Holky s dlouholetými vztahy, chová se k vám přítel stejně?

Reaguji na Kattie: Tak porno já bych neřešila vůbec myslím že většina chlapů se uspokojuje právě u toho a ruku na srdce, ženská si taky udělá ráda dobře a nezáleží na tom, zda je zamilovaná nebo není a kolik má zrovna sexu s partnerem. Aspoň mluvím za sebe, jsou to prostě dvě rozdílné věci. Ženě k tomu jen ve většině případů stačí fantazie Jinak k tomu času, teď ho mám na druhém konci světa takže si spíš tak přemítám v hlavě ty situace. Teď jedeme 5. rok tuším, nějak to nepočítám, ani výročí nemáme, vyplunulo to tak, že ani přesně nevíme, kdy vztah začal. Každopádně to ve mě vře taky docela silně i jen při vzpomínkách, a nevím jestli čekat že se něco změní (což vlastně už ani nedoufám) nebo udělat radikální řez. Zatím ho prostě nejsem moc schopná ... chci si být pořádně jistá a až se 100% rozhodnutím se rozloučit ...

Reaguji na Carolinee: Nechtěla sem aby to vypadalo tak, že řešìm, porno. Jde o situaci, vztah mezi nama, to ze uz po roce je to jak po 10letech. Popravdě si nemyslim ze se u tebe neco zmeni. Já taky nevím co dělat protože si řikam že možná tímto okrádame sebe o čas.

Reaguji na Mikky6: Tak to máme za pár...do 23-25. Nějak se začínám ztrácet v těch tvých rodinných pojmenováních, tchýně je jako tchýně nebo mamka té švagrové-sestřenky? Nějak v tom mám hokej... Kdo ví, jak se k sobě budeme chovat my po 10 letech, a mají děti nebo aspoň psa nebo jsou sami? A bydlí ještě u rodičů? To bych se pak ani nedivila, kdyby tam byly nějaké rozpory a pak z toho to vychladnutí..

Tohle chování by se mi teda nelíbilo, totální nezájem o tvojí osobu a když si s ním o tom promluvíš tak ti jen řekne, že bys měla být ráda že tě nepodvádí...Takhle vztah nevypadá, mám jednu zkušenost a dle té zkušenosti soudím, že to může být tím že tě třeba už nemiluje...člověk který miluje, tak chce s tebou trávit čas, ozve se ti, zajímá se o tebe, dá ti najevo jak mu na tobě záleží, občas i něco pěkného napíše....Ale myslím si že tvůj přítel nemá o tebe zájem....mám trochu podobnou zkušenost..i když né v takové síle jak ty...

No normální to podle mě není, já bych asi byla hodně zklamaná. Můj přítel e taky občas neumí dlouho ozvat, ale když jsem nemocná tak si mě dycky tahá k sobě domů (nebydlíme spolu) a chce se o mě starat a prostě chce abych byla u něj.. Nevím jak Váš vztah vypadá jinak, ale todle stojí za nějaké zvážení, jestli je všechno jak by mělo být. A hlavně nebuďme hloupé a nedělejme z sebe kvůli chlapům slepičky..!

Chová se čím dál líp. Ale opravdu nesnesitelné "přešlapy" máme stále. Někdy odezní a někdy zase příjdou. Obecně je ale čím dál rozumnější, co se mých požadavků týče.
Já jsem doufám také lepší a lepší...

Jsem s tím svým pět a půl roku, z toho půl roku jsme manželé. Mám pocit, že od té doby, co jsme se vzali, je to jiný.. Má mě jistou a moc se nesnaží. Moc věcí spolu nepodnikáme, on nejradši tráví volný čas na gauči s pivem před televizí nebo s počítačem. Já se v manželství necítím dvakrát dobře, je to prostě velký závazek a já se cítím tak nějak nesvobodně. Vztah už samozřejmě není jako na začátku, což je normální, ale je to všechno tak nějak v pohodě, nehádáme se.. A to je možná právě ten problém. I když se něco děje, já se tvářím jakoby nic, nevyříkáme si to a pak se to kupí.. Problém je taky ten, že spolu vpodstatě nespíme, nelíbáme se, tím pádem se odcizujeme a mám hrozný strach z toho, že ho za chvíli začnu brát jako "kamarádku". Navíc jsem nedávno poznala jednoho chlapíka, kterej mě hrozně přitahuje a myslím, že i já jeho. Je to pro mě hrozný, protože opravdu nechci manžela zradit a začít si s někým jiným, jsou chvíle, kdy je to pořád hezký, ale nějak jich ubývá. Navíc ve srovnání s tím druhým na něm začínám vidět jenom ty nedostatky. Nevím, co mám dělat a jsem z toho už zoufalá. Musím o tom pořád přemýšlet.

Reaguji na chocolattecoffee:
Tak nějak podobně to máme i my takže gratulujimyslím, že můžeme
být spokojené