Final Countdown

koukala jsem na video, toho Hnízdila bych navštívila, třeba to pomůže - hledat příčinu nemoci nebo minimálně ti to pomůže psychicky

Taky bych hledal možnosti u jiných specialistů nebo mimo ČR, dokaď to je ve stádiu jakém je, nebo hledal nějaké zahraniční studie, které by to mohli řešit. Lékaři jsou taky jen lidi, co spíš jedou nějaké osvědčené postupy, mají desítky pacientů a když je padla tak asi nesedí na netu a neprojíždějí nejnovější studie, tak max nějaký lekařský časák.
Psychika určitě může mít vliv na nemoci, spousta bolístek a rýmiček, které můžou být přímo zaviněná psychosomaticky či špatným životním stylem a možná jsou i genetické spínače, kdy ač jedinec má nějaký škodlivý gen, tak nemoc může či nemusí propuknout na základě jeho životního stylu, tak když už propukne něco jako rakovina, tak samotná psychika to patrně nevyléčí, ale může zpomalit třeba její šíření, tomu bych určitě věřil.
Dobrá motivační literatura by mohla být kniha Návrat do života od Lance Armstronga, ten nemoci běžně přecházel, ale když měl varle jako pomeranč a **** krev, tak ho napadlo, že tohle není úplně běžné a našli mu rakovinu varlete, která metastázovala přes plíce až na mozek. Prý mu dávali mizivé šance, objížděl různě doktory až narazil na nějaké specialisty, kteří na něj udělali dojem, prodělal tuším 4 cykly chemoterapie, přičemž ten poslední přežije prý už málokdo. Rakovinu si personifikoval a pořád ji říkal, že si vybrala špatného člověka, když při chemoterapii měl pocit jako by mu žílami proudilo žhavé železo, tak si představoval v mysli symbolicky, jak ten proud zabíjí ty rakovinové buňky a bral to jako challenge, když měl vypít třeba litr vody, tak se snažil vypít 4 litry, i když mu z toho bylo zle. V podstatě do posledního okamžiku to vypadalo, že ta chemoterapie nemá na rakovinu vliv a pořád se šíří až najednou po tom 4 cyklu zmizla. - Už je to hodně dávno, co jsem to četl, tak snad si to nepamatuji příliš zkresleně...
I když nejsem příliš esotericky a jinak přístupný, tak kdysi jsem četl od L. Coldwella Neomezená moc podvědomí a pomocí jedné vizualizace se mi povedlo odstranit několik stále se vracejících nepříjemných zážitků či myšlenek, které se pak nevracely a když už jsem si na ně vzpomněl, tak s neutrálním pocitem. Píšu o tom, páč týpek taky psal nějaké knížky k rakovině a teď jsem si ho pustil na youtube a taky tam mluví o překyselení, o kterém se tady již někdo zmínil, tak za zkoušku nic nedáš.

Víte holky, ono to s tou příčinou nemoci je sice hezká teorie, ale v mym případě trochu nefunguje. Před nemocí jsem žila dejme tomu špatně, dělala jsem barmanku, noční dvanáctky, stres, zakouřený prostředí, partnerské vztahy hrozné, no alternativci by zajásali, že příčina je jasná. Pak jsem odešla z práce, žiju na venkově na vzduchu, mám fajn chlapa a psy, za ničim se nehonim, hm a stejně se stane tohle... Já myslim, že tak jednoduchý to prostě neni.
Na zahraničí upřímně teda žádný vazby nemám, to ani nevim, jak bych udělala. Hlavně proč by se zaobírali šmuckou z Východu.
Jenže tady je to prostě tak, že onkoložka mi řekne, že jakymkoliv zásahem typu opka atd. si natolik rozhodim imunitu, že do pár týdnů mám mety všude. Já fakt nevim, zda se tomu dá věřit. Znám i případy, kdy si nad lidma na onkologii umyli pazoury a našel se chirurg, který to zkusil a ti lidé žijí. Na onko chodim do údajně nejlepší v ČR a z místa se prostě nepohnu. Co tam se vysloví, je dogma a proti jejich názoru nikdo nepuůjde.
A dr. si myslí, že takhle v pohodě, nic mi neni, tak užívej života, ale po pravdě, s vidinou toho, že je to třeba už jen na rok, se blbě užívá.
Kolikrát si řikam, jestli to fakt nemam udělat tak, že bych si koupila nějaký nesmyslný auto, aspoň 3litr benzín, zajela někam na dovču, začla chodit po barech a teda "užívala", ale když já na tohle prostě ten typ nejsem, takže vůbec nevim.

Naskok: jenže Lance Armstrong měl právě že rakovinu varlete, která je vysoce chemosenzitivní a kromě nádorů krve (leukémie, lymfom) jako jediná vyléčitelná i ve stádiu metastáz. Ono to je taky zajímavé slovíčkaření, v daný situaci se prostě VYLÉČIT nemůžu, rakovina prsu je celosvětově klasifikovaná jako nevyléčitelná. Nanejvýš tak dostat do REMISE, ale ok, na názvy se můžu vykašlat.
Co se týká studií v zahraničí, nemyslete si nikdo, že u sousedů je tráva zelenější, registrace v Evropě probíhají centralizovaně. Jsem ze zdravotnické rodiny, jsou vazby i na farma-průmysl. Ale ono prostě na tenhle typ nádoru relativně nic neni, ani u nás ani jinde. A já se taky nechci uplně oddělat metodama pokus-omyl, už mám tolik chem za sebou, že na mě koukaj jak na raritu, že jsem to tak přežila a ani to neni vidět. A už nejdu absolutně do ničeho hair loss, to už prostě nedávám, to bylo zlý.

Elle, začni pátrat po vazbách, určitě se tam dá dostat. A proč by se zaobírali "šmuckou z Východu" jak říkáš? No proč ne, budeš platit. Bude to asi drahá "sranda" (promiň mi ten výraz), ale co jiného za to stojí než život?

Reaguji na Ellenuschka: zkusila bych vitariánství, raw food a autopatii jako doplněk, znám dvě ženský, který to vysekalo z rakoviny, kdy už jim šanci nedával opravdu nikdo. Kdyžtak mi napiš o jména do zprávy.
Nevěřila bych tomu ani za nic, kdybych neviděla, že to fakt funguje. Dá se o tom nahledat spousta materiálů, většinou ale v anj.

víš, každý to má jinak a jinak to prožívá. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že sem si prošla těžkým obdobím, kdy se na mě v 17 letech vložila neskutečná zodpovědnost a situace, keré by člověk neměl zažít nikdy (natož v tomhle věku), k tomu pak přišlo velmi těžké studium VŠ. Držela sem, zvládala sem, ani mi to nedocházelo. Pak vše přešlo, situace se uklidnila a já získala to,co sem nejvíc chtěla - práci a super přítele. A ejhle. Po měsíci sem se naprosto sesypala a objevily se u mě tři chronické nemoci. Prostě asimy dvě budeme ten případ, že až se dostanem do jakési "pohody", projeví se na nás následky z minula.....bohužel.
Jinak k té léčbě - já bohužel v alternativní medicínu taky moc nevěřím, ale nevidím důvod proč to nezkusit....bude to znít blbě, ale nemáš co ztratit.
Vím, že z tvého pohledu se mi to může říkat lehce (no nevěř tomu), ale hlavní je to nevzdat. Pokud tomu člověk nepodlehne, nemá černé myšlenky, dá se s ttím žít ještě dlouho, možná i vyléčit. Bohužel sem viděla ve velmi blízkém okolí hned tři případy, kdy jakmile to dotyčný vzdal, do měsíce sme je oplakávali. Ale nechci končit takhle depresivně. Podle mě bys mohla zkusit i psychologa. Je fajn mít si o tom s kým povídat, otevřeně, aniž by ses musela bát jak to přijme a že tě bude litovat - což sem pochopila že je důvod proč to neříkáš svým blízkým.

s tou dovolenou to není špatný nápad, měla bys jet a přijít na jiné myšlenky, teď se cítíš dobře, co bude pak ani sami doktoři neví a je dost dobře možné, že tě čeká ještě hodně dnů tak nemysli na neřešitelné, sbal přítele a hafany a vyrazte někam na pohodu... taková dovolenka může být jen k dobru

a na střední jsem byla v ročníku s klukem, měl nějakou vrozenou vadu, nikomu neřekl o co přesně jde, mělo být po něm do 18 let, tak kalil, bral drogy a užíval.. přišel o přítelkyni (nevydržela to...) a střední nedokončil teď je mu 24let, je čistý, živý a překvapivě ve formě na to jak žil a že podle doktorů už má být po něm takže s tím, že zbývá mi už jen chvíle či pár let tak se budu opíjet, to se mi nezdá jako nejlepší řešení, ostatně užívání života není o chlastu, že?

Ilfinka: já ale nechci umřít hlady, to by mi ještě scházelo 😊

Šmudlíček: k psycholožce chodím. Ale stejně se s tím srovnávám těžko. Alternativní medicíně nevěřim, respektive jak každý propagátor toho má známé, kteří mají známé a těm to pomohlo, tak já viděla naprosto konkrétní případ ženské, která jim věřila a špatně to dopadlo.

bonnie90: jj, to bývají takové případy docela často. V rodině jsme taky měli jednoho takového příbuzného, ani na tu střední ho nechtěli dávat, že to nemá smysl, nl a dožil se asi 80, ale ten měl srdeční vadu.
Život neni samozřejmě jen o chlastu, ale představa, že do konce života chroupám syrový lodyhy a nrsmim se napít, je snad děsivější než ta smrt 😊 jinak po Vánocích jedu se psem na hory, takže i dovča bude 😊

Aha. A co je systémové onemocnění přesně teda?
Já teda mám sousedku, která s čímsi podobným žije už víc než deset let, vždycky někde něco povyroste, oni jaksi zaléčí - absurdní slovo - ona je chvíli v pohodě, potom se zase něco objeví, nicméně všechny důležité
orgány má v pořádku..
Já vůbec nevím, co poradit..
Snad prostě věřit, že ten neoperabilní nádor dál neporoste, že se zapouzdří a dál se šířit nebude. Netuším, jestli je to možný, ale podvědomí má asi obrovskou sílu!
Kéž by tu člověk mohl dát fundovaný odkaz na konkrétní kauzu, kdy něco fakt pomohlo.
Co Laďa Kerndl? Ta jeho diagnóza byla přece taky beznadějná! Někde říkal, že kvůli dceři zmobilizoval všechny síly, Ty máš psa, rodinu..., to citový pouto, na to bych vsadila. Jakkoli blbě to teď takhle napsaný vypadá.
Jediná reálná útěcha je asi ta, že rakovina prsu není otázkou několika měsíců, spíš let. Za tu dobu snad i výzkum pokročí.

s tím omezováním máš pravdu, jídlo a dobré pití je součástí života a té radosti z něj a taky nejsem zastáncem toho být o hladu či jíst jen zdravé (ne moc chutné) jídlo, život se má žít ne přežívat a nedokážu si selským rozumem představit jak by oslabenému organizmu mohla pomoci jakákoli forma hladovky...

Reaguji na BlackCoffee: Ell má dva psy, přítele, rodinu určitě má důvod i vůli žít! ale všechny chápeme, že ta beznaděj a bezmoc člověka, ať jakkoli silného občas přemůže, a že přijdou ty černé myšlenky souhlasím, že je třeba myslet pozitivně a žít naplno dokud to nemoc/osud dovolí

Systémové onemocnění předpokládá, že buňky rakoviny kolují krevním a lymfatickým systémem, že to není jen lokální záležitost. Např. benigní nádor roste místně, ale nešíří se do vzdálených částí. Maligní nádor roste jak místně, tak vysílá buňky po těle a je jen na imunitě + zajišťovací léčbě, zda se někde usadí a začnou vytvářet nový nádor. Proto onkoložka říká, že odstranění nádoru lokálně můj problém nevyřeší, jelikož už můžu mít stejně v krvi buňky a imunita zákrokem dostane takový zásah, že se nebude moct bránit. Tak to může být, ale i nemusí. Je to hop nebo trop. A ona jede "na jistotu", že bude dávat chemku, která sice můj problém nevyřeší, ale řekněme pozdrží. Což opět může vyjít, ale nemusí. Při ozařovačkách nebo opce se údajně musí chemka vysadit, protože tolik procedur by dohromady zase odrovnalo krev. Jako je to tanec na ostří nože, všecko se navzájem ovlivňuje a rovnováha je křehká. Ale co já nechápu, a nikdo z doktorů mi to nechce vysvětlit, vždyť odstranění lokálně by mohlo pomoct, že by těch buněk v těle bylo o mnoho míň? Já mám "zatím" imunitu dobrou, krev v pořádku, tak je to fakt takový riskování? Nevim.
Jinak máš pravdu a vůbec to nezní blbě, kvůli pejsáčkovi se budu snažit do posledního dechu, nechci tu nechat holčičku samotnou. Jsme na sebe hrozně fixovaný.

Teorie dobrá. Ale mysli pozitivně v situaci, kdy ti lékař - kapacita sdělí, že nemá možnosti, jak tě léčit.