stejně tak bych se mohla dožadovat toho, aby si silou vůle změnil barvu očí.
Maximum, co ten člověk může udělat, je dát si svazácký závazek že už nikdy v životě neudělá... ale to mi nestačí. Já prostě nemůžu respektovat člověka, který není o nedotknutelnosti soukromí vnitřně přesvědčený, který to dělá z donucení.

Takže spíš bych měla vztek na sebe, že jsem dotyčného "neprokoukla" včas a že jsem s ním vůbec ztrácela X let, než abych chtěla v něčem pokračovat.

Pravda je, že ono by to jako "drobné zakolísání" nemohlo být, protože od počítače nikdy nevstávám aniž bych ho nezamkla a displej na mobilu se mi automaticky zamyká, takže situace "šel jsem kolem toho kompu a prostě jsem se kouknul" nastat nemůže, muselo by to být dost plánované.

no jo, ale tohle může být i tak, že někdo se odmítá podívat partnerovi do telefonu apod. a po 10 letech zjistí, co už většina lidí kolem něho dávno ví, a to že to táhne ještě s někým jiným.... pak se to "nepodívání" moc nevyplatilo a radost může být jen z neporušení svých zásad.
Podle mne se málokdo kouká do tel. k partnerovi jen tak. Většinou zaúřaduje intuice a ta je někdy silná.

jenže tak to máš Ty. Někteří troubové půjčí partnerce tel. na napsání zprávy (to zažila kámoška) a jak se partnerka zorientovává v novém mobilu a vyskočí na ní omylem zpráva, která je třeba peprná, tak to má hned zavřít a dělat, že se nikdy nic nestalo?

Nebo mi partner řekne, ať odpovím na nějakou zprávu, že řídí... a co?! Dotkla jsem se jeho soukromí, telefonu.... no hnus.

Ale souhlasím, že nějaké pravidelné stálé kontroly druhého soukromí je už opravdu moc.

Aha. Já to totiž beru tak, že v tomhle případě se to "nepodívání" vyplatilo - já jsem ta dobrá, on je ten špatný. Kdybych se koukla, tak si nemáme co vyčítat - ty spíš s jinou, ty mi čumíš do mobilu, jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Právě. A proto se spoléhám na ní.
Ovšem z toho co se psalo na straně 22 mě napadá, že jsem patrně ovlivněná tím, že nejsem moc typ na zamilované SMS a flirtování přes elektronická zařízení, obojí mi přijde trapné, zamilované věty beru jako něco, co se dá říkat z očí do očí, případně psát to rukou, ale mobil to nesnese.

No jo, ale to není šmejdění v mobilu, to je neúmyslné.

Ne, to děláš s jeho výslovným svolením. Pravda je, že tyhle věci nemám moc ráda (když chce někdo přečíst zprávu, o které neví co v ní je).

Reaguji na Kaja555: ty zavádíš řeč ale úplně zcela jinam!

Slečna založila diskuzi a přála si potvrzení a schválení svého konání: úmyslného, cíleného lustrování mobilu a všeho na PC svého nejbližšího

S tím snad nemůže souhlasit a podporovat nikdo, to je ubohost

Naprostý souhlas. Nikdy jsem se nikomu nepodívala do mobilu, do mailů, neotevřela cizí dopis. Myslím, že k respektování soukromí by měl být každý vychován už v rodině. Je to NESLUŠNÉ. Vím o případu, kdy matce, která si odběhla, pípla sms a 14letá (!) dcera si honem zprávu přečetla. Tak to bych ji hodně rychle odnaučila! Taková zvědavka bude jednou partnerovi šmírovat mobil, PC i poštu, protože to bude považovat za normální. Pokud bude partner vychován jinak, zákonitě nastane problém. To, že s někým spím, ještě neznamená, že mám právo hrabat se v jeho věcech.

Mě zas přijde směné držet si uměle nějaké soukromí ve vztahu s člověkem, se kterým denně žiju. Takže s partnerem - intimně se známe, prošli jsme za ty roky různá období, od hezkých až po hodně velké průsery, v případě nemoci si navzájem utřeme i zadek bude-li to třeba, ale budeme si tvrdě tajit co kdo má v mobilu.

Ale my si nic netajíme, prostě respektujeme, že mobil je soukromá věc. Přítel si ho nezamyká, v koupelně býva dlouho, ale v životě mě nenapadlo si prohlížet s kým si píše.
A to si ho oba občas nosíme na záchod, já si čtu zprávy a co děla on nevím, ale prostě mě to nechává v klidu, věřím mu a sobě taky .

Reaguji na Siiri: Ale důvěra je v pořádku tak jak to popisuješ. Jen si prostě myslím, že pokud se chci podívat do jeho mobilu z jakéhokoliv důvodu, tak by to neměl být žádný problém. A pokud by se zuřivě bránil že né, že to jeho soukromí a kdesi cosi, tak by mě teda pěkně ******, protože to opravdu vyvolává zbytečné pochybnosti.