Ahoj holky. Hodně z Vás zná můj problém, bohužel vše je čím dál víc na pytel. Dnes mi bylo řečíno, že další ozařování není možné. Chemoterapií jsem vyzkoušela moc, teď vlastně beru už jen chemo tabletky. Operace prý taky nepřipadá v úvahu, jen a pouze další chemka, které už nevěřím. Co mám dělat holky? Jsem psychicky úplně na dně. Z jednání lékařů mi přijde, že už nade mnou tu pomyslnou hůl lámou. Zároveň na mně není zatím nic poznat, vypadám jako normální zdravý člověk. Ale na jak dlouho...
Ani nevim, jestli je něco, co bych jako ještě chtěla stihnout nebo tak. Trápim se neskutečnýma výčitkama sama k sobě, že přidělávám starosti svým blízkým. Jak to ponesou rodiče, muj chlap, muj milovanej pejsek, až tady nebudu. A známý, kamarádi atd. Jak vypadá ten konec a jak dlouho trvá... Nechci být na někom závislá, myslím fyzicky.
Doma se mnou mluvěj tak, že ať se nebojim, že vše bude ok, ale přijde mi to jako zavírání očí před realitou. Je mi 32, fakt se mi ještě nechce. Tak strašně bych si přála mít dítě, i se mě na to lidi furt ptaj, kdy? Co na to říkat...
Kdybych aspoň byla nějak víc duchovně zaměřená, do kostela sice chodim, ale klid a rovnováhu získám jen na chvíli. Mám pocit, že můj život je v rukou lékařů, že nejsem ta, kdo rozhoduje a to mě ubíjí. Vůbec nevim, jak z toho všeho ven.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Final Countdown
Poslat SZ
Galerie obrázků
Reaguji na Ellenuschka: Můžu se zeptat kam chodíš k lékaři? Kamarádčina maminka měla také rakovinu prsu, v Motole byli šílení, na žlutém kopci v Brně to bylo nebe a dudy ...
Bonnie90: s tim jídlem tomu taky nerozumim. Zrovna peču cukroví a představa, že ho jen porozdávám a sama si chroupnu syrovou mrkev... No nevim. Hladovka je blbost, mně stačí se nenasnídat a už je mi blbě.
Cituji Ellenuschka: Ale co já nechápu, a nikdo z doktorů mi to nechce vysvětlit, vždyť odstranění lokálně by mohlo pomoct, že by těch buněk v těle bylo o mnoho míň?
Pokud je pravda, cos psala o stránku zpět, že jakýkoli operativní zákrok by mohl imunitní systém rozhodit, pak tomu rozumím, protože skutečnost, že tvůj imunitní systém funguje relativně dobře, tě asi drží v tak dobré kondici, v jaké jsi.
BlackCoffee: v tom máš asi i pravdu a tim se to zacyklilo a neni z toho východisko.
Přečti si Cestu od Brandon Bays, v druhé polovině knihy je podrobný návod jak se uzdravit. Autorka se sama uzdravila z nadoru. A bojuj. Zkusit se musí všechno. Knihu stáhneš ZDE.
Tak odkaz mi nefunguje. Znovu files.caduceus.cz/200001258-d687bd7818/Brandon_Bay s.pdf
Tak odkaz mi zatím nefunguje. Znovu files.caduceus.cz/200001258-d687bd7818/Brandon_Bay s.pdf
Reaguji na BlackCoffee: já zase jako netvrdím, že pozitivní myšlení nahradí úspěšnou léčbu, ale když je situace taková, že vyléčit se nelze, pak na tom budu lépe i kvalitou života co mi zbývá, když si řeknu - fajn, zatím se nemůžu vyléčit, ale dělám vše proto, aby se to nezhoršilo, v mém životě je fajn to a to a chci si to ještě užít, než to zapíchnout s tím, že v současné situaci pozitivně myslet nelze, protože doktoři neznají řešení 
Bonnie90: přesně jsi to krásně vystihla, do tohodle módu potřebuju nějak přepnout. Rozumem si to dokážu ujasnit, ale psychika mě nakonec zradí a začnu si jet myšlenky jaká to bude ostuda, až umřu, jak si na přítele budou ukazovat- to je ten, jak mu umřela ta mladá žena, co rodiče, jak se budou trápit, furt se mi dere do hlavy představa, že mamka skončí se skleničkou, i když normálně vůbec nepije, bojim se, co bude s pejskem, představuju si ty kydy těch "poloznámejch" - už si to slyšel, že Ell umřela? - neé fakt, jó?... Děsim se představy urny v "paneláku" (kolumbárium) a myšlenek kolemjdoucích na téma - taková mladá ženská. Nejsem schopná jít na hřbitov babičce a dědovi, protože pak brouzdám mezi hrobama a čekuju, kdo umřel mladej.
Těhle myšlenek se potřebuju zbavit. Bohužel, nejsem ani duchovně ani alternativně zaměřená, takže představa syrovejch lodyh k jídlu a knihy o sebeprozření, svobodě ducha, překyselení organismu (kdoví, jestli osoby hlásající o překyselení organismu mají alespoň základní zdravotní kurz a představu o minerální rovnováze v těle, výživě, imunitě apod.?), je mi prostě na hony vzdálená. Nechci celý dni lítat kolem toho, že mám r., a proto musim vařit pro sebe zvlášť něco, co by mi tu nikdo nevzal do huby a myslet na svobodu ducha. Žiju normálně, makám, chlastám, sexuju, lítám kolem psů, vyrážim po nákupech, courám po městě, prostě normálka. A občas mě přepadnou černý myšlenky viz výše, který potřebuju vyhnat z hlavy. A tak makám, chlastám atd., atd. Ale někdy mě prostě dostihnou víc a pak je to v čudu.
Darvulia, Leon90: to je ale blbost, přečetla jsem kousek. Takže na úvod pár duchovních kydů a pak tu máme diagnózu: nádor o velikosti basketbalového míče. Já jsem teda jen ubohá servírka, nicméně mé zdravotní povědomí mi říká, že nádor dorostlý do takové velikosti je jednoznačně benigní, jelikož roste lokálně do velikosti. Z historie je tento případ znám u anglické královny Alžběty (?, teď si nejsem 100% jistá), která chudák doufala, že je těhotná a byl to nádor. No nicméně benigní nádor není rakovina, ta totiž neroste lokálně do až takové velikosti, ale metastazuje, sežere ostatní orgány. Benigní nádor je nebezpečný tím, že může orgány utlačovat. Tudíž paní Brandon je pro mě už od úvodu jednoznačně značně tupá, že s tím nedošla dřív, jestli je to ovšem vůbec pravda. Jako prostředek na vydělání prachů je to bezesporu super. Ovšem Američanka, která si myslí, že ji osvítil duch Svatý nebo co, mazec. Podívejte na to tak, kdybych to náhodou přežila a napsala knihu o tom, že mě vyléčilo z rakoviny, že jsem si k snídani dávala psí lejno, přidala pár duchovních a rádobychytrých keců, mohl by to být bestseller. A zástupy lidí by to kupovaly (love pro mě), snídaly psí lejna, ti, co by přežili i tak, by mě blahořečili a ti, co by to nepřežili, už by nepí.ovali, jelikož mrtví nepí.ují a kdyby náhodou chtěli pí.ovat pozůstalí, guru Ell by jim vysvětlila, že to bylo tím, že nevěřili dostatečně ve svobodu ducha a zázračnou moc psího lejna.
Myslím, že každému, kdo má aspoň výuční list, by tohle mělo být jasné...
Reaguji na Ellenuschka: a víš že máš pravdu? jak čtu tuhle diskuzi říkám si co kdyby, třeba je nějaký fígl, ale ne není... je to blbost co píšou tito lidé a ještě by ti to mohlo uškodit... chceš být vyrovnaná ne za místního blázna pořád lepší když lidé budou smutnit, protože umřela mladá super holka, ne ta bláznivka od vedle)
jinak tyhle myšlenky nebo spíše představy co bude až umřeš jsou asi přirozené, pochybuji, že by to šlo nějak "vypnout" a pokud je to občasné, nemusí ti nijak extrémně škodit. Každý občas přemítá nad tou horší verzí - operace psa nedopadne, chlap uteče od oltáře a já tam budu stát jako tvrdé Y, vyhodí mě od státnic... - je to neškodné, jen se v tom neutopit a příliš nebabrat, neužírat se těmi představami. S tímto ti může pomoci psycholožka, ovšem pokud ti sedla a je kvalitní?
Ahoj Ell, o rakovině z lék. hlediska nevím nic, ale chci ti napsat, jak se s r. vypořádala moje máma, které našli nádor na děloze v 35 letech, tenkrát nikomu nic neřekla, ani otci, jen pro "případ" napsala dopis na rozloučenou a nosila ho v peněžence téměř 20 let..doma u nás nikdy nepadlo slovo rakovina, máma celou dobu žila na plné pecky, jedla a pila co chtěla, kouřila 60 cig. denně a samozřejmě se u doktora nikdy neukázala, celé to prasklo až když šla na banální operaci kolene, bylo jí 52 a potom to šlo už velmi rychle
...primářka mi tenkrát sdělila, jak je máma nezodpovědná a celá naše rodina taky, (jenže my vůbec nevěděli, že má r.), a že se už nedá nic dělat, že má rakem prolezlé tělo a ať počítáme s tím nejhorším... do 2 týdnů zemřela, když jsem se ji ptala, proč se neléčila, tak mi prostě řekla, že si nikdy nechtěla připustit, že něco takového má, že by nesnesla kdyby ji vypadaly vlasy apod., nikdy ji nic nebolelo, tak prý na to prostě "zapomněla"....psychika je mocná, přeji Ti moc sil a spoustu let, hlavně nic nevzdávej a nemysli na blbosti.
Reaguji na jolie1:
ježiši z toho mě úplně mrazí. Ale co by, možné je vše, možná kdyby se do ní doktoři pustili, mohlo to dopadnout špatně mnohem dřív.
Cituji bonnie90: je to neškodné, jen se v tom neutopit a příliš nebabrat, neužírat se těmi představami. S tímto ti může pomoci psycholožka, ovšem pokud ti sedla a je kvalitní?
snažim se
