Inteligence jako překážka ve vztahu

Reaguji na Jully: Jo , tak to bych nenapsala lépe !

Naprosto ti rozumím a souhlasím se vším !

Ano, tak to mám v hlavě srovnané už asi od svých 16 let ale. Nikdy jsem nebyla takové to rozmazlené, nic nedělající a vzpurné dítko. Tedy vzpurná jsem byla, ale jen názory apod.

Tak vám ženy mockrát děkuji, že jste mi ukázaly pravou podstatu věci. Nemyslím si, že bych byla nějak náročná a nepovyšuju se nad ostatní. Naopak, pokud narazím na někoho, kdo má znalosti z jiného oboru než já a rozumí jiným věcem, tak ho dokážu ocenit a vážím si jeho práce atd. Bohužel žiju v malém městě a všichni co šli studovat, se přestěhovali a nějak už tam zůstali. Spousta lidí od nás dojíždí za prací, takže se i chodí bavit ve městě, kde mají práci a tady zůstává na seznámení jen pár ,,stále stejných,, individuí. Na seznamky nejsem, to jsem zkusila jednou a to co mi napsalo, no hrůza.

Jinak je mi 26 let a mám vysokou (Mgr.), mám větší baráček a teď mám na starosti dvě dcery mojí starší sestry (alkoholička) a mám dva syny (dvojčátka) - 4 roky, do toho podnikám (vlastním jednu malou firmičku na organizaci oslav/svateb a do toho kosmetický salon). Bohužel, jakmile to zmíním před nějakým mužem, většinou uteče a nebo je to ten typ, který by chtěl vydržovat (už se mi stalo, že nechtěl platit za sebe , natož za mě kafe, nebo si řekl o peníze). Když jsem si našla muže se stejným příjmem, nebo s větším, tak to nakonec dopadlo tak, že se mnou začal jednat jako s cuchtičkou a řekl mi, že on má přeci na každou, na kterou si ukáže, tak můžu držet hubu a krok, načež jsem ho poslala do patřičných míst. S kluky problém nemívají (jakože svobodná maminka), většinou na ten fakt, že mám děti reagují dobře, ale já partnery dětem nepředstavuji hned (minimálně po 3 měsících vztahu). Navíc kluci jezdí na dva týdny k bývalému a dva týdny jsou se mnou v měsíci.

A to bereš tedy jako problém ? Takže dle tebe mám doma nechat mozek a svojí inteligenci, vyrazit si každou noc s jiným a čekat, jestli se třeba nějakej z nich chytne na delší dobu ? Ale notáák, vždyť přece musí být jasný, že takhle růžově to dopadne v jednom případě z dvaceti. Mám začít tvrdit, jak podnikám, ale vlastně vůbec nevím, co od života chci ?

Děkuju

To mě fakt pobavilo.

Hele, mě to napadne někdy taky - já teda nějak moc inteligentní nejsem - tak jako spíš normál, ale mám silnou potřebu se vzdělávat, porád někde něco čtu nebo se učím, takž má ,,inteligence " je možná spíš jakoby vydřená... nicméně jsem dospěla k názoru, že kdybych se někdy s někým novým seznámila - nebudu mu určitě na začátku říkat, že 1 VŠ mám a dvě další dělám...neříkala jsem to nikdy - jako hele, já mám o dočinění s 3ma vysokýma, spíš když se mě někdo zeptal co dělám.. ale většinou to zapůsobí proti mě... takže já už to budu zapírat...

Tohle si myslím, že je ten největší problém (tedy ne že bych chtěla děti nazývat problémem, ale spousta chlapů je tak vidí). Myslím si, že ve svým věku těžko (neříkám, že to nejde, ale nebude to snadné) najdeš chlapa, který bude chodit s ženskou, která má na starosti 4 děti. Alespoň pokud hledáš zhruba ve své věkové kategorii. Dneska je většina lidí hrozně sobeckých a starat se o 4 "cizí" děti je pro ně nepředstavitelný.

Já osobně před tebou smekám, že se ve 26 letech dokážeš sama postarat o 4 děti...

já bych si tipla, že zde bude problém...
když to vezmu z druhé strany, tak bych do vztahu, kde má muž ve svojí péči 4 děti, nešla... vím, kde jsou té hranice a tohle už je hooodně za nima...

sice si nereagovala na mě, ale ze své zkušenosti ti můžu říct, že u mě se muži na randeti vůbec neptají, co dělám, kde pracuju, jaký mám koníčky ... já se jich samozřejmě ptala, protože mě to zajímalo, ale jejich chování má za následek akorát to, že jsem s tím přestala a ani nemám chuť se s někým seznamovat...

Reaguji na Princeznouive30ti:
Já osobně také vidím problém v tom, že se staráš o čtyři děti a hledáš vážný vztah, pokud navíc je dotyčný podobného věku jako ty, tak je poměrně přirozené, že se takového potenciálního závazku bojí.
Osobně si tě za tvůj postoj velice vážím, ale také chápu, že to u většiny můžu kolem 25-30 vzbuzuje spíše obavy.

Naprostý souhlas s celým příspěvkem. Už tím jak se uvedl - bude to pěkný pako, nebrat.

Souhlas.

V mém okolí mladší, ale i starší (kolem 40,50) muži nechtějí ženu s malými dětmi.
Když jsem se jednoho ptala, proč by do toho nešel, když se mu ta žena líbí, rozumí si a ona má taky zájem, tak odpověděl, že v 45ti se necítí dělat tátu dvěma malým dětem (3 a 7let). Jinak že ji by bral všema deseti.
A tipuju, že takové uvažování bude u většiny mužů. Dospělé děti už tolik "nevadí", ale s malými dětmi bývá problém. Chlapi se o ně nechtějí starat.

Reaguji na Ivónie: Děkuju, ale ono o holky se skoro nestarám. Jedna je jen o pár let mladší než já a jsou víceméně samostatné, jen u mě bydlí.

To chápu, ale teď jen tak okrajově. Dokonce jsem se jednou dostala do situace, kdy jsem děti zapřela, nebo tedy je spíš nezmiňovala hned na první schůzce. No a dotyčný pak na další schůzce byl paf a říkal, jak je to super, že jsem to měla zmínit hned, že když je mu 35 a já jsem mladší nebyl by problém.

Ono je to složitější ženy a myslím, že kluky si vezme nadobro jejich tatínek, což já se asi uřvu a dohání mě to k šílenství. Ale to tu nebudu rozebírat, jejich tatínek je velmi bohatý a má známé, no jestli mi je vezmou, přemýšlela jsem i nad sebevraždou, ale zase tu mám holky, které potřebují moji podporu.

Jak by mi pomohlo, kdyby v téhle situaci bylo alespoň komu si postěžovat, nebo komu se ,,vyplakat na rameni,,. Nechci po nikom, aby mojí situaci řešil, ale jen mít takovou tu oporu, která řekne: ,,Neboj zlato, všechno dobře dopadne.,, Jak vidím, asi chci moc.
Já jsem za děti ráda a miluju je. Měli jsme je z lásky a ve spokojeném vztahu, kdy jsme si je oba přáli, proto o ně tolik bojujeme oba dva. Ále moc odbočuju.
Asi jsem na chlapa moc složitá, ale moje otázka je...... co by jste dělaly vy, které by jste byly ve stejné situaci ?
Mám přestat hledat ? Nebo si mám hrát na něco, co nejsem ? Blbá bloncka by mě mohla učit .

Nelámala bych to přes koleno a nechala bych to volně plynout, jsi ještě mladá a věř, že časem se ti dobrý chlap do cesty určitě připlete.

Není důvod, můžeš na sebe být pyšná.

Já přesně chápu, co myslíš, kamarádky jsou fajn, máma také, ale partnerská podpora je o něčem jiném.Mám to naprosto stejně.