Interupce

pumpkin
mala priatela a vedela, ze s nim to raz buide.bola pripravena.nez pak riesit zbytocne nasledky

a až to jednou vysadí tak bude samej pupínek,protože to držela ta HA
plus při braná HA taky různý stavy náladovosti, přibírání na váze a nechuť k sexu...

A cpát do sebe hormony..fuj.. už nidky víc...

tak snad su dnes uz aj kvalitnejsie prasky.alebo nie?

na váze nepřibírám, náladová jsem od narození a chuť k sexu je pořád a za tu skoro-100% jistotu to stojí ... ty se chráníš jak?

Mau
Spermicid a kondom..
vysadila jsem před necelým měsícem a mě osobně to jen a jen prospělo..do teď mi sex nic neříkal a teď se nestíhám divit..I tak celkově je mi tak nějak líp...
Samozřejmě braní HA pro mě bylo mnohem pohodlenější, taky jsem tomu víc důvěřovala ..ale jinak mi to nic nepřineslo..Zkoušela jsem Pramino,Diane a Lyndinnete a po všem mi bylo na nic...
Taky ted beru prášky na akné a chci vědět že mi to spravily oni a ne že mi to drží antikoncepce...

Ahoj, chtěla bych přispět svou zkušeností na toto téma. Je to už víc než rok, kdy jsem byla na miniinterupci, na to, že jsem těhotná jsem přišla včas a tenhle zákrok jsem podstoupila na začátku pátého týdne těhotenství. Fyzicky jsem nepociťovala a doteď nepociťuji žádné následky, ale po psychické stránce to dodnes nesu velmi těžce...
Dostudovala jsem, načas odjela do zahraničí a když jsem se vrátila, začala jsem hledat práci. Neměla jsem v té době skoro žádné peníze, pořádnou praxi taky ne a navíc jsem dostala pracovní nabídku, o které se mi ani nesnilo. V té době jsem spala se svým dlouholetým kamarádem a bláhově jsem myslela, že ho dobře znám...bohužel se projevil ne zrovna dle mých představ. Měla jsem už předepsanou antikoncepci, ale musela jsem tři týdny počkat. A během těch tří týdnů se to stalo. K ničemu mě nenutil, jen mi řekl, že jestli si to chci nechat, tak ať si to nechám. Doslova mi řekl, když budeš chtít dítě, tak budeš mít dítě...a potom začal rozebírat jak vlastně miluje svou bývalou přítelkyni a rád by se k ní vrátil, ale už to nejde....když jsem ho požádala, jestli by mě po zákroku neodvezl domů (v nemocnici mi doporučili doprovod), tvrdil, že se mu to nehodí, jestli bych to nemohla posunout o dvě hodiny.
Když jsem se rozhodovala zda ano nebo ne, tak jediná možnost, co bych mohla udělat byla vrátit se k mamce, nechat se od ní živit (teď finančně podporuji já ji!) a zahodit ty roky, kdy jsem se sama živila na studiích a učila se jazyky a snila, že na tom budu jednou líp! S kamarádem jsem ten vztah samozřejmě ukončila a už to není ani kamarád a jsem ráda, že mě s ním nic nespojuje, mám práci o kterou jsem stála, o 200% se mi zlepšil životní standard a mám obrovský šrám na duši, který se jen tak nezahojí. NIKDY, nikdy bych už nesvolila k milování bez ochrany (nechápu, jak jsem mohla být tak blbá) a hlavně si partnery vybírám mnohem opatrněji. Můj současný přítel o všem ví a až přijde ten správný čas, pořídíme si spoustu dětí, ale když si občas vzpomenu na ten "shluk buněk", tak si stejně pobrečím. Tenkrát jsem na to nebyla připravená, nedokázala a nechtěla jsem přijmout zodpovědnost a je to pro mě velká zkušenost do budoucna a doufám, že tahle moje zkušenost přesvědčí ty, které věří, že přerušovaná soulož je dostatečná metoda antikoncepce, o opaku.

Dirtyangel
mám stejný názor, kdybych se dozvěděla že malé by bylo nějak špatně nemocné nebo postížené a byla ta možnost, tak bych to taky udělala, je to akorát trápení pro okolí i pro to dítě, nevěřím, že takové děti jsou šťastné

Bohužel tyhle testy opravdu být pravdivé nemusí. Já sama jsem se narodila s rozštěpem patra (odoperováno velice hezky ve 4letech) a máme tohle genetické zatížení v rodině. Když se měl narodit můj bráška, tak mamině vyšly všechny testy špatně, varovali jí že bude mít nejen rozštěp patra a rtu, ale i páteře (tu nejtěžší formu). Prostě jediné možné řešení dle lékařů byl potrat. Ten ale odmítla. Bráška se narodil zdravý jen s malým šelestem na srdíčku, ale už je to 30 let a dnes je medicína snad jinde. Doufám.
Já sama děti nemám a údajně dle genetiků nemám mít ty přenosné geny rozštěpu, ale....je mi 35, tím se riziko zvyšuje i u zcela zdravé ženy, já mimčo chci....ale vím že bych to neustála, kdyby mi řekli, že bude mimčo poškozený. Nezvládla bych péči o něj ani psychicky ani fyzicky .....kdyby to bylo nutné tak potrat podstoupím, vím že jinak bych se utrápila já, to děcko i celá rodina

Dirtyangel
já si myslím, že ty děti jsou štastné, proč by nebyly (mají nižší IQ, jim ani nepříjde, že by mohl být život lepší), ale co je pravda je to, že 100% trpí všichni kolem, jak jsi psala a proto bych si to taky nenechala.

Jinak ty testy, mohou vyjít mírně horší i když má dítě třeba jen výrazně odstáté uši.

Jestli se nepletu, tak v případě vážného podezření se ty testy opakují a dost se to koume. Aby ti doporučili potrat, tak už musí mít tzhle výsledky vážně opodstatnění.

SabinaG
já nevím naštěstí tohle neřeším, jen jsem napsala co o těch testech vím já (od sestřičky).

Ja by som tie testy odmietla. Nechcem nič vedieť pokiaľ by mal byť nejaký prúser. Nešla by som na potrat, pokiaľ by bolo dieťa postihnuté. Teda dúfam, že by som sa rozhodla takto (ono sa to kecá, keď som nič také nezažila), lebo mi to príde odporné zavraždiť niekoho, kto može byť šťastný len kvoli tomu, že by mi prekážal. A podobnú debatu sme mali s babičkou mojho chlapa a tá sa vyjadrila, že sa bojí (!bojí sa na nich pozrieť, lebo čo keď by ich naštvala a oni by jej niečo spravili!) detí s Dawnovým syndrómom a že je to pohroma! Som sa jej pýtala, čo by robila, keď by mala svoje pravnúčatá postihnuté, tak nepovedal nič, len sa zdesene tvárila.

Ani to bych neodsuzovala...člověk dopředu nedovede odhadnout na co má, co zvládne (a jak velké bude postižení).
Někdo nezvládne ani zdravé dítě.

Ono je to obrovská oběť, darovat svou svobodu ve prospěch života postiženého dítěte. protože už nikdy nebudete žít "normálně".

Já jsem měla tohle dilema ve 26. týdnu těhotenství. To byla šílenost.
Dnes bych na testy nešla, ani za nic. Zkazilo mi to těhotenství s jinak zdravým dítkem, a trauma, co si z té doby nese, bude ještě někdy řešit...

Som pozerala dokument o potratoch v čase, keď boli v USA nelegálne (polovica 20. str to mohla byť). To bolo strašné! Videla som to dávno, ale tak nejak mi to zostalo v pamäti. Napríklad tam bola žena, čo šla k nejakému šarlatánovi. Mal prenajatý byt, kde to išlo ako na bežiacom páse! S ňou tam čakalo asi 5 ďalších a na každú mal asi tak 10min. Vždy keď vyšla nejaka od šarlatána z dverí, tak sa jej pýtali že čo sa tam deje, ale im bolo všetkým tak neskutočne zle a krvácali, že dokopy nič nepovedali. Tak došiel rad na ňu, došla tak, dal jej zapiť nejaké tabty alkoholom, ktoré mali vyvolať potrat, trochu jej roztiahol deložné hrdlo, strčil jej tam niečo a ona začala krvácať. Potom jej ešte povedal, že pre istotu si má ešte doma strčiť ihlicu do delohy! Do nemocnice sa bála ísť, aj keď bola nejaký čas v bezvedomí (starala sa o ňu kamarátka) a krvácala. To s tou ihlicou jej musela dopomocť tiež kamarátka. Samozrejme deti po takom zákroku už nikdy nemala. Takže keď počujem ľudí, čo sú za zákaz potratov, tak má ide poraziť! Potraty sa budú robiť (aj v stredoveku sa robily) vždy, ide len o to, v akých podmienkach.